ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

K narozeninám JUDr. Adolfa Schwarzenberga

V letošním roce (1990) uplynulo sto let od narození JUDr. Adolfa Schwarzenberga, muže, který prakticky celý svůj produktivní věk zasvětil snaze o zachování celistvosti schwarzenberského rodinného majetku, zachování hospodářského a sociálního pokroku na svých velkostatcích. Proto považujeme za nutné seznámit členy historického spolku s jeho pohnutými životními osudy.

Dne 18. srpna 1890 zaznělo z vévodského hradu v Českém Krumlově 101 výstřelů z děl granátnické gardy oznamujících, že se v Hluboké nad Vltavou narodil dědic Adolf Schwarzenberg. Po všeobecném vzdělán[, absolvoval gymnázium a jeden rok pobyl v Anglii. Po maturitě nastoupil jako jednoroční dobrovolník k c.k. pluku č. 2. Po ukončen[ vojenské služby studoval na Karlově univerzitě v Praze práva, která ukončil doktorátem práv v roce 1914. V první světové válce bojoval s hulánským plukem v Rusku. Později se stal velitelem autokolony v Itálii a konečně na blízkém Východě, kde upadl do zajetí.

Ze zajetí se vrátil v roce 1919 a od roku 1921 byl činný ve správě majetku. Po dvou letech byl svým otcem, knížetem Janem II. jmenován generálním zplnomocněncem. Celou vahou své osobnosti a svých právnických schopností se snažil zachránit celistvost majetku proti vyvlastnění Státním pozemkovým úřadem. Zúčastnil se osobně všech obtížných jednání. Nakonec, především jeho zásluhou, se podařilo zachovat v celku obrovské hospodářské a kulturní hodnoty, zajistit existenci a ekonomickou prosperitu na jednu třetinu zmenšeného majetku. Vždy se snažil ze všech sil zachovávat zásadu zakotvenou v rodinném zákoně, o zachování sociálních jistot svých zaměstnanců. Jeho znalost lidí byla neuvěřitelná. Dovedl odpouštět a promíjet chyby, ale vyžadoval otevřenost a pravdu. Byl nadšeným sportovcem. Podporoval podle svých sil SK Hlubokou a nemalou měrou přispěl k vybudování sportovního areálu v Hluboké nad Vltavou. V mladých letech byl nadšeným automobilistou a osobně se věnoval šermu kordem. Po založení šermířského odboru v Hluboké n. Vlt., si často zval odpoledne šermíře na loveckou chatu ve Staré Oboře a sám s nimi před loveckou chatou trénoval. Pak se všichni sesedli u kávy, společně se bavili a všemožné vtipy sršely na všechny strany, tak jak je to mezi sportovci zvykem. Jako nadšený automobilista měl přání, aby pokud možno hodně zaměstnanců používalo osobní vůz. Proto byla založena tzv. "autoakce". S firmou Tatra byla uzavřena smlouva na dodávky osobních vozů pro zaměstnance.

Každý zaměstnanec, který mohl jen náznakem prokázat používání vozu pro služební cesty, mohl požádat o koupi vozu značky Tatra. Splátky za poloviční cenu vozu, byly uhrazeny v 96 měsíčních částkách, což bylo velmi výhodné a pro zaměstnance přijatelné. Náklady na pojištění vozu, opravy, atd., byly z poloviny také hrazeny z režijních nákladů. Mimo to při služebních cestách bylo placeno kilometrovné. Velká část zaměstnanců, až do roku 1938 využila této výhodné akce.

Každoročně jezdíval Adolf v době jelení říje do lovecké chaty na Boubíně. V loveckém deníku jsou již od roku 1902 záznamy psané jeho rukou. Byl také přítomen vysvěcení kaple sv. Huberta u chaty na Boubíně dne 19. září 1905. Záznamy psané jeho rukou v loveckém deníku končí dnem 29. září 1930. Bylo to rozloučení, neboť celý komplex Boubína byl v rámci první pozemkové reformy převzat Státním pozemkovým úřadem. Bylo také dohodnuto, přenesení lovecké chaty z Boubína do Staré Obory, kde chata byla v roce 1931 postavena.

Dne 28. října 1930 se JUDr. Adolf oženil na zámku Colmar-Berg s Hildou princeznou z Luxemburgu a Nassau.

Mladý manželský pár žil většinou v lovecké chatě ve Staré Oboře. Okolí chaty bylo parkově upraveno, kolem chaty se potulovali dva kusy černé zvěře, na louce pod chatou bylo v létě vidět větší množství daňků-lopatáčů s vynikajícími trofejemi. Znalost lidí JUDr. Adolfa byla obdivuhodná. K velkému zděšen[ lesního personálu, ustanovil správcem chaty ve Staré Oboře známého pytláka, který ačkoliv byl někdy i po celý rok na chatě sám, již nikdy nepodlehl pytlácké vášni. V roce 1933 koupil Adolf farmu M'pala nedaleko Nairobi v Kenyi. Oba manželé byli nadšeni krásami tamnější přírody a podnikali lovecké výpravy pod vedením cestovatele Bedřicha Machulky. V roce 1937 upravil Machulka v loveckém zámku Ohrada expozici vybraných afrických trofejí.

