ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

350 LET SCHWARZENBERGŮ V ČECHÁCH

Letos uplynulo 350 let ode dne, kdy se začaly psát české dějiny Schwarzenbergů: 25. dubna 1654 získal říšský hrabě Johann Adolf zu Schwarzenberg (1615 - 1683) český inkolát, tj. "vstupenku" a právní základ, který mu umožňoval nabývat zemské statky v Čechách1. Přesto však trvalo ještě několik let, než byl tento krok doveden do konce a mohla začít ojedinělá historie nabývání pozemků o rozloze téměř půl milionu hektarů v tehdejší korunní zemi české. Jak však došlo k tomu, že se franští Schwarzenbergové, kteří se na císařském dvoře do poloviny 17. století vypracovali v nepostradatelnou oporu říše pro habsburské císaře, usadili v Čechách a stali se zde pravděpodob ně nejvýznamnějším šlechtickým rodem novověku?

Rod Schwarzenbergů pochází ze Seinsheimu v Dolních Francích. První doložená zmínka se datuje do roku 1155. V tomto roce přepsal bezdětný rytíř "Eberhard Eispert de Sowensheim (Seinsheim)" svůj majetek klášteru Michelsberg v Bambergu2. Jeho otec Konrad je považován za praotce rodu ze Seinsheimu. Eispertův synovec Siegfried byl roku 1172 jmenován lení kem würzburského knížete biskupa. Erkinger von Seinsheim (1362 - 1437), Siegfriedův přímý potomek v sedmé generaci, byl "dědičný vrchní lovčí" franského vévodství, a tudíž vysoký úředník würzburského knížecího biskupa. Díky Erkingerovi rod ze Seinsheimu také poprvé přichází do kontaktu s českou zemí. 9. září 1422 zastavil král Sigismund (1368 - 1437) Erkingerovi na přechodnou dobu města Žatec (Saaz), Kadaň (Kaaden), Beroun (Beraun) a několik statků na důkaz díků za jeho nasazení v polním tažení proti husitům roku 1420. Nového majetku Erkinger nabyl zejména díky větším úvěrům na sestavení císařských vojenských oddílů3. Povýšením do říšského panského stavu 10. srpna 1429 rozšířil Erkinger von Seinsheim své příjmení na "von Saunssheim, Herr auf Schwarzenberg" podle hradu Schwarzenberg u Scheinfeldu, který zakoupil již mezi lety 1405 až 1411. Proto je považován za vlastního praotce rodu Schwarzenbergů. Erkingerův prapravnuk Wilhelm (1486 - 1541) užíval titul pouze "von Schwarzenberg"4.

V následujících dvou stech letech se Schwarzenbergové, kteří se po Erkingerově smrti rozdělili do dvou hlavních linií, osvědčili zejména jako vedoucí správní úředníci a vojevůdci. Přitom zejména díky finanční podpoře dokázali své pány, kolínského arcibiskupa, braniborského kurfiřta i císaře, přesvědčit o své nepostradatelnosti. Jako vojevůdce vynikl především Wilhelmův vnuk polní maršál Adolf von Schwarzenberg (1551 - 1600) díky zpětnému dobytí pevnosti Raab proti Turkům 29. března 1598. Tuto událost připomíná ještě dnes useknutá hlava Turka v erbu Schwarzenbergů. Na důkaz díků propůjčil císař Rudolf II. Adolfovi a jeho potomkům hodnost říšských hrabat (5. června 1599)5.

Jediný syn polního maršála hra bě Adam (1583 - 1641) těžil ze sporu o dědictví v Jülichu a Bergu a více než dvacet let stál po boku kurfiřta Georga Wilhelma (1595 - 1640) jako jeho poradce a nejbližší důvěrník. Branibors ké zemské stavy však katolickému Schwarzenbergovi zazlívaly, že kurfiřství Braniborsko přivedl na stranu císaře a znepřátelil si Švédy, kteří dosud byli spojenci. Ještě jednou se projevi la zvláštní schopnost Schwarzenbergů prokázat svou nepostradatelnost díky úvěrům. Kurfiřtský dobropis mohl mít pouze podobu zástav v polnostech. Nepříznivý vývoj války však hraběte Adama přivedl v Braniborsku k politickému konci. Po smrti mecenáše Georga Wilhelma hvězda hraběte Adama v domě Braniborů rychle klesla. Syn a nástupce Georga Wilhelma, později "Velký kurfiřt" Friedrich Wilhelm (1620 - 1688), nechal statky zastavené hraběti Adamovi ze Schwarzenbergu krátce po jeho smrti zabavit. Jeho dědic a syn, výše uvedený Johann Adolf I., unikl zatčení v poslední chvíli útěkem z Berlína.

