ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

ČESKOBAVORSKÉ ÚZEMNÍ SPORY S OHLEDEM NA LES ROKLAN
dnes katastrální území Roklanský les

Byl jsem ještě chlapec, když mne otec ve třicátých letech několikrát zavedl do Roklanského lesa a vysvětloval mi, co dovede způsobit kořistnické vytěžení lesa ve vysokých polohách, bez okamžitého umělého zalesnění. Od té doby jsem se tam byl podívat vícekrát, v posledních letech pouze z bavorské strany; od nás je to oblast stále těžko přístupná. V roce 1996 se mne ptal jeden tzv. lesnický historik, zda nevím, jak vůbec vzniklo katastrální území Roklanský les. Věděl jsem pouze to, co je možno najít v pobočce SOA v Českém Krumlově o tom, že tehdejší knížecí schwarzenberský vrchní myslivec v Prášilech František Janovský (1764 - 1826) prováděl odhad zásob. Nakonec dospěl k závěru, že doprava dřeva z Roklanského lesa na českou stranu je bez komunikace naprosto vyloučená a od koupě lesa bylo upuštěno. Bylo mi také velmi divné, že zatím v rámci lesnických průzkumů nikdo nezjistil, jak vzniklo katastrální území Roklanský les. Abych zbytečně nehledal, opatřil jsem si nejprve mapu a některé materiály z Bavorského hlavního státního archivu v Mnichově, což byla dost finančně náročná zábava. Z toho jsem usoudil, že pokud jsou archivní materiály v Mnichově, tak musí být také v Praze a skutečně ve Státním ústředním archivu je uloženo vše. Byl jsem proto schopen celou věc důkladně prostudovat.

Od poloviny XVI. století byly různé oblasti na Šumavě mezi Bavorskem a Českým královstvím, sporné. Přes četné diplomatické pokusy se nenašlo žádné jen poněkud přijatelné řešení. Bavorsko zůstalo majitelem sporných území. Proto až během války o dědictví španělské v letech 1701 až 1714, kdy Bavorsko společně s Francií bojovalo proti Rakousku a celé Bavorsko bylo obsazeno císařskými jednotkami. Poté, co bavorský kurfiřt v roce 1704 odešel do emigrace, zřídilo Rakousko "Císařskou administraci", jako novou zemskou vládu. Tento okupační režim ustavil "hraniční determinační komisi" (Grenzdetermierungskommission)a nechal v r. 1706 prohlédnout celou hraniční čáru od Horní Falce až po území biskupství pasovského, na základě starých map a především protokolů o společných pochůzkách hranic. Na základě těchto zjištění bylo do roku 1708 provedeno připojení rozsáhlých sporných území ke království Českému. Bylo to potvrzeno rozhodnutím císaře Josefa I.

Dotčena byla území u Waldmünchen a Furth im Wald, u Neukirchen b. Hl. Blut, les Roklan, stejně jako největší komplex celé Eisensteinské (Železnorudské) údolí. Za zmínku stojí, že Čechy zatím nepovažovali hranici od Neukirchen b. Hl. Blut až po panství biskupství pasovského za spornou. To se změnilo teprve poté, co pán na Železné rudě Johann Heinrich Nothaft hrabě z Wernberku upozornil, že v Železnorudském okrsku trvají prastaré české územní nároky. Pak byl Nothaft ustanoven bavorským členem Hraniční determinační komise. Jednostranné rakouské zábory nebylo možno prosadit v rámci mírové smlouvy. Císař Karel VI. dne 7. září 1714 při podpisu mírové smlouvy v Badenu ve švýcarském Aargau, která také ukončila válku o dědictví španělské, musel souhlasit s návratem bavorského kurfiřta na trůn a s úplnou restitucí zabraných území. Ovšem v letech 1706 - 1708 odebraná území bavorská na východní hranici nebyla vrácena. Císařské Rakousko, ze kterého se stávala velmoc, se snažilo zachovat Status quo v územích připojených ke království Českému. Obyvatelstvu, které byli Bavoři, byl ponechán dosavadní právní stav a byli osvobozeni od zemských daní a vojenských odvodů. Zboží, především tabák a sůl, směly být dováženy jako dříví ze staré vlasti bez daně a bavorská měna zůstala nejdůležitějším platidlem. Obvody far, které patřily k diecézi řezenské, také nebyly dotčeny. Tento Status quo byl v roce 1749 ještě jednou výslovně potvrzen císařovnou Marií Terezií, jako Českou královnou.

Bavorský kurfiřt Max III. Joseph se marně snažil všemi způsoby dosáhnout u císařovny rozhodnutí, aby ustanovení mírové smlouvy o vrácení sporných území byla provedena. Obě strany byly ochotny vyjednávat. Jediný problém byl ten, že Bavorsko nemohlo zapřít od XVI. století trvající územní spory, zatím co Rakousko se zavázalo v mírové smlouvě k restituci zabraných území. Za těchto okolností se nemohly rozhovory rakouského vyslance barona von Widmanna s bavorskou stranou hnout z místa. Po vypuknutí sedmileté války 1756 byla jednání najednou ukončena. Krátce nato byl odvolán Widmann s jehož vedením rozhovorů nebyla císařovna spokojena. Rakouská vláda tehdy měla také jiné starosti.