V téže době byla u loveckého zámku Ohrada založena malá zoologická zahrada, která byla dnem 1. května 1939 předána veřejnosti. Po provedení pozemkové reformy si dal upravit byt v myslivně Stožec v prvním poschodí, kde manželé bydleli po dobu toku tetřevů a srnčí říje. Pro lovecké účely si vyhradili revíry Stožec, České Žleby a Nové Údolí. Také ve Stožci založili manželé pamětní knihu, kde jsou záznamy úlovků, návštěvy, atd.

Po úmrtí svého otce Jana II. knížete ze Schwarzenbergu nastoupil JUDr. Adolf jako dědic. Obsazení pohraničních území nacistickou armádou, rozdělilo některá panství, takže část připadla do Německa a část zůstala v ČSR. Hospodářské potíže způsobené rozdělením byly nesmírné, ale byl to jenom začátek. Tehdy byl můj otec, Ing. Ant. Nikendey, lesní ředitel v Horní Plané (1887-1961) spolu se šoférem Janem Jílkem (1887-1947) zatčen gestapem a oba byli uvězněni. Když nesvítala naděje na propuštění obou zaměstnanců, vyžádal si JUDr. Adolf návštěvu u Himmlera, jel do Berlína intervenovat a oba věznění byli za několik dnů poté propuštěni a vrátili se domů. Tato intervence nesla v tehdejší době značné osobní riziko a JUDr. Adolf neváhal toto riziko pro své zaměstnance podstoupit.

Dne 15. března 1939 byly historické země obsazeny německou brannou mocí. ČSR přestala existovat, což mělo pro schwarzenberské velkostatky tragické následky. Již dne 17. srpna 1940 byl veškerý majetek JUDr. Adolfa zabaven gestapem, na místo komisařského vedoucího byl dosazen nacista Fritz Hesse, jemuž se podařilo majetek udržet pohromadě a podřídit ne říšskému protektorovi, ale župnímu vedoucímu v rakouském Linci. Také čistý výnos velkostatků plynul do pokladny linecké župy.

Po zabavení veškerého majetku se oba manželé zdržovali v italské Bordigheře. Generálním zplnomocněncem ustanovil JUDr. Adolf svého bratrance JUDr. Jindřicha Schwarzenberga, který se vydal do Bordighery za JUDr. Adolfem, ale gestapo mu již nedovolilo vrátit se zpět do vlasti a zanedlouho byl zatčen a poslán do koncentračního tábora v Buchenwaldu.

JUDr. Adolf s manželkou odešli do emigrace v USA. Na Columbia University v New Yorku získal JUDr. Adolf ke svému doktorátu práv, ještě doktorát fiIozofie. V roce 1941 předložil Carnegie-Institutu studii o Kenyi „A review on Kenya“, která vyšla ve zkrácené formě v roce 1946 pod titulem „A Kenya farmer looks at his colony“, tiskem. Celá léta emigrace v USA věnoval JUDr. Adolf historickým studiím.

Byl ve spojení a podporoval emigrantské organizace. Dne 21. února 1945 byl dvakrát přímým zásahem bomby proměněn v trosky palác na Rennwegu ve Vídni. Několik málo měsíců poté skončila druhá světová válka, ale trvalo ještě nějaký čas, než se mohl JUDr. Adolf s manželkou vrátit do Evropy. Nejprve se zdržovali ve Švýcarsku, v Rakousku neměli tenkrát kde bydlet.

Ještě předtím než se vrátili domů, byly zestátněny na rodovém panství Schwarzenberg v Dolních Francích některé dvory a pozemky byly předány Zemské společnosti pro výstavbu bytů. V Čechách tomu bylo trochu jinak. V novinách se zveřejňoval na pokračování "Boj o čtyři miliardy", tak vysoko byl tehdy ceněn schwarzenberský majetek. JUDr. Adolf sám souhlasil s návrhem svých českých úředníků, aby z celého majetku byla zřízena nadace, jejíž zisk by připadl zemi České. Vše ovšem dopadlo zcela jinak! V červnu 1947 byl klubem sociálně-demokratických poslanců, pod vedením poslance Vilíma předložen parlamentu separátní zákon "LEX SCHWARZENBEG", který navrhoval vyvlastnění veškerého majetku schwarzenberské primogenitury bez náhrady ve prospěch země České. Zákon byl dne 10. června 1947 v parlamentu, za podpory ostatních politických stran, schválen. Hlavní snahou JUDr. Adolfa, když se vrátil v roce 1946 do Evropy, byla starost o zbývající schwarzenberský majetek v Bavorsku a v Rakousku. Rodové sídlo, zámek Schwarzenberg byl vydrancován a zámek v Murau ve Štýrsku zcela zaplněn kancelářemi, byty a úřady všeho druhu. Ihned zahájil činnost, aby zachránil to, co ještě bylo možno zachránit. Když stál JUDr. Adolf prvně před polorozbořeným palácem ve Vídni, odvrátil se se slzami v očích a slovy: "Za to vděčíme našemu vůdci!"

