ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

Myslivost mu byla nade vše

V letošním roce si připomínáme 100 let od úmrtí jednoho z posledních vládnoucích knížat rodu Adolfa Josefa ze Schwarzenbergu. Dne 5. října 1914 v 10 hodin večer dokončil svou pozemskou pouť na svém milovaném zámku a letním sídle v Libějovicích u Vodňan. V sobotu 10. října mu město Třeboň vypravilo imposantní a dojemný pohřeb. Byl uložen do krypty rodové hrobky v Domaníně, kde odpočívá ve společenství ostatních zemřelých příslušníků schwarzenberského rodu.

Kníže Adolf Josef byl pokračovatelem rodové državy po Janu Adolfovi II. Narodil se ve Vídni 18.března 1832, kde studoval v letech 1840 – 1846 soukromé gymnásium. V r. 1847 pokračoval na filosofické fakultě vídeňské university. Po nepokojích v bouřlivém roce 1848 přestoupil v následujícím roce na universitu v Gotinkách. Poté již vstoupil do c.k. armády, což se považovalo za samozřejmé, vzhledem k tomu, kolik výtečných vojevůdců rod rakouské armádě dal (hrabě Adolf – šťastný dobyvatel Raabu, polní maršál Karel při napoleonských válkách atd.). Stává se rytmistrem pluku hulánského „hrabě Civalart“. V roce 1856 byl přidělen rakouskému vyslanci knížeti Pavlu Esterházymu při korunovaci cara Alexandra III v Moskvě. Kníže zde obdržel při přijetí řád sv. Anny. Vzhledem k tomu, že mu měla připadnout správa veškerých Schwarzenberských statků, vystoupil r. 1857 z vojska. Dne 4. června 1857 pojal za choť princeznu Idu z Liechtensteinu a ujal se správy panství libějovického a netolického, jež mu jeho otec postoupil. Když v roce 1859 vypukla válka na italské frontě, neváhal se vrátit jako křídelník císaře k vojsku. Zúčastnil se i památné bitvy u Solferina, což mu vyneslo jmenování majorem. Z vděčnosti za šťastný návrat domů nechal na libějovickém panství postavit menší památník se sochou sv. Jiřího na kamenném podstavci. Poté se již věnoval hospodářství na svých statcích a dobyl si značných zásluh za povznesení zemědělství v jižních Čechách.

Od roku 1853 vyřizoval ve jménu svého otce záležitosti knížecího lesnictví, jež bylo jeho největší pýchou. Lov a toulky lesem za zvěří mu byly opravdu vším. Českokrumlovský archivář Jiří Záloha si povšimnul, že kníže ve svých dopisech nikdy nepsal o majetkových a podobných záležitostech, ale vždy o příhodách, které prožil v lese a jakých loveckých úspěchů dosáhl. Měl svá oblíbená místa, kam pravidelně jezdil. Každý srpen se rodina zdržovala na panství Murau ve Štýrsku, kde se v tu dobu odbývaly velké hony na kamzíky a vysokou v polesí Reifenstein, Paalu a Turrach. Hony často trvaly i 3 týdny. Ze Štýrska se vrchnost vracela zpět do Čech, a to do Třeboně, Libějovic nebo na Hlubokou do poněšického polesí na jeleny. V čase jelenní říje odjížděl kníže s doprovodem do šumavské Zátoně. Myslivci měli povinnost dopředu oznamovat, kde se zvěř pohybuje.


Nový zámek v Libějovicích na počátku 20. století

V prvním říjnovém týdnu jezdil knížecí dvůr do Libějovic, koncem října na Hlubokou, kde proslulé podzimní hony trvaly až osm dní. Tehdy k zámku přijížděly velké vozy plné zavazadel a ve čtyřspřeží sám kníže s manželkou, na něž před budovou čekalo shromážděné úřednictvo. Z mnoha pozvaných hostů můžeme připomenout v r. 1871, 1878 a 1882 rakousko-uherského korunního prince Rudolfa a v roce 1893 následníka trůnu Františka Ferdinanda dÉste, který sem tehdy přijel z velmi namáhavé cesty kolem světa. Jen roku 1882 skolili hosté na Hluboké 204 kusů černé zvěře, 2.107 zajíců, 959 koroptví, 101 bažantů a mnoho sov, veverek, křepelek a vran, celkem na 3.395 kusů zvěře. Nádvoří zámku bylo vždy nádherně osvětlené pochodněmi a vyzdobeno parožími. Vrchní lesmistr hlásil při slavnostním výřadu zvěře, vyložené na chvojí , vždy počet a druh ulovené zvěře, k tomu vyhrávala z velké věže knížecí českokrumlovská kapela. To vše se odehrávalo za svitu pochodní držených lesnickým personálem. „ Divadlo pro bohy, chtělo by se skoro říci, přinejmenším pro lesní bohy, scéna jedinečného druhu, jaká se může přihodit právě na Hluboké …“ jak píše Adolf Bayer v Jagd. Zeitung roku 1879.

