ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

Třeboňské panství a jeho popis z roku 1835

Po 44leté vládě nad schwarzenberskými dominii zemřel dne 19. prosince 1833 na zámku Hluboké, v tehdejším Budějovickém kraji, Josef Jan kníže Schwarzenberg. V matrice pro hlubockou farnost, přesněji pro zámek Hlubokou, je o skonu knížete doslova zapsáno:

Čas umření: 19. prosince ve čtvrt na desátou hodinu před polednem. 1833
Místo a domovní Nro.: Zámek Nro. 1
Jméno umrdlého: Jeho Osvícenost Pan Pan Josef panující kníže z Šwarcenberku, vojvoda Krumlovský a rytíř zlatého rouna, velikokřižník kr. Uherského Svato-Štěpánského etc. etc.
Víra: kat.
Pohlaví: mužsk.
Léta starosti: 65 let
Nemoc neb způsob nemoci: Am Brande der Alten, Gangrena senilis in Folge eingetretener Lungenlähmung
Jméno toho kněze, který ho zaopatřil: Ján Pospíšil, farář dne 14. listopádu
Jméno toho kněze, který ho pochoval: Sám milovaný syn Vysokého Nebožtíka, Jeho Osvícenost P. Frydrych kníže z Šwarcenberku, kanovník domicellarní v Salcburku, toho též roku na knězství posvěcen
Jméno pohřebního místa: V Třeboni u S. Jiljí

Josef Jan kníže Schwarzenberg se narodil 27. června 1769 ve Vídni jako prvorozený syn knížete Jana Nepomuka (1742-1789) a kněžny Marie Eleonory rozené hraběnky Oettingen-Wallersteinové (1747-1797). V roce 1794 si v Rakouském Nizozemí, dnešní Belgii, vzal na zámku Heverlé Paulinu Karolinu princeznu Arenberg-Archotovou (1774-1810). V tomto manželství se narodili čtyři synové a šest dcer. Dospělosti se dožili Eleonora provdaná kněžna Windisch-Graetzová (1796-1848), Paulina provdaná kněžna Schönburg-Hartensteinová (1798-1821), Jan Adolf (1799-1888), Felix (1800-1852), Ludovika provdaná kněžna Schönburg-Hartensteinová (1803-1884), Matylda (1804-1886), Karolina provdaná kněžna Bretzenheimová (1806-1875), Berta provdaná kněžna Lobkowiczová (1807-1883) a Bedřich (1809-1885). Kníže Josef Jan se ujal správy rozsáhlých panství a statků již ve svých dvaceti letech, chod a rozvoj rodových držav řídil většinou sám. Za jeho éry byl vybudován schwarzenberský plavební kanál na Šumavě, zabýval se bankovnictvím, a především se věnoval péči o chudé, invalidy, vdovy a sirotky v rámci celé habsburské říše. V roce 1806 po zániku Svaté říše římské národa německého nevstoupil do Napoleonem vytvořeného Rýnského spolku, a tudíž ztratil vládu nad rodovými říšskými územími ve Frankách a Švábsku. V roce 1804 získal titul c. k. tajného rady, 1808 obdržel od rakouského císaře Řád zlatého rouna, 1816 Řád svatého Štěpána a od bavorského krále Řád svatého Huberta.

Již 22. října 1703 vznikl testamentem Ferdinanda knížete Schwarzenberga (+1704) rodinný fideikomis neboli svěřenství, který se nesměl dělit ani prodat. Zřizovací instrument k fideikomisu byl intabulován 19. února 1704. Když zemřel koncem roku 1833 kníže Josef Jan, příslušela ke svěřenství panství a statky Hluboká, Třeboň, Jinonice, Mšec, Toužetín, Postoloprty, Velké Lipno, Radomilice, Bzí a Zborov, dále pražský palác na Hradčanech (č. p. 185/IV). Až ve druhé polovině 19. století přibyla k fideikomisu s císařským souhlasem panství Vimperk (1859), Protivín a Citoliby (1867).

