ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

Anglické inspirace Jana Adolfa II. ze Schwarzenberku

Hluboká - původně hrad českých králů, s velkou pravděpodobností založený Václavem I., na konci 13. století krátce držený Vítkovci, byl za Jana Lucemburského několikrát zastaven českým šlechticům. Za Karla IV. a jeho nástupců zůstal hlubocký hrad nadále v majetku českých králů, ale býval zastavován nejrůznějším šlechticům.

Významným držitelem Hluboké byl od roku 1490 Vilém z Pernštejna a poté až do roku 1534 jeho syn Vojtěch. Dále to byli Ungnadové ze Suneku, páni z Hradce a Malovcové z Malovic. Po bitvě na Bílé hoře daroval český král a císař Ferdinand II. hlubocké panství donu Baltazarovi de Marradas. Po Baltazarově smrti drželi Hlubokou jeho potomci. V roce 1661 koupil Hlubokou nad Vltavou Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu.

Třetí Schwarzenberg usedlý v Čechách, Adam František, nechal hlubocký hrad přestavět na barokní zámek. Tato podoba našemu objektu však zůstala něco málo přes sto let. Stejnojmenný prapraprapravnuk Jana Adolfa I., Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu, dal hlubockému zámku jeho dnešní podobu.

Chci vás seznámit s některými inspiračními motivy, které načerpal Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu nejprve sám a posléze spolu s manželkou Eleonorou rozenou z Liechtensteina ve Velké Britanii. Vzhledem k tomu, že si odtud přivezli řadu nákresů tamních staveb, ponejvíce venkovských a letních sídel britské šlechty, lze považovat současný vzhled hlubockého zámeckého areálu za jakousi výslednou esenci inspirace anglickými zámky, paláci, vilami či zahradními domky.

Jenom jednu poznámku ke vzhledu hlubockého zámku. Je obdivovaným velkým turistickým magnetem, působí pohádkově, čehož bylo také mnohokrát využito při vzniku filmových pohádek. Byl vždy a zcela jednoznačně vnímán pouze takto? Zdá se, že tomu tak nebylo. V prvním dílu Šustových vzpomínek, nazvaných „Léta dětství a jinošství“ je zaznamenán zajímavý názor Šustova otce, věhlasného rybnikáře a posléze ředitele třeboňského velkostatku Josefa Šusty staršího, na nový vzhled hlubockého zámku: „(Kněžna) Eleonora …prohřešila se v ledačem i na přirozeném půvabu jihočeského kraje. Tak nešťastným přenesením strojené windsorské gotiky na místo ryzí patinou věků obetkaného hradu v Hluboké, kam k málo vkusné ozdobě nového zámku se pak musily stěhovati i vzácné majolikové kachlíky a dlaždice z půvabně renesanční Kratochvíle. Obrovské „cukrářské“ dílo nového zámku v Hluboké znásilnilo tak vtíravě líbeznou vedutu nad širou rovinou budějovickou …“. Ke svému služebnímu pánu vždy loajální Šustův otec si tuto kritiku nepochybně dovolil přednést pouze v rodinném kruhu, případně mezi svými nejbližšími přáteli. 1)

Onou windsorskou gotikou byla a je poznamenána řada dalších větších či menších staveb na schwarzenberských velkostatcích z druhé poloviny 19. století. Například tzv. úřednický dům vedle hlubockého zámku, tamní jízdárna, hlubocký kostel, Waltrova hrobka u Červeného Dvora (již neexistuje), obytné a hospodářské objekty na některých bývalých schwarzenberských dvorech, několik kapliček (na různých místech jižních Čech).

Motivy přestavby a vlastní přestavbou hlubockého zámku se velmi podrobně zabývá monografie Jindřicha Vybírala Století dědiců a zakladatelů – Architektura jižních Čech v období historismu, které předcházela autorova studie Britská cesta Jana Adolfa ze Schwarzenbergu roku 1825, otištěná v Umění z roku 1998. 2) V době vzniku citovaných prací v tichu zapomnění v depozitáři českokrumlovského pracoviště Státního oblastního archivu Třeboň ležela řada kreseb různých staveb, které si Jan Adolf a Eleonora přivezli ze svého britského výletu. Díky nepříliš oblíbené, ale ve svých důsledcích potřebné akci, která se v českých archivech periodicky opakuje a oficiálně se nazývá generální inventura, byly tyto kresby v roce 2001 objeveny mezi nezpracovaným materiálem v archivním fondu Schwarzenberská ústřední stavební správa. V současné době se tyto kresby staly součástí vznikající Grafické sbírky na českokrumlovském pracovišti Státního oblastního archivu Třeboň.

