ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

ČESKOKRUMLOVSKÁ ZÁMECKÁ LÉKÁRNA

Lékárny, zařízení připravující a vydávající léky, se ve střední Evropě začínají objevovat od 12. století. Původně je provozovaly kláštery, města nebo vládnoucí knížata.

Prvním doloženým lékárníkem v Českém Krumlově byl blíže neznámý Jan Kunsteter (někdy psaný Gunsteter), který si v roce 1568 koupil velký dům číslo 129 na rohu Radniční a Masné ulice. Je možné, že lékárnická profese byla v Kunsteterově rodině dědičnou, poněvadž Janův syn Melichar působil v 90. letech 16. století jako lékárník na Starém Městě v Praze. Březanova slova v Životě Petra Voka z Rožmberka o tom, že v noci z 9. na 10. září 1597 zemřela manželka "Jana Günstetera, apatekáře a služebníka starého pána z Rožmberka", naznačují, že byl dvorním lékárníkem pana Viléma z Rožmberka. To ovšem nevylučovalo provozování lékárnické praxe ve městě, kde měl dům. Skutečnost, že Jan Kunsteter zemřel v r. 1602 jako českokrumlovský měšťan, svědčí o tom, že jeho vazba na dvůr pana Petra Voka z Rožmberka nebyla natolik pevná, aby s ním v r. 1601 odešel do Třeboně, kam se poslední Rožmberk uchýlil po prodeji Č. Krumlova.

Dvorní nebo panský lékárník se po roce 1601 v Č. Krumlově neobjevuje, poněvadž tehdejší majitelé (císaři Rudolf II. a Matyáš) tam nesídlili. Jedinou výjimkou byla krátkodobá přítomnost osobního lékárníka císaře Rudolfa II. v roce 1609, který měl spolu s lékařem Tomášem Mingoniem vyšetřit a léčit císařova levobočka dona Julia de Austria, internovaného ve zdech českokrumlovského zámku.

Také po r. 1622, kdy získal panství Český Krumlov Jan Oldřich z Eggenberku, se na zámku lékárník nevyskytoval, stejně jako za dalšího Eggenberka, Jana Antonína († 1649). Oba jmenovaní se totiž v Českém Krumlově příliš nezdržovali a stálého zámeckého nebo panského lékárníka nebylo třeba. Knížecí úředníci a zaměstnanci patrně používali služeb českokrumlovské jezuitské lékárny, prokazatelně doložené od roku 1640 v budově jezuitské koleje v Horní ulici, případně služeb městské lékárny, provozované od třicátých let 17. století v prostorách radnice.

V roce 1664 se stal vládnoucím knížetem Jan Kristián z Eggenberku, který si po uzavření sňatku s Marií Arnoštkou ze Schwarzenberku (1666) zvolil za své rezidenční sídlo českokrumlovský zámek. Tento manželský pár dal podnět k rozsáhlým barokním stavebním úpravám a přestavbám renesančního zámku a uvedl v život řadu změn v chodu své českokrumlovské "domácnosti". Jednou z nich bylo zřízení zámecké lékárny.

Nejstarší českokrumlovská zámecká lékárna působila v prostorách někdejší rožmberské čelední světnice, dlouhé přízemní místnosti pod bývalou rožmberskou Erbovní světnicí v severním křídle třetího zámeckého nádvoří (dnes tzv. Kapucínská chodba). Dochovaný soupis lékařských receptů pro eggenberskou zámeckou lékárnu pro období od října 1666 do září 1669 naznačuje, že vznik lékárny lze prokazatelně položit do poloviny šedesátých let 17. století. Inventář zámecké lékárny, pořízený v roce 1669 za lékárníka Bernarda Mersnera, dává nahlédnout do tajů dobové farmacie. Pod označením "drahocennosti" se uvádí ambra, perly, bezoárový kámen východní a západní, hrozinky, konfekty, za "magistrické věci" se považoval červený korál, židovský kámen (?), bílý korál, jelení paroh, mezi "preparáty" nalezneme alabastr, perly, korál červený a bílý, smaragd, hyacint, granát, safír, rubín, lapis lazuli, hematit, spodium, křišťál, magnetický kámen. Dále jsou sepsané roztoky a soli, koření a prášky, oleje, aromatické látky, pryskyřice, dřeva, kameny, plody, semena, náplasti, sirupy, různé vody, pilule. Mezi pomůckami a nářadím figurují závaží od 1 libry po 1 grán, váhové misky, dvoje nůžky, dva mosazné kotlíky, dvě malé a jedna velká měděná pánev, dvě knihy o farmacii.

