ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

Svěřenské panství Vimperk

Schwarzenbergové získali šumavský Vimperk podobně jako například panství Krumlov roku 1719 díky Marii Arnoštce kněžně Eggenbergové, rozené Schwarzenbergové. Před nimi bychom mezi držiteli Vimperka našli Eggenbergy, Novohradské z Kolovrat, Rožmberky, pány z Hradce, císaře Ferdinanda I., Malovce či Kaplíře ze Sulevic. Vimperské dominium bylo v novější době rozlohou jedno z největších v Českém království a po Krumlovu (49.326 ha), Třeboni (32.277 ha), Murau (26.881 ha) a Orlíku (22.155 ha) páté nejrozlehlejší, které rod knížat ze Schwarzenbergu na území podunajské monarchie obhospodařoval.

Na sklonku feudalismu náleželo k vimperskému panství celkem 104 míst - Adolfov (německy Adolphshütte, 12 domů), Albrechtovice (Albrechtschlag, 14), Březová Lada (Birkenhaid, Schlemmerhütte, Betelhäuser, 19), Bořanovice (Borzanowitz, 22), Boubská (Busk, 23), Křišťanovice (Christelschlag, 22), Drslavice (Drisslawitz, 38), Dvorec (Dworetz, 14), Dvory (Dwur, 30), Polka (Elendbachel, 12), Lenora (Eleonorenhain, 20), Lštění (Elschtin, Sankt Adalbert, 15), Arnoštka (Ernstberg, 9), Borová Lada (Ferchenhaid, Jägerhäuser, 26), Slatina (Filz, 14), Lipka (Freyung, 17), Knížecí Pláně (Fürstenhut, 59), Pravětín (Gansau, 22), Pravětínská Lada (Gansauerhaid, 6), Skláře (Glashütten, 17), Cvrčkov (Grilling, 3), Zelená Hora (Grünberg, 6), Michlova Huť (Helmbach, Musethütten, 36), Houžná (Hüblern, 25), Třemšín (Hummelberg, 2), Šumavské Hoštice (Huschitz, 24), Husinec (Hussnitz, 156), Kahov (Kahau, 12), Kaplice (Kapellen, Kapellenhäuser, 6), Chlístov (Kliftau, 26), Klášterec (Klösterle, 24), Plešivec (Kolmberg, Kohlenberg, 9), Včelná (Kollne, 21), Korkusova Huť (Korkushütten, 11), Kosmo (Kosmo, 19), Kratušín (Kratosin, 16), Křeplice (Kreppenschlag, 6), Křesanov (Krzesane, 18), Kubova Huť (Kubohütte, Podscheider-Hütte, 11), Kunžvart (Kuschwarda, Bärenloch, 65), Silnice (Landstrassen, 23), Lažiště (Laschitz, 37), Hliniště (Leimsgrub, 13), Libotyně (Libotin, 23), Zahrádky (Meergarten, Möhrengarten, 13), Račí (Mitterberg, 11), Modlenice (Modlenitz, 8), Mlynářovice (Müllerschlag, 23), Nový Svět (Neugebäu, 18), Horní Záblatí (Ober-Sablat, 28), Horní Světlé Hory (Oberlichtbuchet, 41), Milešice (Oberschlag, 28), Horní Vltavice (Oberwuldau, Obermoldau, 40), Horní Cazov (Oberzassau, 18), Paseka (Passeken, 14), Perlovice (Perleschlag, 16), Petrovice (Peterschlag, 11), Podolí (Podol, 10), Řasnice (Pumperle, Pumperhäuser, 17), Havránka (Rabenhütten, Kubischhütten, 5), Hrabice (Rabitz, 27), Hrabická Lada (Rabitzerhaid, 5), Radoň (Radein, Radam, 2), Řepešín (Repesching, 35), Žlíbky (Röhrenberg, 11), Samory (Röhrenbergerhütte, Adlerhütte, 22), Záblatí (Sablat, 87), Solná Lhota (Salzweg, 17), Zátoň (Schattawa, 57), Vyšovatka (Scheiben, 19), Šerava (Scherau, Scherauerhütte, 7), Stodůlky (Scheuerek, 20), Radvanovice (Schillerberg, 18), Šindlov (Schindlau, 10), Kořenný (Schlösselbachel, 9), Krejčovice (Schneiderschlag, 22), Černá Lada (Schwarzhaid, 8), Švajgrova Lada (Schweigelhaid, 2), Švihov (Schwihau, 14), Svinná Lada (Seehaid, 8), Škarez (Skares, 5), Saladín (Solletin, 29), Stádla (Stadlern, 2), Huť pod Boubínem (Tafelhütte, 7), Trhonín (Trhonin, 18), Dolní Světlé Hory (Unterlichtbuchet, Kesselhäuser, 18), Dolní Cazov (Unterzassau, 16), Vnarovy (Urowitz, 9), Vícemily (Wetzmühl, 10), Veselka/Neveselec (Wessele, 18), Zvěřenice (Wierzenitz, 9), Hlásná Lhota (Wihorzen, 23), Kamýk (Wildberg, 2), Vimperk (Winterberg, 208), Výškovice (Wischkowitz, 16), Vojslavice (Woislawitz, 13), Vlčí Jámy (Wolfsgrub, 23), Volovice (Wolletschlag, 7), Oseky (Wossek, 26), Zábrdí (Zabrd, 34), Sedlmín (Zedlmin, 8), Cejslice (Zeislitz, 13), Cudrovice (Zuderschlag, 13), Sudslavice (Zutzlawitz, 12 domů). Vrchnost k tomu při panství vlastnila 22.390 ha půdy, z čehož 12.762 ha zabíraly lesy rozdělené do devíti polesí. Ve vlastní režii drželi Schwarzenbergové jeden dvůr, sedm jich bylo pronajato. Na celém panství včetně města Vimperka a městyse Husince žilo přes 18.000 poddaných.