Ukážeme si některé ze zachycených objektů.

Zámek Panshanger

Zámek Panshanger leží v areálu Panshangerského parku západně od města Hertford. Hertford je město v hrabství Hertfordshire, vzdálené asi 20 km severně od Londýna.

Zámek patřil rodině Cowper. William Cowper (1665-1723) byl prvním earlem Cowper, právníkem a politikem. Zastával funkci posledního lorda kancléře Anglie a od roku 1707 byl prvním lordem kancléřem Velké Britanie. Jeho syn William Cowper byl jako kandidát liberálních Whigů v roce 1705 zvolen členem House of Commons za volební okres Hertford. Zřejmě poté si tam rodina Cowper dala postavit sídlo (Panshanger).

Hostitelem Jana Adolfa byl v roce 1838 s největší pravděpodobností Peter Clavering-Cowper, pátý earl Cowper (1778-1837). Nepochybně se asi setkal také s jeho synem, Georgem Cowper, šestým earlem Cowper (1806-1856).

Palác Burlghley (zámek)

Burghley House – alžbětinský zámek, postavený v letech 1555-1587. Leží nedaleko Stamfordu v hrabství Lincolnshire. Dal ho postavit William Cecil, první baron Burghley, ministr královny Alžběty I. Tento získal roku 1603 titul earl Exeter, který byl v roce 1801 změněn na titul markýz Exeter.

S Janem Adolfem se zřejmě setkal Brownlow Cecil, druhý markýz Exeter (1795-1867).

Zámek v Hatfieldu

Hatfield House – zámek v městě Hatfield v hrabství Hertfordshire leží 34 km severně od Londýna. Zámek nechal v letech 1607-1611 postavit Robert Cecil, první earl Salisbury, který byl ministrem krále Jakuba I. U zámku je velký park a zahrada. Jan Adolf byl v roce 1838 patrně hostem Jamese Brownlowa Williama Gascoyne-Cecil, druhého markýze Salisbury (1791-1868).

Vila dr. Smithe v lázních Leamington

Leamington – Royal Leamington Spa – bývalé lázeňské město v hrabství Warwickshire v centrální Anglii s četnými georgiánskými a viktoriánskými budovami a městskými parky.

Koncem 18. století tam byly znovuobjeveny minerální prameny, o kterých se vědělo již od 15. století. V průběhu 19. století zažíval Leamington největší rozkvět. Tamní Regent Hotel hostil v roce 1830 tehdy jedenáctiletou princeznu Viktorii, budoucí britskou královnu. Díky této návštěvě dostal Leamington o osm let později privilegium používat titulu Royal. Královna Viktorie tam pobývala ještě v roce 1858. Město Leamington Spa je významně spjato s dějinami českého státu. Během druhé světové války bylo sídlem československých parašutistů, kteří byli součástí speciálního výcviku. Sedm z nich provedlo seskok v rámci operace Anthropoid, aby 27.5.1942 provedli atentát na říšského protektora Heydricha.

Dům ve vsi Bamburgh

Bamburgh je obec v Northumberland, 32 km jižně od Berwick-upon-Tweed na severním pobřeží Anglie.

Zahradní domek v Ashridském parku

Ashridge Park a stejnojmenný zámek leží v oblasti Berkhamsted v hrabství Hertfordshire a byl sídlem rodiny earlů Bridgewater. Park byl mnohokrát upravován. Poslední novogotická úprava pochází z let 1806-1813 a jejím autorem byl James Wyatt. Vévodové a earlové Bridgewater vymřeli roku 1829 Francisem Henrym, osmým earlem Bridgewater. Od roku 1959 tam sídlí Ashridská Business Schol.

Vstupní brána do parku u zámku Windsor

Zahradní domek na pahorku sv. Leonarda v parku u zámku Windsor

Windsor je královský zámek u stejnojmenné obce v hrabství Berkshire. Je to nejstarší trvale obývaný zámek na světě. Jeho základy jsou spojené s osobou Viléma Dobyvatele. Královna Viktorie s princem Albertem určili Windsor jako svou hlavní rezidenci. Tehdy byl upraven windsorský rozsáhlý park a znepřístupněn veřejnosti. Dnes se v parku chová, mimo jiné, srnčí zvěř. Konírna vévody Bedforda v městečku Woburn Woburn je malé místo v hrabství Bedfordshire. Jan Adolf se patrně setkal s Francisem Russelem, sedmým vévodou Bedford (1788-1861).