Od roku 1867 byl kníže Adolf Josef poslancem na sněmu Království českého za své statky, a když byl zvolen poslancem říšské rady, vstoupil do Českého klubu. Má velké zásluhy na rozvoji železniční sítě. V roce 1866 provedl slavnostní výkop na zahájení výstavby železniční tratě mezi Českými Budějovicemi a Plzní a zároveň byl významným členem společnosti, která postavila dráhu mezi Vídní a Chebem a Českými Budějovicemi a Prahou. Kníže byl rytířem řádu Zlatého rouna a velkokřižník řádu sv. Štěpána. Postaral se nejen o to, aby všechny památky historické a umělecké v jeho četných zámcích byly prozkoumány a sepsány, ale též náležitě opraveny. Jeho náboženské přesvědčení bylo pevné, bylo mu věcí srdce a rozumu, a proto se jím rád řídíval. Za jeho vlády byly zrestaurovány kostely v Bavorově, Netolicích, Nakří, Prachaticích a Soběslavi. Nádherný nový kostel ve slohu románském nechal postavit v Hosíně. Jeho jméno nechybělo nikde, kde se jednalo o sbírku pro strádající chudinu, nemocné a živelnými pohromami postižené obyvatelstvo.

Žil v neobyčejně šťastném manželství s Idou z Liechtensteinu, vychovali celkem 9 dětí. Dočkal se 50. výročí svého sňatku – první zlaté svatby ve schwarzenberském rodě, která byla s velkou slávou oslavena dne 4. června 1907 na hlubockém zámku.


Kníže Adolf Josef
při projížďce na koni
– kolem roku 1910
V roce 1903 postoupil správu největší části knížecího majetku svému nejstaršímu synovi, dědičnému princi Janovi. Podzim svého života trávil střídavě v Libějovicích, na Hluboké, Třeboni a ve Vídni. Na sklonku jeho životní poutě vlastnily obě dvě větve rodu ( hlubocko-krumlovská a orlická ) jen v Čechách 176.146 hektarů půdy s významným lesním, polním a rybničním hospodářstvím, dále doly, pivovary, cukrovary, pily, cihelny, vápenky a jiné podniky.Tehdy patřili Schwarzenbergové k nejbohatším rodům v celé Evropě. Kromě celkové výměry téměř 200 tisíc hektarů vlastnil rod více než tucet zámků v Rakousku, Čechách a Německu, dále značné podíly v průmyslových podnicích a jiných podnikatelských oblastech.

Přestože doba konce 19. a začátku 20. století přinesla mnoho nového, byla ještě poměrně klidná ve srovnání s tím, k jakým obrovským změnám došlo po smrti knížete Adolfa Josefa. V létě roku 1914 se rozhořel první válečný konflikt ve světovém rozsahu, na jehož konci následoval rozpad Rakouska-Uherska, vznik nového Československého státu s následnou velkou pozemkovou reformou. Vládnoucí kníže Jan Nepomuk tak byl postaven před úplně jiné problémy k řešení, ale to už je jiná dějinná kapitola. Literatura : Martin Gaži,M.C.Putna, Zdeněk Bezecný – Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii, r. 2008, František Mareš – Jeho Jasnost kníže Adolf ze Schwarzenbergu,1934, Adolf Bayer – Zápisky v Jagd. Zeitung roku 1879, Bohuslav Petr,Václav Rameš,Jindřich Petr- Schwarzenberské lovecké bratrstvo, r.2013

Jaroslav Černý

[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.