ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

Pěvkyně s modrou krví

Mnozí majitelé českokrumlovského zámku měli velmi rádi hudební kulturu, což bylo často doprovázeno stejně hlubokým zájmem o divadlo. Stálý herecký soubor si na zámku pořídili již poslední čeští Eggenberkové, Jan Kristián (1641-1710) a jeho manželka Marie Arnoštka, rozená ze Schwarzenberku (1649-1719). Knížecí pár si ve druhé polovině osmdesátých let 17. století, v době barokizace českokrumlovského zámku, nechal za horním zámkem postavit samostatnou divadelní budovu. Tento stánek Thalie byl částečně dřevěný a přistavěný k pevnostní zdi v místech zvaných „na Plášti“. Kníže Jan Kristián z Eggenberku měl také vlastní kapelu, komorní orchestr, jehož členové během všedních dní vykonávali povětšinou nějakou kancelářskou práci.

Po smrti bezdětných manželů Jana Kristiána a Marie Arnoštky přešlo českokrumlovské panství spolu s ostatními českými eggenberskými statky prostřednictvím dědických smluv do rukou Adama Františka ze Schwarzenberku, synovce kněžny Eggenberkové. Adam František (1680-1732) spolu s manželkou Eleonorou Amálií, rozenou Lobkovicovou (1682-1741) nechali poněkud zanedbané interiéry i exteriéry českokrumlovského zámku upravit, což se ale zpočátku barokního divadla nedotklo. Zájem o poněkud sešlou divadelní budovu vzbudila až očekávaná návštěva císaře Karla VI., který měl v létě roku 1732 zavítat do Českého Krumlova. Schwarzenberkové přemýšleli, jak nejlépe císaře pána uctít a pobavit. Divadelní představení byla v té době dosti žádoucím způsobem šlechtické zábavy. Ze záznamů o tehdejší úpravě divadelní budovy víme, že byla zanedbaná a především z museli vymést kupy smetí, mezi kterým byla i početná myší hnízda.

Všechny slavnostní přípravy byly ale nakonec k ničemu. Před odjezdem do Českého Krumlova se císař Karel VI., Adam František ze Schwarzenberku a mnozí jiní mocní tohoto světa zúčastnili císařského honu na jeleny v Brandýse nad Labem. Při honu císař nešťastnou shodou okolností Schwarzenberka postřelil a ten následujícího dne (11.6.1732) svému těžkému zranění podlehl. Po smrti Adama Františka se ujala role správkyně schwarzenberského majetku vdova Eleonora Amálie, která pečovala o svého tenkrát desetiletého syna Josefa Adama.

Kníže Josef Adam ze Schwarzenberku (1722-1782) byl velkým obdivovatelem a milovníkem hudby a divadla, což možná zdědil po své pratetě Marii Arnoštce, ale do značné míry to byla také záležitost dobové kultury. V polovině šedesátých let 18. století nechal zrekonstruovat a prakticky téměř zcela přestavět českokrumlovské eggenberské barokní divadlo, na jehož místě povstala rokoková, velmi pěkná účelová divadelní budova.

Paní profesorka Helena Kazárová ve své studii „Anžto vy znáte můj pokleslý vkus … „. Josef Adam ze Schwarzenberku a jeho zámecké divadlo v Českém Krumlově v letech 1766-1768 uvádí, že pravděpodobným hlavním podnětem k přestavbě českokrumlovské zámecké divadelní scény nebyl připravovaný sňatek prince Jana Nepomuka ze Schwarzenberku (1742-1789), jak doposud odborná literatura tvrdí, ale vyhlášení smutku po náhlém úmrtí císaře Františka I. Štěpána Lotrinského dne 18. srpna 1765. Vdova a královna Marie Terezie velmi lpěla na dodržování pietního klidu, což sebou přineslo také uzavření všech divadel v rámci habsburských dědičných zemí. Mnozí šlechtici, k nimž nepochybně patřil i Josef Adam ze Schwarzenberku, byli touto skutečností nemile zaskočeni, poněvadž si na společenský život, jehož součástí byla pravidelná návštěva pověstných vídeňských divadelních scén, zvykli a absenci tohoto kulturního vyžití těžce snášeli.

Josef Adam se tenkrát rozhodl přenést svou divadelní zálibu do Českého Krumlova, kde mohl navázat na starší zámeckou divadelní tradici. Prakticky novou divadelní budovu vyzdobili svými malbami z Vídně povolaní malíři Johann Wetschel a Leo Merkel, jejichž dílem je kromě výzdoby interiéru také divadelní opona a kulisy.

O přípravách na divadelní představení a radostných očekáváních s nimi spojených velmi podrobně informuje vzájemná korespondence mezi knížetem Josefem Adamem ze Schwarzenberku a jeho rakouskými přáteli z rodu Thürheimů. Tohoto zdroje bohatě a účelně využila již zmíněná paní profesorka Kazárová ve výše citované práci. Podle jejího studia zmíněných pramenů víme, že se kníže Schwarzenberg v lednu roku 1766 ve Vídni nudil, na což si stěžoval svému příteli Gundakaru Josefovi z Thürheimu. Rakouští šlechtici tenkrát pořádali alespoň soukromé koncerty, na nichž se podílel také hudební skladatel Giuseppe Scarlatti. Tento hudebník se stal učitelem zpěvu Schwarzenberkových dcer, z nichž mimořádným pěveckým nadáním vynikla Marie Terezie (1747-1788). Marie Terezie se intenzívně věnovala zpěvu a Scarlatti ji dával pravidelné lekce, za které bral dosti vysoké honoráře.