Třeboňské dominium, jemuž se budeme v tomto článku věnovat, bylo rozlohou trvale jedno z největších v Českém království, a spolu s Krumlovem (49.326 ha), Murau (26.881 ha), Orlíkem (22.155 ha), Vimperkem (21.499 ha) a Hlubokou (17.396 ha) patří k nejrozlehlejším državám, které rod knížat ze Schwarzenbergu na území habsburské monarchie obhospodařoval. Do majetku rodu se Třeboň dostala 2. dubna 1660 jako dar od císaře Leopolda I. Ve skutečnosti se ale de facto nejednalo o dar, nýbrž o náhradu za zapůjčené peníze a odměnu za služby prokázané Janem Adolfem hrabětem Schwarzenbergem (1615-1683) v Nizozemí. Postupně byly přikupovány další statky a svobodnické dvory, takže fideikomisní panství Třeboň se nakonec skládalo z panství Třeboň, bývalého klášterního statku Třeboň a menších statků Bzí, Branovice, Žimutice, Zborov-Německé Ohrazení.

Města: Lomnice (198 domů), Soběslav (339), Třeboň (Wittingau, 292), Veselí (182) Městečka: Dolní Bukovsko (137), Ledenice (143), Mezimostí (111) Vesnice: Bečice (27), Bor (34), Borkovice (52), Bošilec (48), Branná (53), Břilice (63), Bzí (26), Cep (Trieschel, 46), Dolní Kněžeklady (15), Dolní Miletín (14), Dolní Slověnice (30), Domanín (41), Doňov (30), Drahotěšice (34), Dubové Mlýny (Eichmühl, 12), Dunajice (dnes Dunajovice, 45), Dynín (36), Frahelž (23), Hamr (Hammer auf der Insel, 26), Hartmanice (30), Hodějovice (Hodowitz, dnes Staré Hodějovice, 52), Horní Kněžeklady (9), Horní Miletín (17), Horní Slověnice (29), Horusice (46), Hrachoviště (34), Hrdlořezy (Böhmschachel, 63), Hrušov (6), Hůrka (15), Hvozdec (16), Jílovice (Gillowitz, 50), Klec (19), Kojákovice (63), Kolenec (dnes Kolence, 39), Kosov (13), Kostelec (19), Krakovčice (7), Kramolín (34), Kundratice (16), Lhota (u Bošilce, 20), Libín (34), Lipnice (34), Líšnice (19), Lomec (15), Lužnice (49), Malé Pořižany (dnes Pořežánky, 14), Mazelov (40), Mladošovice (41), Mláka (20), Modrá Hůrka (Blauhurka, 17), Německé Ohrazení (Deutsch-Baumgarten, dnes Ohrazeníčko, 15), Neplachov (67), Nová Hlína (Neulahm, 24), Nová Ves (Neudorf, 16), Novosedly (Neusattel, 69), Pelejice (dnes Pelejovice, 24), Ponědraž (29), Ponědrážka (30), Popovice (14), Přeseka (32), Radonice (23), Radostice (38), Růžov (Rosenstein, 22), Řípec (52), Sedlíkovice (18), Slavošovice (Slaboschowitz, 28), Smržov (28), Sobětice (19), Spolí (30), Stará Hlína (Altlahm, 31), Suchdol (Suchenthal, 102), Svatá Voršila (Sankt-Ursula, 6), Sviny (Schweinitz, 50), Šalmanovice (48), Ševětín (40), Štěpánovice (60), Štipoklasy (12), Tuchonice (20), Val (35), Velké Pořižany (dnes Pořežany, 31), Veska (16), Vidov (Wiederpolen, 9), Vitín (33), Vlkov (19), Vlkovice (20), Záblatí (29), Zaliny (27), Zborov (34), Zvíkov (34), Zvozna (dnes Hvozdno, 20), Žimutice (Schimutitz, 21), Žíšov (33) Částí vsí: Bukvice (2), Čenkov (Schenekhof, 2), České Ohrazení (Böhmisch-Baumgarten, dnes Ohrazení, 4), Dobrá Voda (na panství Nové Hrady, Gutenbrunn, 1), Dobšice (1), Doudleby (Teindles, 17), Dráchov (14), Hlincova Hora (Pfaffendorf, 1), Kondrač (Neudorf, 2), Lutová (Luttau, 3), Mažice (7), Petrovice (2), Straňany (3), Strážkovice (1), Stropnice (dnes Dolní Stropnice, 5), Stříbřec (Silberlos, 3), Svinky (8), Vlastiboř (41), Vrcov (2)