S neúmornou energií se věnoval Adolf rekonstrukci paláce, který byl již v roce 1948 v hrubé stavbě hotov. Založil "Nadaci pro bytovou výstavbu" ve štýrském Murau. Zajistil přestavbu a modenizaci pily v Unzmarktu (Štýrsko). Válkou narušené hospodářství bylo uvedeno do normálních kolejí a proměněno v moderní, vysoce efektivní podnik.

Útrapy, které musel JUDr. Adolf po dlouhá léta snášet, pronásledování gestapem, doba emigrace a nakonec ztráta podstatné části rodového majetku, to vše narušilo jeho zdravotní stav. Přihlásila se angina pectoris. Přesto ještě jednou se odhodlal s manželkou navštívit koncem roku 1949 svou oblíbenou farmu M'pala v Kenyi. Na první svátek vánoční jel na mši svatou k sousednímu farmáři ale na zpáteční cestě byl postižen poruchami krevního oběhu. Po hodině odpočinku, dokázal se sám s vozem vrátit domů. Po této epizodě ho manželka donutila k návratu domů. Let z Nairobi do Říma byl velmi příjemný. Další let do Nizzy a cesta vozem do Bordighery dne 17. února 1950 se mu velmi líbily. V neděli dne 26. února šel s manželkou Hildou na procházku. Následující ráno byl nalezen na lůžku mrtev. JUDr. Adolf nezanechal vlastních potomků, s ním vymřela nejstarší větev Schwarzenbergů v přímé linii.

Pokládám si za čest, že jsem znal JUDr. Adolfa Schwarzenberga od dětství. Stejně tak jsem znal jeho rodiče a sestry. Za mých dětských let, nebylo žádnou zvláštností vidět ráno v Hluboké n. Vlt. jezdce na koních, mezi nimiž nechyběl ani JUDr. Adolf. Na Podskalské louce byla upravena podél násypu cesty jednoduchá cvalová dráha s několika nízkými překážkami a tam skupinka jezdců denně cválala a pak projela kolem loveckého zámku Ohrada, Munickým remízem a zpět na zámek. Také jsem často viděl JUDr. Adolfa hrát tenis na kurtu za vodárnou. Bylo mi sedm let, když mne otec vzal prvně sebou do Prahy. Zašli jsme také do schwarzenberské administrace v Podskalské ulici, tam mne otec v kanceláři posadil na židli, přikázal čekat a odešel. Najednou se otevřely dveře a vešel JUDr. Adolf. Sjel jsem ze žldle, uklonil se a pozdravil. Byl jsem tázán odkud jsem, načež jsem odpověděl, že z Hluboké. Pak se mnou prohodil několik vět a odešel do vedlejší kanceláře. Když jsem byl starší, měl jsem příležitost s ním hovořit ještě několikrát, na lovecké chatě na Boubíně, při nadháňkách v revíru Zátoň a konečně ve Stožci. Naposledy jsem měl příležitost hovořit s JUDr. Adolfem a jeho chotí Hildou v chatě ve Staré Oboře koncem roku 1938. Byl jsem tam se svojí mátí poděkovat za intervenci JUDr. Adolfa v Berlíně, kterou dosáhl propuštění mého otce ze spárů gestapa. Bylo to naposledy!

Antonín Nikendey

Nakonec si dovolím ještě ze svého archivu citovat v plném znění dopis ministra zahraničí Jana Masaryka JUDr. F. Schwarzenbergovi.

8. X. 1945

Dr. František Schwarzenberg, Orlík

Milý příteli!
Dostal jsem nejen od Vás, ale z několika stran dotazy na Dr.Adolfa Schwarzenberga. Viděl jsem ho za války v New Yorku několikrát. Není zdráv, vypadá to trochu na anginu pectoris. Udělal doktorát na Columbijské universitě, což mi hodně imponýrovalo.

Národnostně se choval vzorně hlásil se ihned, odboj podporoval a mohu jeho postoj jen pochválit. Byl a je vášnivým antinacistou. Podrobností víc neznám, ani nevím jaké má plány, říkal mi jen, že by se rád vrátil. Fakta, která jsem zde napsal, můžete použít, jak za dobré uznáte.

Váš Jan Masaryk.

[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.