Inventář z roku 1670 si všímá hlavně zařízení lékárny: 3 měděné destilační kotle různých velikostí, 3 jiné měděné kotle, 3 mosazné pánve, 1 měděná pánev, 1 železný lis, 1 šroubový lis, 1 nůž, 3 železné lžíce, 1 železná pánev, 3 třecí kameny, 1 měděný plech na marcipán, 6 váhových misek, 4 měděné nože, různá závaží, 4 mosazné lžíce, 3 plechové trychtýře, 2 nůžky. Inventář zámecké lékárny z roku 1701 je velice podrobný. Za povšimnutí stojí: pozlacený stříbrný pohár, dva částečně pozlacené stříbrné poháry, 5 pozlacených stříbrných krabiček na balzám, 7 různě velkých mosazných hmoždířů, závaží pražské váhy, závaží vídeňské váhy, cínové poháry, cínové plechy na pilule, 103 cínových krabiček na masti, cínový klystýr, různé měděné kotle a kotlíky, velká koupací vana, olověný hmoždíř, 4 velké mušle (misky z nich), malý mramorový hmoždíř, 5 hmoždířů ze serpentinu, 2 velké kamenné hmoždíře, tvárnice na pilule. V r. 1701 byla velká místnost lékárny vybavena tímto nábytkem a potřebami: 6 kožených židlí, 1 španělská stěna, 2 "římské" obrazy, 3 krajinomalby, 1 věčný kalendář, 2 malé obrazy, 2 pozlacené polštáře, 1 červená postel pro dvě osoby, 1 velká skříň, 1 červený stůl se zásuvkou, 2 velké portréty, 1 obraz se zajícem, 1 obraz s liškou, 1 obraz dvou žen, lékárnické knihy, další postel a stůl stály v malé místnosti u vchodu do lékárny.

K zákazníkům českokrumlovské zámecké lékárny patřili v roce 1701: kájovský farář, hrabě de Souches, hostinský z Kájova, mladý pan Malovec, rychnovský farář, rožmitálský farář, netolický farář, libějovický hejtman, netolický městský písař, krajský hejtman Konias, poddaní z vesnic na českokrumlovském panství, panští myslivci, "komedianti" Manduk a Petzold, vojenští důstojníci, žid z Rožmberka, knížecí sloužící a úředníky, rychtáři z Holubova, Přídolí, Polné, Boletic, učitel z Horní Plané, stavitelé Spinettovi, volarský farář, vimperský hejtman Gube, vrchní hejtman Liebenhaus, minorité a klarisky z Č. Krumlova, lazebníci z Horní Plané, Frymburka, Prachatic, hrabě Buquoy, trumpetista Kozelský, žid z Vimperka, českokrumlovský městský lékárník. Lze předpokládat, že tato skladba klientely se dlouhodobě udržovala.

V letech 1714-16 zastával funkci eggenberského zámeckého lékárníka Vilém Arnošt Kesselmann, v následujících letech Jan de Bussy a jistý Sagelmayer.

V r. 1719 zdědil bývalá eggenberská panství na českém území Adam František ze Schwarzenberku a do českokrumlovské rezidence přišla nová vrchnost. Krátce nato, v roce 1724, byly předloženy první návrhy na změny v činnosti a umístění zámecké lékárny. V uvedeném roce byl schwarzenberským dvorním lékárníkem Zachariáš Wesnitzer a jeho pomocníkem František Magg ze Švábska.

V první polovině 20. let 18. století podala českokrumlovská vrchnost návrh, aby tamní zámecká i městská lékárna pracovaly pod panskou správou za vedení schwarzenberských lékárníků,vzájemně si nekonkurovaly a naopak takto čelily silné konkurenci jezuitské lékárny. V takovémto případě by kníže městskou lékárnu, fungující v radniční budově, koupil.

Pod tlakem vrchnosti město ustoupilo a v r. 1729 byla sepsána smlou va mezi knížetem Schwarzenberkem a městem Č. Krumlovem, podle jejíhož znění město svou lékárnu zrušilo a zavázalo se užívat lékárnu zámeckou, na jejímž provozu se finančně podílelo. Pro lepší přístupnost veřejnosti se zámecká lékárna přestěhovala z horního zámku do domu č. 66 v Latránu. Tento dům, kdysi majetek první Krčínovy manželky Doroty Slepičkové, náležel od 30. let 17. století majitelům českokrumlovského zámku a panství a dodnes patří k zámku. Budova je průchozí z Latránu do areálu prvního zámeckého nádvoří (tzv. Rejdiště) Vchod do lékárny byl na straně z nádvoří. Lékárna, laboratoř a sklady byly v přízemí. V patře byl byt lékárníkovy rodiny a jeho pomocníka.