Johannu Adolfovi I., který absolvoval pozoruhodnou kariéru, se však podařilo rodinu Schwarzenbergů definitivně společensky prosadit na nejvyšší úrovni. Roku 1637 přešel jako komoří do císařských služeb a o tři roky později se stal dvorním radou. Roku 1645 ho jako nejvyššího komořího přijal do svých služeb rakouský arcivévoda Leopold Wilhelm (1614 - 1662), bratr císaře Ferdinanda III. a velmistr německého řádu. Když byl Leopold Wilhelm místodržícím rakouského Nizozemska v Bruselu (1646 - 1656), Johann Adolf ho vždy doprovázel a byl jeho nejbližším důvěrníkem, poradcem a konečně nejvyšším hofmistrem6. Jméno Schwarzenbergů pak s dějinami Čech nerozlučně spojil Johann Adolf I. Příčinou byl akutní nedostatek peněz jeho zaměstnavatele arcivévody Leopolda Wilhelma (viz. výše), strýce císaře Leopolda (1640 - 1705).

Arcivévoda měl u Johanna Adolfa velké dluhy za neuhrazené mzdy, penze a obecné náklady na hospodaření. Stejně jako jeho císařský synovec se i arcivévoda mohl odvděčit "jen" nemovitostmi. Na začátku roku 1648 získal Leopold Wilhelm od svého bratra, císaře Ferdinanda III., do zástavy jihočeské panství Třeboň jako odměnu za vojenskou činnost pro císařský dvůr7. 25. ledna 1651 přepsal Leopold Wilhelm v Bruselu veškeré panství ze své strany na Johanna Adolfa v podobě hypotéky a přislíbil mu roční pozemkový důchod z výnosů třeboňského panství. Velkovévoda kromě toho o několik týdnů později (3. března 1651) hraběte Johanna Adolfa ustanovil ve své závěti univerzálním dědicem8. Johann Adolf však z toho zprvu neměl užitek, neboť v této době ještě neměl český inkolát, právní předpoklad pro nabývání statků v Čechách. Johann Adolf proto od císaře Ferdinanda, který byl zároveň českým králem, obdržel 25. dubna 1654 český inkolát9. Do doby, než byla podepsána darovací listina, však uběhly další čtyři roky a šest let trvalo, než třeboňské panství přešlo "donatione remuneratoria" - tedy jako "dar proti úplatě" - na hraběte Johanna Adolfa ze Schwarzenbergů10. Jedním z důvodů tohoto zdržení byly podmínky, za nichž velkovévoda Leopold Wilhelm roku 1648 získal třeboňské panství do zástavy. V nich kromě jiného stálo, že panství nesmí zastavit, dokud na něm bude spočívat císařský dluh přes 260 000 rýnských zlatých. Teprve když Leopold I. pobýval v Praze na cestě k jednání ohled ně své volby římským králem, udělil 2. ledna 1658 svému strýci Leopoldu Wilhelmovi právo zastavit třeboňské panství, přičemž zároveň zrušil vlastní hypotéku (!). Poté mohl velkovévoda 15. března 1658 svému dědicovi Johannuhannu Adolfovi zu Schwarzenberg vystavit darovací listinu. Císařská listina o převodu však byla vystavena až 9. dubna 1658. Na základě této formální chyby, která měla právní důsledky, vystavil velkovévoda darovací listinu ještě jednou po dvou letech (2. dubna 1660). Schwarzenbergové třeboňské panství převzali 22. července 166011.

