BOUBÍNSKÝ "KRÁL SMRKŮ"

Tak byl nazýván a trvale je dále připomínán mohutný šumavský smrk, který ještě v nedávné době vegetoval v pralesní boubínské rezervaci, nejprve pod správou tehdejšího schwarzenberského revíru Zátoň, po zestátnění pak v rámci LS téhož jména.

Prosadil se na malé plošince při úpatí bočního hřbetu Pažení (Basum), vybíhajícího z horského lesního masivu, jehož hlavním vrcholem je Boubín (Kubani) - 1382 m n. m., asi 640 m od čela hráze retenční nádrže "jezírka" a 45 m vpravo od Kapelského potoka. V uplynulém 20. století se stal spolu s "Chůdovým smrkem" hlavní návštěvnickou, převážně turistickou atrakcí. Tato skutečnost se však na jeho pozdějším zdravotním stavu bohužel negativně projevila a jeho zánik dozajista uspíšila, ale proč? Postupně docházelo stále ke zvyšujícímu sešlapování půdy kolem něho, trvale docházelo k poškozování plošného kořenového systému a tím k urychlení hniloby v pařezové a v oddenkové části kmene. Velikán se počal poté ve směru převládajících severozápadních větrů poznenáhlu vychylovat, takže již v padesátých letech minulého století byl jeho vrchol o 11 m odchýlen od původní svislé osy, ale stále se držel. Teprve silná vichřice - spolu s tahem mohutné stromové páky - dokončily dílo zkázy. Zřítil se 4. prosince v roce 1970.

Nyní se naskytla příležitost, provést na ležícím kmeni potřebná dendrometrická šetření. Jediným problémem se stalo přesnější odvození jeho dosáhnutého stáří, neboť se ukázalo, že oddenek kmene byl již značně vyhnilý. Dutá hniloba vyzněla až kdesi na úrovni 10 metrů. A tak bylo nezbytné požádat o souhlas tehdejší kompetentní instituce, k odebrání 3 kotoučů (výřezů). Byly odebrány na délce 12,00 až 12,70 m, tedy již s čitelnými letokru hy, které se pak staly základem podrobné analýzy. Prokázalo se, že budoucí "Král" dosáhnuv výšky 12,30 m, byl již 107 let stár, přičemž ve výšce 1,3 m měl průměr 17 cm! Odrůstal tedy pomalu, tísněn jak bočním, tak vyšším okolním pralesním patrem. Pak teprve, za příznivějších a to především světlostních podmínek "odskočil" a jak.

Celkové vyhodnocení hlavních dendrometrických informací:

a) Absolutní výška - včetně pařezové části = 57,60 m; což znamená, že v závěru jeho "panování" tj. v právě uplynulém 20. století, byl v horské šumavské oblasti bezesporu jedin cem nejvyšším.

b) Obvod kmene ve výčetní výšce (v 1,3 m) = 5,08 m (s kůrou)

c) Zvážený výčetní průměr (v téže výš ce) = 1,62 m (s kůrou);

d) Absolutní hmota pně vypočtená pře depsanou krychlící metodou dle NewtonRieckeho = 29,19 m3 (s kůrou); což znamená, že ve 20. století zaujímal - co do celkového objemu místo druhé a to za tzv. "Vidlicovým" či "Dvouvrcholovým smrkem". (Ten dosud vegetuje již mimo areál prale sa, v protisvahu mezi zmíněnou re tenční nádrží a Dlouhohřbetní ces tou). V roce 1983 byla na stojícím kmeni provedena potřebná měření též za pomoci Bitterlichova telere laskopu (tehdy novinka), který umožňuje odečítat průměry kmene i v nepřístupných výškách. Jeho cel kový objem v té době byl odvozen v celkové výši = 35,40 m3 s kůrou, také po sekcích, ale dle Hubera. Takže po 18 letech již zase určitě trochu přibral.

e) Absolutní stáří = + 440 let; v tomto případě bylo nezbytné vyjít z ana logické závislosti a provést více srovnávacích šetření na jedincích na lokalitě stojících, s výškou kolem 10,5 až 11 metrů a s výčetní tloušťkou kolem 17 cm. Takže s rozumnou "přesností" možno prohlásit, že na létlý semenáček "Krále smrků" zde vyklíčil kolem roku 1530 kdesi na sklonku vlády Jagelonců, či spíše až na počátku panování Habsburka Ferdinanda I., tedy asi 80 let ještě před bitvou na Bílé hoře.

f) Stromová výtvarnice (k dl. 3 m) = 0,246! Odborník se jistě podiví, proč tak nízká hodnota. Odpověď je jas ná. Očividná kmenová plnodřevost končila zhruba ve výšce kolem 25 m, aby brzy pak přešla do výrazné zbí havosti.

Na závěr: je tedy na místě upozornit na velmi mylné informace, které se ještě objevují a dále pak tradují, bohužel často i v odborném tisku, odhadnuté ovšem ještě v době, kdy "Král smrků" dosud stál. Je pravda, že tento smrk nikdy nedosáhl objemu o hodnotě 40 až 45 m3 s kůrou! Ono těch skutečných téměř 30 m3 s kůrou není zas tak málo. A ještě alespoň jeden postřeh. Na povrchu postupně tlejícího kmene se již objevuje pomístný smrkový nálet (35 cm).

Snad ještě poznámka: Současná pralesní Boubínská rezervace o rozloze 46,67 ha, byla na sklonku minulého století opět zaplocena. A to včetně 35 - 75 m širokého pruhy lesa - podél levé strany Kapelského potoka - a to až ke "Knížecí cestě" a pak dále k severu k pokračující turistické pěšině - který ovšem k rezervaci již nepatří. Právě tak nikdy součástí rezervace nebyla ani retenční nádrž - při dolním jihovýchodním rohu pralesního výběžku - o rozloze 0,48 ha, která se během let několikrát měnila.

V roce 2000 byla rozloha rezervace a retenční nádrže znovu proměřena. Zatím co výměra rezervace se proti roku 1923 nezměnila, pak výměra retenční nádrže doznala změny.

Ing. Václav Macar

• Macar V.: Studie o nejznámějších mohutných smrcích boubínského komplexu, Lesnictví č. 4, ročník 19, 1973
• Macar V.: Studie o nejmohutnějších nebo jinak význačných exemplářích smrku a jedle především z areálu horských oblastí Jihočeského kraje, Lesprojekt, ústav inženýrské činnosti, Brandýs nad Labem, 1988
• Řehák J.: Srovnávací výzkum v Boubínském pralese, Lesnická práce č. 5, ročník 47, 1968