Škola ve městě Gravesend

Gravesend je město v Kentu, 35 km jihovýchodně od Londýna. Je to přístav, kde roku 1617 zemřela indiánská princezna Pocahontas před svým návratem do Ameriky.

Kostel ve vsi Enstone

Enstone je obec v hrabství Oxfordshire, 20 km severovýchodně od Oxfordu. Tamní kostel sv. Kenelma pochází z normanské doby ze 12. století.

Kdy a jak tyto kresby vznikly? Jan Adolf pobýval ve Velké Britanii poprvé jako svobodný mladík v roce 1825, podruhé spolu s manželkou v roce 1838. První cesta byla studijní a poznávací, kdy si všímal hlavně průmyslových a hospodářských objektů, ale mimo ně také obytných, starobylých a církevních staveb. Mnohé ho velice zaujaly a líbily se mu, ale vzhledem ke svému nevalnému malířskému nadání je nedovedl zachytit obrazem, čehož litoval 3). Při druhé cestě do Velké Britanie Schwarzenberg tento problém vyřešil začleněním Viléma Nevenhorsta, tehdejšího asistenta pražské schwarzenberské stavební správy a zároveň přísežného zeměměřiče, pozdějšího stavebního ředitele v Českém Krumlově, do doprovodné družiny. Je tedy velmi pravděpodobné, že kresby pocházejí od Nevenhorsta.

Ještě něco ke druhé cestě do Velké Britanie. Dne 20. května 1838 jmenoval císař František I. Jana Adolfa ze Schwarzenbergu mimořádným vyslancem rakouského trůnu při korunovaci britské královny Viktorie. Na cestu se Jan Adolf vydal spolu s manželkou Eleonorou 26. května 1838. Podobně jako při svém prvním pobytu v Britanii, i tentokrát si vedl deník. Korunovačnímu aktu, který se konal 28. června, předcházela řada společenských i diplomatických jednání. Podobně tomu bylo krátce po korunovaci. Vyvrcholením Schwarzenbergovy mise byla slavnost, kterou pořádala kněžna Eleonora pod manželovou záštitou v hotelu Richmond nedaleko Londýna na počest korunovace a za přítomnosti královny Viktorie. Následoval volný čas, který manželé Schwarzenbergovi věnovali výletům po Velké Britanii a kdy zřejmě vznikly naše kresby. Dne 10. září 1838 se vydali na zpáteční cestu. 4)