Panská půda (ha) Selská půda (ha) Celková výměra (ha)
Panství Třeboň a statek Bzí (60+18 míst) 23.839 25.852 49.691
Statek Třeboň (12 míst) 2.599 6.479 9.078
Statek Hamr a Val (3 místa) 1.756 489 2.245
Statek Zborov a Ohrazení (6 míst) 498 879 1.377
Celkem (99 míst) 28.692 33.699 62.391

Velmi rozsáhlé panství, na němž ve třicátých letech 19. věku žilo úhrnem 26.863 obyvatel, sousedilo s Bechyní (kníže Paar), Želčí (kníže Lobkowicz), Myškovicemi (Neveklovský), Dírnou (hrabě Wratislaw), Kardašovou Řečicí (kníže Paar), Jindřichovým Hradcem (hrabě Czernin), Stráží (baron Leonhardi), Chlumcem (hrabě Stadion-Thannhausen), Heidenreichsteinem (kníže Pálffy), Weitrou (lantkrabě Fürstenberg), Novými Hrady (hrabě Buquoy), Krumlovem, Budějovicemi (královské město), Hlubokou a Týnem nad Vltavou (pražský arcibiskup).

Po skonu knížete Josefa Jana nastoupil podle zásad rodového svěřenství kníže Jan Adolf (II.) a správy majetku se úředně ujal po ukončení majetkové inventarizace a na základě odevzdací listiny ze dne 9. října 1839. Panství Třeboň se statky Bzím, Branovicemi a Žimuticemi bylo odhadnuto na 1.006.700 zlatých 51 krejcarů, bývalý klášterní statek Třeboň na 66.350 zlatých 26 krejcarů, statek Zborov-Německé Ohrazení pak na 45.376 zlatých 18 krejcarů. Na celém dominiu včetně přivtělených statků se nacházelo 155 budov a 249 rybníků. Rozlehlé lesy se členily na revíry Zámecký (největší polesí na panství), Cepský, Hrdlořezský, Zborovský, Ledenický, Štěpánovický, Dvořišťský, Radonický, Dolejšský, Borkovický, Hamerský, Bošilecký a Kolenecký. Polní hospodářství zajišťovalo devatenáct poplužních dvorů se šestnácti ovčíny. Z průmyslových závodů zde fungovalo 5 pivovarů, 5 vinopalen, 2 kovárny, 1 vápenka s lomem, 9 kamenných lomů, 6 cihelen, 1 výrobna sanytru, 1 rašeliniště, 1 flusárna. Schwarzenbergové podporovali v rámci svých patronátních povinností a závazků na Třeboňsku dvě desítky škol a přes desítku svatostánků. Chod panství zajišťovalo celkem 271 úředníků, z toho 6 osob při ředitelství, 7 při soudním úřadu, 6 při purkrabském úřadu, 5 při důchodním úřadu, 46 v péči o rybníkářství, 26 při hospodářských dvorech a 126 při lesním úřadu a v jednotlivých polesích.

Prameny a literatura:

Národní archiv, Fideikomisní spisy, sign. VII E 7 (F 34/98), Souhrnné záznamy o fideikomisu, Schwarzenberg – primogenitura, sv. 44, 1868, fasc. 22.
Národní archiv, Fideikomisní spisy, sign. VII E 7 (F 34/98), Kniha fideikomisů, 1860-1898, kn. 2.
Národní archiv, Fideikomisní spisy, sign. VII E 7 (F 34/98), Protokol o inventuře a separaci fideikomisního panství Třeboň, 1835, kart. 795, 797-799.
Státní oblastní archiv Třeboň, Sbírka matrik Jihočeského kraje, Farní úřad Hluboká nad Vltavou, Kniha zemřelých, 1804-1842, kn. 14.
Hochfürstlich Schwarzenbergischer Schematismus für das Jahr 1841, Wien 1841.
Johann Gottfried SOMMER, Das Königreich Böhmen, IX. Band, Prag 1841.
Constant von WURZBACH, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, XXXIII. Theil, Wien 1877.

Pavel Koblasa

[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.