Ve 30. letech 18. století zodpovídal za chod spojených lékáren zámecký lékárník Václav Karel Benisch, ve 40. až 60. letech Jan Adam Jecho.

Inventář zámecké lékárny z r. 1744 rozděloval inventované předměty podle materie, ze které byly zhotoveny, což bývalo pravidlem i u jiných podobných soupisů. Konfrontací inventáře z r. 1744 se staršími soupisy zjišťujeme, že do nové zámecké lékárny bylo přeneseno zařízení ze staré lékárny. Jako do té doby nezapsané zajímavé předměty pro lékárnickou praxi se k r. 1744 uvádějí různé cínové a měděné odměrky.

Instrukci pro účetnictví zámeckých lékárníků z roku 1768 vydal Josef Adam ze Schwarzenberku hlavně proto, aby se zabránilo finančním malverzacím v této profesi. Její obsah je však zajímavý hlavně proto, že nám přibližuje náplň činnosti lékárníků a jejich platy. ideální personální obsazení schwarzenberské zámecké lékárny mělo sestávat z lékárníka, dvou pomocníků a laboranta. Na jejich činnost dozíral vrchní hejtman. Léky se vydávaly (prodávaly) výhradně na lékařský předpis. Lékárník si musel obstarávat nákup surovin pro výrobu léčiv, pečlivě je skladovat, vést seznamy zásob a vše přesně proúčtovat. Plat lékárníka (roční): 300 zlatých, 14 soudků piva, 2 korce pšenice, 16 korců žita, 2 korce ječmene, 1 1/2 korce hrachu, 104 žejdlíků přepuštěného másla, 84 liber sýra, 100 žejdlíků soli, 1 velikonoční beránek, 1 martinská husa, 40 sáhů palivového dřeva, 2 džbery kaprů. Plat pomocníka (roční): 80 zlatých, 4 soudky piva, 3 korce pšenice, 6 korců žita, 1 korec ječmene, 2 korce hrachu, 54 žejdlíků přepuštěného másla, 30 liber sýra, 30 žejdlíků soli, 1 džber kaprů. Plat laboranta (roční): 15 zlatých, 3 korce pšenice, 6 korců žita, 1 korec ječmene, 1/2 korce hrachu, 30 žejdlíků přepuštěného másla, 30 liber sýra, 30 žejdlíků soli.

V 50. a 60. letech 18. století usilovalo město Český Krumlov o zrušení smlouvy z roku 1729 stran spojení knížecí a městské lékárny. Nespokojení měšťané navštěvovali demonstrativně jezuitskou lékárnu, která měla údajně lepší a levnější služby.

Patent z roku 1771 rozhodl o tom, že dosavadní klášterní lékárny budou zrušeny a převedeny (prodány) na města, případně na jiné zájemce. Toto opatření se nemělo týkat lékáren řádu milosrdných bratří a alžbětinek, poněvadž péče o nemocné byla hlavní náplní činnosti těchto dvou řeholí.

Celá situace se změnila po zrušení jezuitského řádu (1771), kdy zanikla také českokrumlovská jezuitská kolej, tedy i tamní lékárna. Českokrumlovští měšťané znovu zaútočili na pro ně nevýhodné spojení městské lékárny se zámeckou a rozhodli se převzít provoz bývalé jezuitské lékárny do svých rukou. Jejich touha po samostatné městské lékárně se sice naplnila, ale určitou čáru přes rozpočet jim udělal kníže Schwarzenberg, když v r. 1773 koupil za 3000 zlatých kompletní zařízení někdejší jezuitské lékárny. Prodej jezuitské lékárny měl podobu dražby vedené krajským hejtmanem z Č. Budějovic.