Závěrem něco málo k pobytům majitelů v hlubockém zámeckém areálu. Nejznámějšími jsou návštěvy Schwarzenbergů a mnoha jiných příslušníků šlechty i panovnického dvora v době loveckých sezon, což dokumentuje velké množství dochovaných fotografií od konce 19. století. 5) Zajímavou písemnou zprávu o podzimních honech na Hluboké v roce 1860 nám zanechal neznámý autor v časopise Jagd-Zeitung. Po dlouhém úvodu, věnovaném podrobnému a obdivnému popisu nového vzhledu a zařízení hlubockého zámku následuje výčet loveckých hostů a ulovené zvěře, čemuž předchází toto konstatování: „V tomto nádherném a vkusném knížecím sídle se každoročně na podzim schází mnoho urozených a opravdových kavalírů, pravých přátel a ctitelů loveckého umění, aby v hlubockých revírech oplývajících zvěří vzdali poctu bohyni lovu.“ V roce 1860 probíhaly hony ve dnech 22 . až 31. října. Mezi účastníky byli: 22.10. – kníže Jan Adolf Schwarzenberg, hrabě Arnošt Valdštejn, kníže Adolf Josef Schwarzenberg, hrabě Gotthard Pachta. 23.10. - kníže Adolf Josef Schwarzenberg, princ Artur Rohan, princ Louis Arenberg, hrabě Arnošt Valdštejn, hrabě Gotthard Pachta. 24.10. – kníže Jan Adolf Schwarzenberg, kníže Adolf Josef Schwarzenberg, kníže Paar, princ Artur Rohan, princ Louis Arenberg, princ Viktor Rohan, hrabě Alfred Paar, hrabě Karel Paar, hrabě Arnošt Valdštejn, hrabě Alexander Pappenheim, hrabě Gotthard Pachta. 25.10. – kníže Jan Adolf Schwarzenberg, kníže Adolf Josef Schwarzenberg, kníže Paar, princ Viktor Rohan, princ Louis Arenberg, hrabě Erwin Neipperg, hrabě Karel Paar, hrabě Arnošt Valdštejn, hrabě Alexander Pappenheim, hrabě Alfred Paar, hrabě Gotthard Pachta, hrabě Jan Harrach, hrabě Alfred Harrach. 26.10. – kníže Adolf Josef Schwarzenberg, kníže Karel Schwarzenberg, kníže Paar, princ Viktor Rohan, hrabě Alfred Paar, hrabě Erwin Neipperg, hrabě Arnošt Valdštejn, hrabě Karel Paar, hrabě Alfred Harrach, hrabě Jan Harrach, hrabě Alexander Pappenheim, hrabě Gotthard Pachta. 27.10. – kníže Jan Adolf Schwarzenberg, kníže Adolf Josef Schwarzenberg, kníže Paar, kníže Karel Schwarzenberg, princ Viktor Rohan, princ Louis Arenberg, hrabě Alfred Paar, hrabě Karel Paar, hrabě Erwin Neipperg, hrabě Alfred Harrach, hrabě Jan Harrach, hrabě Alexander Pappenheim, hrabě Valdštejn, hrabě Pachta. 29.10. – kníže Karel Schwarzenberg, kníže Jiří Lobkovic, princ Viktor Rohan, princ Hermann Hohenlohe-Langenburg, hrabě Arnošt Valdštejn, hrabě Alfred Harrach, hrabě Jan Harrach, hrabě Pachta, hrabě Pappenheim. 30.10. – kníže Jan Adolf Schwarzenberg, kníže Adolf Josef Schwarzenberg, kníže Jiří Lobkovic, kníže Karel Schwarzenberg, princ Viktor Rohan, princ Hermann Hohenlohe, hrabě Neipperg, hrabě Jan Harrach, hrabě Alfred Harrach, hrabě Valdštejn, hrabě Pappenheim, hrabě Pachta. 31.10. – všichni výše jmenovaní pánové s výjimkou jednoho hraběte Harracha a kněžny Eleonora a Ida ze Schwarzenbergu. 6)

Tímto výčtem má být naznačen význam Hluboké jako místa sezónních pobytů většího množství hostů. Původně tomuto účelu sloužil lovecký zámek Ohrada, postavený v prvních dvou desetiletích 18. století na popud Adama Františka ze Schwarzenbergu a v roce 1842 Janem Adolfem II. ze Schwarzenbergu přeměněný na lovecké a myslivecké muzeum.

Zámek mnohokrát posloužil ke konání velkých rodinných slavností, jakými byly například svatby. Nejznámější a patrně největší byla oslava zlaté svatby Adolfa Josefa ze Schwarzenbergu a Idy rozené z Liechtensteina, která se uskutečnila ve dnech 3. a 4. června 1907. 7) V hlubockém zámku také proběhly velkolepé oslavy osmdesátin knížete Jana Adolfa v květnu roku 1879, kdy byl zámek ozdoben chvojím, loveckými trofejemi, vlajkami a přetékal hosty. 8)

Poznámky

  1. Josef Šusta, Léta dětství a jinošství. Vzpomínky I. Praha, Melantrich 1947, s. 47.
  2. Jindřich Vybíral, Století dědiců a zakladatelů. Architektura jižních Čech v období historismu. Praha, Argo 1999. Jindřich Vybíral,
    Britská cesta Jana Adolfa ze Schwarzenbergu roku 1825, Umění 46, 1998, s. 129 – 145.
  3. Jindřich Vybíral, studie citovaná v poznámce 2, s. 139.
  4. Anna Kubíková, Účast Jana Adolfa II. ze Schwarzenbergu na korunovaci anglické královny Viktorie. Obnovená Tradice, 18, 2007, číslo 36, s. 27 – 32.
  5. Státní oblastní archiv Třeboň, pracoviště v Českém Krumlově, Sbírka fotografií Český Krumlov.
  6. Frauenberger Herbstjagden. Das Schloss Frauenberg. Jagd-Zeitung, 3, 1860, číslo 22, s. 649 – 654.
  7. Anna Kubíková, Zlatá svatba u Schwarzenberků. Obnovená Tradice, 19, 2008, číslo 38, s. 9 – 11.
  8. Adolf Berger, Zur Geburtsfeier eines fürstlichen Jagdherrn. Jagd-Zeitung, 22, 1879, číslo 10, s. 289 – 293.

Anna Kubíková

[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.