Počátkem srpna 1766 kníže Schwarzenberg pozval svého přítele Thürheima s jeho dcerou, která se také jmenovala Marie Terezie, do Českého Krumlova na maškarní ples. Tenkrát se ale v Českém Krumlově nekonal jenom maškarní ples, ale hrálo se tam také divadlo. Část společnosti, která zavítala do sídla českokrumlovských vévodů, se tam zdržela až do října. Pro ně se uspořádalo několik divadelních představení, ve kterých účinkovali také členové knížecí rodiny a někteří knížecí zaměstnanci.

V létě 1768 se v Českém Krumlově hrála Scarlattiho opera buffa Dove é amore é gelosia, ve které účinkovala princezna Marie Terezie ze Schwarzenberku. Již dva roky před tím složil Scarlatti operu Armida. Podle zjištění paní Kazárové nelze provedení opery Armida v českokrumlovském zámeckém divadle zatím prokázat, ale lze ho dosti důvodně předpokládat. Opera se hrála ve schwarzenberském vídeňském paláci v roce 1767. Kníže chtěl, aby v opeře Armida zpívala jeho umělecky založená dcera. V březnu 1767 napsal kníže Schwarzenberg hraběnce Thürheimové, že v opeře Armida v jeho vídeňském paláci účinkovala jeho dcera Marie Terezie, hraběnka Marie Anna z Ditrichštejna a hrabě Salburg. Představení se tam konalo ještě nejméně jednou a knížecí dcera měla úspěch.

Josef Adam ze Schwarzenberku měl divadlo velmi rád a jistě ho těšilo, že má hudebně a divadelně nadanou dceru. On sám živě sledoval kulturní a hlavně divadelní vídeňský život, měl předplacenou lóži v divadle U Korutanské brány.

Schwarzenberkova snaha umožnit dceři Marii Terezii vystoupení před publikem, které by ocenilo její umění, ho vedla k pořádání domácích představení, poněvadž na veřejnosti to nebylo ze společenských důvodů možné.

Podívejme se alespoň stručně na život Marie Terezie. Narodila se 30. dubna 1747 v 5 hodin ráno jako zdravá a silná holčička, kterou pokřtili jmény Marie Terezie Kateřina Walburga Apolonie. Byla pátým dítětem knížecího páru Josefa Adama ze Schwarzenberku a Marie Terezie, rozené z Lichtenštejna.

V roce 1772 se provdala za hraběte Zikmunda Rudolfa z Goëssu. Na svatební smlouvě jsou na straně nevěsty podepsáni – Marie Terezie jako nevěsta, její otec Josef Adam, kníže Jindřich Auersperg, kníže František Lichtenštejn, kníže Colloredo, kníže František Václav Clary, hrabě Ferdinand Harrach, hrabě František Norbert Trauttmansdorff, na straně ženicha – hrabě Rudolf Goëss jako ženich, kníže Jan Josef Khevenhüller, kníže Trautson, V. Kaunic-Rittberg, hrabě Hartzfeld, hrabě Ludvík Zinzendorf, hrabě Max Cavriani. Manželství zůstalo s největší pravděpodobností bezdětné.


Úmrtní oznámení Marie Terezie Goëss

Svatební smlouva obsahuje 10 bodů: 1. Manželé podstoupí katolický svatební obřad a budou žít v lásce a míru. 2. Nevěstin otec dá dceři věno ve výši 3000 zlatých. 3. Novomanžel dá do společné domácnosti 6000 zlatých. 4. Jako ranní dar novomanželka dostane 500 dukátů. 5. Novomanželka bude mít každoročně k dispozici 3000 zlatých na domácnost. 6. V případě manželovy předčasné smrti bude Marie Terezie zajištěna částkou 9000 zlatých. 7. Manžel dá manželce dispoziční právo k majetku do výše 30 000 zlatých jako pojistku pro případ ovdovění. 8. Pokud by se manželka po ovdovění znovu neprovdala, má každoročně nárok na 1000 zlatých na bydlení a 7000 zlatých na své potřeby. To vše platí jen pro dobu, kdy se nadále bude jmenovat Goëss. 9. Určuje se, jaké stříbrné servisy a jiné cennosti by měla jako vdova dostat z fideikomisního majetku rodiny Goëss. 10. Po dobu manželství jsou oba spolumajiteli všeho, kromě fideikomisu.

Zajímavý je také popis nevěstiny výbavy: Zrcadlo ve stříbrném rámu, dvě velké stříbrné skříňky, dvě střední stříbrné skříňky, dvě malé stříbrné skříňky, dva stříbrné tácy, dva skleněné tácy na nožkách, dva stříbrné svícny, dva stříbrné šroubovité svícny, stříbrný kartáč na šaty, malý stříbrný kartáč na šaty, stříbrný zvonek, dvě skleněné karafy, mísa na vodu s cínovým džbánem, polévková mísa s tácem, kávová a mléková konvice, čajová konvice, konvice na čokoládu, čtyři kávové lžičky, dóza na čaj, dóza na cukr, karafa na víno, psací souprava, osobní jídelní příbor (lžíce, francouzská vidlička, dva nože, lžička na vejce, kalíšek na vejce, solnička). Dále se uvádí seznam textilu: spodní letní a zimní prádlo, ručníky, ubrousky, krajkové soupravy, šaty běžné, šaty ke dvoru aj.

Marie Terezie zemřela 21. ledna 1788 ve 4 hodiny ráno ve věku 41 let a byla pohřbena ve schwarzenberské rodinné hrobce v Třeboni – ve staré hrobce na malém hřbitově v kostelíku sv. Jiljí.

Anna Kubíková

[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.