Zařízení zrušené českokrumlovské jezuitské lékárny sestávalo z těchto předmětů: Cín - 62 velkých a 32 malých "pikslí", 6 odměrek, 1 umývadlo, 1 mísa, 2 velké a 2 malé láhve se závitovými uzávěry, 2 poháry s víčky, 4 poloviční poháry, 8 misek s víčky, 8 talířů, 4 lžíce, 4 svícny, 2 klystýry, 5 kávových konvic, 2 kotle. Dřevo - 180 velkých a 300 malých stojatek, 86 velkých, 120 středních a 80 malých zásuvek, 3 lucerny, 6 stolů, 1 staré lehátko, 4 lenošky, 80 krabic, 20 soudků na koření, 6 starých "nočních stolic", 3 skříně, 4 stoličky pod hmoždíře, 2 prkna pod hmoždíře, 1 postel, 1 velká a 1 malá skříň se zásuvkami. Mosaz, měď, plech - 2 velké a 3 malé hmoždíře, 10 různých váhových misek, 1 plechový svícen, lékárnická závaží, 7 různých kotlů, 4 měděné kotle, 1 měděné umývadlo, 1 plechové umývadlo, 2 měděné konvice, 1 měděné ohřívadlo. Železo - 4 staré pánve, 3 staré lžíce, 1 rozbitý hmoždíř, 3 nůžky na papír, 7 různých špachtlí, 1 šroubový lis, 1 kleště. 18 různých obrazů, 49 hliněných tyglíků, 86 jiných tyglíků, 100 velkých skleněných lahví s cínovými uzávěry (některé bez), 1 velký a 1 malý hmoždíř ze serpentinu (hadce), 1 serpentinový hmoždíř s dřevěnou paličkou. Z vybavení jezuitské lékárny přišly do českokrumlovské zámecké lékárny tyto předměty: 2 velké regály se 116 středními, 60 malými a 78 velkými zásuvkami, malý regál se 4 velkými a 6 malými zásuvkami, malý regál s 5 malými a 5 různými zásuvkami, malý regál s 9 malými zásuvkami, 3 mosazné hmoždíře s paličkami, 12 velkých a malých "figur", černě natřená skříňka, 11 různých závaží, 13 mořských mušlí, ryba a škorpion, 20 zelených soudků.Ostatní předměty ze zrušené lékárny obohatily jiné schwarzenberské lékárny. V polovině 70. let 18. století navštěvovali zámeckou lékárnu v Českém Krumlově např.: vojenští důstojníci a jejich manželky, lidé z prelatury, měšťané (někteří) z Českého Krumlova, městští úředníci (někteří) a jejich manželky, schwarzenberští úředníci a zaměstnanci a členové jejich rodin, klaristky z Českého Krumlova, obyvatelé okolních obcí.

Ve 2. polovině 18. století se kupovalo pro zámeckou lékárnu lékárenské sklo v klášteře ve Schläglu (Horní Rakousko), pálenka v Prachaticích (z panské palírny), vinný ocet v panské octárně v Třeboni. Byliny se částečně kupovaly, částečně se pěstovaly v horní zámecké zahradě.

Podle knížecího rozhodnutí z roku 1776 měli v lékárně pracovat - lékárník, kontrolor (ten měl nahradit bývalého pomocníka), učedník a laborant. Platy lékárníka, kontrolora a laboranta byly stejné jako platy stanovené v roce 1768. Plat učedníka (nová funkce): 32 zlatých, 1 korec pšenice, 5 korců žita, 1 1/2 korce ječmene, 1 korec hrachu, 26 žejdlíků přepuštěného másla, 26 žejdlíků soli, 26 liber sýra.

V letech 1786 až 1793 zastával funkci zámeckého lékárníka Josef Kaube (někdy psaný Gaube) a ve stejných letech byl pomocníkem Antonín Wesnitzer. V letech 1795 až 1822 byl zámeckým lékárníkem Antonín Wesnitzer, jehož pomocníkem byl na konci 18. století Tomáš Spanner a na počátku 19. století Jan Krauser.

Již na konci 18. století bylo správě českokrumlovského panství jasné, že provoz zámecké lékárny je ztrátový a pomalu se začalo uvažovat o jiném způsobu její existence. Po smrti Antonína Wesnitzera v roce 1822 byl správcem lékárny ustanoven provizor Václav Petzold. Ještě téhož roku se přistoupilo k pronájmu zámecké lékárny, což potom trvalo až do jejího zániku.

Prvním nájemcem českokrumlovské zámecké lékárny se stal v roce 1822 Ferdinand Firbas, dosavadní městský lékárník v Českém Krumlově. Nájemní smlouva byla uzavřena na 6 let a nájemce měl každoročně platit 300 zlatých za lékárnu, byt a dvě zahrady (u domu lékárny, na Novém Městě). Další smlouvy uzavřela správa českokrumlovského panství s lékárníkem Ferdinandem Firbasem v letech 1827, 1830, 1835, 1841 za stejných podmínek jako v roce 1822. Od počátku 40. let 19. století pracoval v lékárně jako pomocník Firbasův syn Karel.