Po nekonečných jednáních dostal nově jmenovaný bavorský komisař tajný rada a ředitel univerzity v Ingolstadtu Jan Adam svobodný pán von Ickstatt instrukci o 16 bodech. Ickstatt se vůči kurfiřtovi netajil tím, že Bavorsko se dostalo do velmi svízelné situace a že jeho pozice nebude při jednáních dobrá. Ickstatt byl na cestu vybaven těžkým cestovním kočárem, dostal peníze, vezl sebou spousty map, protokolů, deníků, rezolucí a korespondence, týkající se hraničních sporů za dvěstě let. Mimo to dostal dva pomocníky. Takto vybaven se vydal přes Drážďa ny do Prahy. Dne 1. září 1763 dora zil Ickstatt do Prahy. Ihned se hlásil u hlavního purkrabího Filipa hraběte Kolowrata - Krakowského. Tam se dověděl, že jeho českým partnerem byl jmenován hrabě František Xaver Věžník, který byl od roku 1762 prezidentem českého apelačního soudu v Praze. Oba hraniční komisaři, kteří měli urovnat spory mezi Bavorskem a Čechy, byli oba úspěšnými právníky. Ickstatt byl stár 62 let a Věžník byl patrně o několik let mladší. Český hrabě, který se vždy podle bodrého českého zvyku podepisoval "Wieschnick" byl hrdým členem českého panského stavu.

Oba zplnomocnění komisaři zahájili jednání dne 7. září 1763 ve Věžníkově pražském domě. Komisaři měli velmi odlišné názory na řešení situace na společných hranicích. Z toho důvodu také oba pánové navštívili na zámku Veltrusy hraběte Rudolfa Chotka. Když vyjádřili obavy, že jednání zatím skončila bez jakéhokoliv výsledku, uklidnil je Chotek doslova: "Pánové dojde na rozsudek krále Šalamouna. Dítě se rozdělí!"


Mapka znázorňující rozdělení Lesa Roklan na dvě stejné poloviny

Po dlouhých, namáhavých a únavných jednáních bylo opravdu rozhodnuto, že se sporná území rozdělí na polovinu. Konečně dne 3. února 1764 došlo jednání tak daleko, že zbývaly pouze dvě otevřené otázky: úprava hranic na Roklanu a problém Waldsassen. Česká strana vyznačila na Roklanu sporné území, které mělo být nyní také rozděleno na půl. Ickstatt, který s tímto návrhem naprosto nesouhlasil, bránil se zuby nehty, ale hrabě Chotek mu jménem císařovny naznačil, že pokud bude požadovat oblast Roklanu pro sebe, tak pak budou Češi nuceni požadovat celé Železnorudské údolí. Nakonec došlo k dohodě a území na Roklanu bylo rozděleno na polovinu.

Tak se stalo, že dne 3. března 1764 podepsal hrabě Věžník a svobodný pán Ickstatt dohodnutou hraniční smlouvu. Jeden exemplář byl poslán do Mnichova a tam dne 14. března ratifikován kurfiřtem Maxem III. Josephem, druhý exemplář byl ratifikován císařovnou Marií Terezií dne 20. března ve Vídni. Oba ratifikované exempláře se vrátily do Prahy a zde slavnostně vyměněny. Ickstatt předal osobně Marii Terezii podepsané vyhotovení na zpáteční cestě z Prahy do Mnichova. Oba komisaři byli bohatě odměněni za svou činnost. hrabě Věžník obdržel od bavorského kurfiřta velmi cenný briliantový prsten a za 950 zlatých rýnské víno. Ickstatt dostal od císařovny veliký diamantový prsten. Ještě zbývalo vyměřování a vymezníkování nově vytyčených hranic. Práce to nebyla snadná, neboť se tehdy jednalo o nedotčené autochtoní pralesy. V oblasti Roklanu byla hranice vytyčena, zaměřena a vymezníkována během roku 1765. Dnešní státní hranice proti Bavorsku nebyla dosud měněna a odpovídá tehdy vytyčené hranici.

Ickstatt a Věžník se odebrali na hranice v červnu 1766. Ickstatt se ubytoval ve Furth im Wald, zatímco Věžník dle stavovské příslušnosti se ubytoval v letním sídle hraběte Stadiona v Trhanově. Ještě zbývalo předat oficiálně dne 30. června 1766 ve Všerubech některé úseky definitivně koruně České, mezi jinými i nyní již nesporný český úsek na Roklanu. Naopak 1. července došlo k podobné slavnosti ve Furth im Wald a při třetí slavnosti dne 2. července v Domažlicích a v Trhanově, předvedl Věžník, jak se má reprezentovat skutečný státník. Z posádky v Domažlicích nastoupilo 100 pěšáků a 50 dragounů k přehlídce před oběma komisaři. Také magistrát města Domažlic musel nastoupit a pozdravit oba pověřence, domažlický pan děkan pozdravil oba pány v nejkrásnějším pluviálu před kostelem. Velkou mši svatou sloužil opat kláštera v Kladrubech Amadeus Steer za doprovodu hudby. Po mši se celá společnost odebrala do zámku v Trhanově, kde byla připravena slavnostní tabule. Tím byly ukončeny dlouholeté spory o rozsáhlá sporná území bavorskočeská. Spory o soukromý majetek a o služebnosti se táhly ještě dalších několik let, to je ovšem již jiná záležitost.

A. Nikendey

[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.