FERDINAND ZE SCHWARZENBERKU
300 LET OD ÚMRTÍ

Před třemi sty lety, dne 22. října roku 1703, zemřel kníže Ferdinand ze Schwarzenberku. Přestože nepatří k nejznámějším členům svého rodu, byla to osobnost, která se do dějin Schwarzenberků zapsala nesmazatelným písmem. V obecném povědomí bývá totiž zastíněn svým slavným otcem Janem Adolfem a stejně slavným synem Adamem Františkem. Jan Adolf I. byl prvním v Čechách trvale usazeným Schwarzenberkem, který získal velká a významná panství Třeboň a Hlubokou a jako první směl používat knížecího titulu. Adam František získal jako dědictví po své tetě Marii Arnoštce z Eggenberku vůbec největší české panství - Český Krumlov. Jeho tragická smrt kulkou z lovecké pušky císaře Karla VI. se zasloužila o poměrně širokou známost jména tohoto vpravdě barokního šlechtice.

Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenberku se narodil 23. květ na 1652 v Bruselu Janu Adolfovi ze Schwarzenberku a jeho manželce Marii Justině rozené ze Starhenberku. Místo jeho narození se může zdát jako neobvyklé, ale vysvětlení této skutečnosti je prosté. Jan Adolf ze Schwarzenberku, tehdy ještě jenom hrabě (do r. 1670), tenkrát žil a působil na dvoře habsburského místodržícího v Nizozemí, arcivévody Leopolda Viléma. Jan Adolf opustil Brusel rok po Ferdinandově narození. Leopold Vilém odkázal Janu Adolfovi ve své závěti mimo jiné ta ké drahocenné gobelíny, které dodnes zdobí stěny některých pokojů v zámcích Č.Krumlov a Hluboká nad Vltavou.

Vzdělání budoucího vládnoucího knížete Ferdinanda bylo všestranné. Základní i rozšířená studia v němčině a francouzštině si odbyl ve Vídní. V letech 1663 až 1664 cestoval po Čechách a studoval v Praze, přičemž se v letech 1662 až 1664 učil českému jazyku. V letech 1665 až 1667 studoval ve francouzském městě Besancon, které leží poblíž hranice se Švýcarskem. Další studijní pobyt se odehrával v Římě (1669-70). V letech 1670 až 1671 pokračoval ve studiích v Salzburku. Jeho poznávání světa politického i kulturního završila cesta po Německu v letech 1672 až 1673.

Na žebříčku dvorských a jiných funkcí postupoval od mimořádného dolnorakouského vládního rady (1676) a císařského vládního rady (1677) k funkci nejvyššího podkoního ovdovělé císařovny Eleonory Mantovské (vdovy po Ferdinandovi III.), kterou zastával v letech 1678 až 1683. Od roku 1683 byl císařským tajným radou a v letech 1685 až 1693 nejvyšším dvorním maršálkem, od roku 1692 nejvyšším hofmistrem císařovny Eleonory Falcké (třetí manželky Leopolda I.), od roku 1702 nejvyšším komořím. Řád zlatého rouna obdržel v roce 1688.

V roce 1674 se Ferdinand oženil s hraběnkou Marií Annou ze Sulzu, nejstarší dcerou Jiřího Ludvíka ze Sulzu. Vzhledem k tomu, že Jiří Ludvík neměl mužského potomka, připadlo hrabství Sulz spolu s landkrabstvím Kletgau (starší název Kleggau) a někdejším majetkem pánů z Brandis po jeho smrti v roce 1687 Marii Anně a jejímu manželovi Ferdinandovi ze Schwarzenberku. Rozšíření schwarzenberských nemovitostí o tato švábská panství přineslo také poslední změnu schwarzenberského erbu. Od roku 1599 používali Schwarzenberkové čtvrcený štít, na jehož prvním a čtvrtém stříbrném poli byly modré seinsheimské pruhy, na druhém a třetím zlatém poli hlava Turka s krkavcem (havranem). Od roku 1688 vypadá erb schwarzenberské primogenitury takto: štít čtvrcený, na prvním stříbrném poli modré seinsheimské pruhy, na druhém stříbrném poli červené sulzké špice, na třetím stříbrném poli černá hořící ostrev (panství Brandis), na čtvrtém zlatém poli hlava Turka s krkavcem, srdeční štítek polcený, na pravém červeném poli bílá věž na černé hoře (panství Schwarzenberg), na levém modrém poli tři zlaté snopy (landkrabství Kletgau).

Kromě výše zmíněných statků na území dnešního Německa získal kníže Ferdinand koupí statek Burggrub v Bavorsku, statky Scheifling, Teuffenbach, Ranten, Schrattenberg, Tschakaturn, Katsch, Saurau a Reifenstein ve Štýrsku, vídeňský palác na Neumarkt (1892 zbořený), panství Jinonice, Smíchov, Postoloprty, Kestřany, Skočice a Přečín v Čechách.

Dalším Ferdinandovým činem, kterým se významně podepsal na dějinách svého rodu, byla jedna z klauzulí v jeho závěti, určující, aby se v případě dosažení dospělosti dvou mužských potomků v jedné generaci rodina rozdělila na dvě větve. Tímto způsobem se mělo předejít vymření rodu. Taková situace nastala až o sto let později. V roce 1802 si mezi sebe rozdělili bratři Josef (1769 - 1833) a Karel (1771 - 1820) schwarzenberské statky v Čechách. Primogenitura, zvaná větev krumlovskohlubocká, v přímé linii vymřela v roce 1950 (dr. Adolf). Orlická sekundogenitura žije dodnes.

Kníže Ferdinand byl významnou osobností své doby na poli sociální péče. V roce 1680, kdy Vídeň zasáhla poslední velká evropská morová epidemie, měl vrchní dozor nad dodržováním přísných předpisů, které měly zabránit zbytečnému šíření epidemie, ale také drancování opuštěných domů a okrádání zemřelých. Za to se mu dostalo poněkud kuriozního titulu "král moru".

Tři roky poté při obléhání Vídně Turky (1683) obětoval z vlastní kapsy značné finanční částky na řádné zásobování a vyzbrojování obránců hlavního města monarchie před vyznavači půlměsíce. Poslední turecký výboj do Evropy byl v září roku 1683 potlačen. Traduje se, že v tureckém ležení před vídeňskými hradbami nalezli vítězové pytle s kávou a od té doby se pití kávy šíří evropskými zeměmi. Odpůrci tohoto lahodného a nezdravého nápoje by mohli s nadsázkou poznamenat, že v tomto ohledu nám to Turci nandali.

Ferdinand ze Schwarzenberku zemřel 22. října 1703 ve věku 52 let. Z Ferdinandových šesti sourozenců se dospělého věku dožila pouze sestra Marie Arnoštka (1649 - 1719). Ta se roku 1666 provdala za knížete Jana Kristiána z Eggenberku. Poněvadž jejich manželství zůstalo bezdětné, odkázali Jan Kristián a Marie Arnoštka svá panství na území Čech Ferdinandovu synovi Adamu Františkovi ze Schwarzenberku.

Anna Kubíková