V roce 1848 se stal nájemcem zámecké lékárny Karel Firbas za stejných podmínek jako v minulosti jeho otec. Další nájemní smlouva s Karlem Firbasem byla sepsána v roce 1860. Pronájmu lékárny však již předcházelo konkurzní řízení a každoroční nájem domu s bytem a lékárnou a dvou zahrad se zvýšil na 900 zlatých. V roce 1872 se nájem zvýšil na 1000 zlatých. Karel Firbas skončil svou kariéru zámeckého lékárníka v roce 1878.

V letech 1879 a 1885 si zámeckou lékárnu najal Gustav Ulbrich za roční poplatek 1500 zlatých. Po Ulbrichově smrti v roce 1891 byl krátce provizorním lékárníkem Vincenc Putschögl, s nímž uzavřela správa schwarzenberského velkostatku Č. Krumlov nájemní smlouvy v letech 1892, 1898 a 1904. Po Putschöglově smrti v roce 1913 se stal nájemcem zámecké lékárny Karel Hanamann z Lince, který zůstal lékárníkem až do roku 1939. Od konce 19. století se každoroční poplatek za nájem lékárny zvyšoval, až dosáhl v roce 1913 výše 3500 zlatých. V roce 1914 byl poplatek snížen na 3000 zlatých.

V r. 1915 se zámecká lékárna přestěhovala z latránského domu č. 66 do latránského domu č. 46, který také patřil majiteli českokrumlovského zámku. Vnitřní prostory domu č. 46 byly podobné jako v domě č. 66 a zařízení zámecké lékárny se v nich dobře uplatnilo.

Latránský dům číslo 46 prochází v současnosti rozsáhlou rekonstrukcí. Nad hlavním vchodem do budovy byl obnoven do kamenného ostění vytesaný firemní nápis:
Fürstlich Schwarzenberg'sche Schloss Apotheke - Knížecí Schwarzenberská zámecká lékárna. Mezi oběma nápisy je umístěn schwarzenberský znak. Erb, celý německý text a slovo knížecí v českém textu jsou méně zřetelné, poněvadž byly v roce 1923 přetřeny šedočernou barvou. Nařízení k odstranění uvedených částí firemního nápisu vydala okresní politická správa v Českém Krumlově dne 11. dubna 1923, poněvadž v nově vzniklé Československé republice bylo užívání šlechtických titulů zákonem zakázáno a rovněž tak nebyla povolena jiná než česká označení na veřejných budovách.

Jak již bylo výše uvedeno, do roku 1939 měl zámeckou lékárnu v nájmu Karel Hanamann. Na konci roku 1939 ho vystřídal Karel Mayer, který lékárnu provozoval do jara roku 1945.

Po osvobození Československé republiky v roce 1945 a navrácení odtrženého území k obnovenému samostatnému státu zastávala krátký čas funkci národní správkyně bývalé českokrumlovské zámecké lékárny Anna Navrátilová. Na podzim roku 1945 ji vystřídala Jana Jandová, která ve funkci setrvala do jara roku 1948.

V roce 1950 byla někdejší zámecká lékárna definitivně uzavřena a část jejího zařízení byla uložena v tzv. Románské komoře v prostorách horního zámku. Podle seznamu z 9. ledna 1950 to byly tyto předměty: barokní polychromovaná socha P. Marie (vysoká 68 cm), 2 mosazné hmoždíře s tlučkami a příslušnými podstavci (jeden z nich datován 1730), jiný mosazný hmoždíř s tlučkou, 30 dřevěných stojatek, 1 stojatka skleněná se zabroušenou zátkou, 1 mosazný kahan, 2 skleněné perkolátory (louhovací nádoby) s dřevěnými podstavci. V předávacím seznamu je upozornění na to, že v prostorách lékárny je starý lékárnický stůl, tzv. tara a destilační přístroj, kteréžto předměty nelze pro jejich velikost umístit do Románské komory.

Na počátku r. 1950 se definitivně uzavřela téměř třísetletá historie českokrumlovské zámecké lékárny, která v průběhu své existence našla umístění ve třech různých zámeckých budovách.

Anna Kubíková

Prameny:
Státní oblastní archiv Třeboň, pobočka v Českém Krumlově, Velkostatek Č. Krumlov, I 7Abeta 1, 2, 3; desetinný systém, V1. Schwarzenberská ústřední kancelář, staré odd., Český Krumlov, A 6Abeta 1; střední odd., Český Krumlov, A 6Abeta 1; nové odd., Český Krumlov, 7 Ap.

[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.