Ferdinand Runk, Pohled na město Vimperk - detail, po roce 1803, kvaš, SHZ Č. Krumlov

Vimperk původně netvořil součást rodového svěřenství, tj. nenáležel k nedělitelnému majetku rodiny, kam patřily například Hluboká, Třeboň, Mšec, Postoloprty či Jinonice. Takový majetek nemohl nikdo prodat či rozdělit, a odprodávat jednotlivé svěřenské nemovitosti se smělo v případě potíží jen se souhlasem z nejvyšších míst. Užitek ze svěřenství neměl pouze představený rodu v roli „výhradního správce“, ale i další členové knížecí rodiny. K rozsáhlému rodovému svěřenství původně z Vimperka patřila jen určitá finanční suma získaná především v souvislosti s vyplácením se poddaných z roboty po roce 1850. Toto peněžní svěřenství bylo na základě nejvyššího rozhodnutí Jeho Veličenstva císaře ze dne 21. června 1859 a dekretu Vrchního zemského soudu v Praze ze dne 8. srpna 1859 přeměněno na tzv. reální svěřenství. Hodnotu vimperského panství úřady tehdy ohodnotily na 1.684.185 zlatých 75 krejcarů. Celý proces transformace nesvěřenského panství Vimperk se statky Drslavicemi a Kosmem na svěřenské završilo vydání věnovací listiny 17. března 1863. Císař dokument potvrdil 4. dubna 1864, a do desek zemských byla změna zanesena 4. června 1864.

Když svěřenství vznikalo, nacházelo se tady pět dvorů (Rennhof, Libotín, Kosmo, Borky a Drslavice). Všechny polnosti byly propachtovány, jen ze dvora Rennhofu (vyhořel v roce 1870) a na Borkách (vyhořel v roce 1907) užíval držitel hospodářské budovy. Z průmyslových podniků musíme na prvním místě uvést starobylý pivovar ve Vimperku (č. p. 14), který v letech 1859, 1888 a 1902 prošel rozsáhlejší rekonstrukcí. Během roku 1859 se tu uvařilo 2.661 hektolitrů piva. Pěnivý mok odebíraly na základě uzavřených dohod hostince v Kunžvartu, Vlčí Jámě, Šatavě a na Knížecích Pláních. Dále na panství fungovaly cihelny v Kratošíně a Hrabicích, vápenky ve Výškovicích a Cudrovicích.

Klíčové lesní hospodářství (72% celkové rozlohy dominia) se dělilo na dvě skupiny – Boubín se šesti revíry a Horní Vltavici s pěti revíry. Mnoho porostů zničila vichřice a kůrovec, kdy padlo za oběť 1.381.000 pevných metrů dříví. Pila zde z počátku neexistovala žádná, začaly vznikat až od sedmdesátých let 19. věku. Pak jich postupně vyvíjelo činnost sedm. S lesy souvisely i vodní toky, jak je zaznamenáno v jednom z pozdějších popisů panství: „Poněvadž panství Vimperk jest výlučně lesním panstvím, tvoří vody – potoky a řeky – je protékající jeden z nejdůležitějších dopravních prostředků pro skácené dříví z lesa a dále továrnám v cizině, a mají tudíž tytéž pro lesní zdejší hospodářství neobyčejně velkou důležitost.“

Původně poddanské město Vimperk bylo přirozeným centrem šumavského průmyslu. Tak například před první světovou válkou bychom zde nalezli měšťanský a knížecí pivovar, Meyrovu sklárnu, Steinbrennerovu knihtiskárnu, perleťárnu, továrnu na prádlo, čtyři živnostenská družstva, 171 drobných živností a 49 německých a českých spolků. Schwarzenberské panství vydrželo až do vzniku Republiky Československé v podstatě nezměněno co do rozsahu. Před provedením pozemkové reformy v roce 1925 zahrnovalo celkem 21.492 hektarů pozemků, z toho 16.949 hektarů lesa.

Pavel Koblasa

Prameny a literatura:

Alois CHYTIL, Chytilův úplný adresář království Českého, sv. 3, Rokycany 1915.
Národní archiv, Fideikomisní spisy, sign. VII E 7 (F 34/98), Protokol o zřízení fideikomisu panství Vimperk, 1859, kart. 802.
Národní archiv, Fideikomisní spisy, sign. VII E 7 (F 34/98), Protokol o popisu a odhadu fideikomisního panství Vimperk, 1859, kart. 802-803.
Národní archiv, Fideikomisní spisy, sign. VII E 7 (F 34/98), Protokol o inventuře a separaci schwarzenberského fidiekomisu, 1888-1914, kart. 819.
Johann Gottfried SOMMER, Das Königreich Böhmen, VIII. Band (Prachiner Kreis), Prag 1840. Zprávy Státního pozemkového úřadu, roč. II., Praha 1929.

[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.