Na začátku 50. let 17. století v Johannu Adolfovi dozrálo rozhodnutí "osamostatnit se" a v prvé řadě se starat o vlastní majetek12. Proto na konci roku 1653 nejprve odešel ze služby na dvo ře nizozemském arcivévody Ludwiga Wilhelma a ukončil diplomatickou dráhu. Jako ustavený dědic arcivévody mohl Johann Adolf již roku 1651 počítat s tím, že třeboňské panství v Čechách jednou zdědí. O několik let dříve zdědil po smrti svého bezdětného bratrance Ludwiga von Schwarzenberg (1586 - 1646) významné panství Murau ve Štýrsku. Co tedy bylo přirozenějšího, než umístit těžiště zdrojů hospodářských výnosů do dědičných zemí rakouských a - s výhledem na dědictví v Třeboni - zejména do Čech? Již na jaře 1652 se Johann Adolf svěřil hraběti Walteru Lesliemu (1606 - 1657): "In denen kaiserlichen Erbländern, absunderlich aber in Böhmen, wollte ich mich gern stabiliren (V oněch dědičných zemích císařských, zejména však v Čechách, chtěl bych se usaditi)"13. K této úvaze také pravděpodobně přispěl nanejvýše negativní zážitek Johanna Adolfa v Braniborsku.

Prvním českým statkem Johanna Adolfa však nebylo třeboňské panství, nýbrž kamerální panství v srdci Čech Křivoklát se statkem Krušovice, které převzal jako zástavu roku 165814. Jak však k tomu došlo? Důvodem byl delší řetězec finančních závazků vůči rodu Schwarzenbergů. Prvním článkem tohoto řetězce byla neochota braniborského kurfiřství restituovat schwarzenberské zástavy hraběte Adama ve Vestfálsku zkonfiskované roku 1641 jeho synovi Johannu Adolfovi jakožto právoplatnému dědici. Po skončení války Johann Adolf uplatnil u braniborského kurfiřství zděděnou pohledávku ve výši 450 000 říšských tolarů (tj. 600 000 zl. r.). To byla obrovská částka. Jelikož její vrácení bylo stěží možné, vzdal se Johann Adolf roku 1649 svého oprávněného nároku proti levnému odškodnění (tzv. winnentalská pohledávka z 8. 10., popř. 28. 11. 1649). Nyní ovšem musel císař Ferdinand III. vyrovnat starší dluh, který u kurfiřství Braniborsko měl. Císařský tajný rada hrabě Johann Adolf ze Schwarzenbergu byl opět k dispozici: svou pohledávku vůči Braniborsku vyměnil za pohledávku Braniborska proti císaři, která byla přibližně stejně vysoká, totiž 300 000 říšských tolarů (tj. 450 000 zl. r.). Císař byl tedy nyní zadlužen u Johanna Adolfa. Zajistit půjčku mohla dvorní komora pouze zástavou pozemků a Johannu Adolfovi zastavila panství Křivoklát se statkem Krušovice. Připsání zástavy však znamenalo pouze vlastnictví na určitou dobu. Císař Leopold roku 1685 skutečně obě zástavy opět vyplatil, poté, co na nich Johann Adolf I. evidentně velmi dobře hospodařil. Při zástavě v roce 1658 totiž byla hodnota křivoklátského panství odhadnuta na pouhých 100 000 říšských tolarů (tj. 150 000 zl. r.). Oproti tomu prodejní cena panství při prodeji hraběti Ernstu Josefovi von Waldstein 6. června 1685 činila 400 000 zl. r.! Johann Adolf tedy hodnotu panství více než zdvojnáso bilbil15. Pozoruhodné dějiny schwarzenberských panství v Čechách proto začínají vlastně až převzetím třeboňského panství 2. dubna 1660.

Získáním velkého a díky rybníkářství také významného panství třeboňského byl položen rozhodující základní kámen pro pozdější "království Schwarzenberg" v Čechách. Nové panství však bylo politicky zatížené. Jeho bývalí majitelé, pánové ze Schwanbergu, byli příznivci českých stavů, a proto upadli v císařskou nemilost. Panství bylo roku 1622 po půldruhého roku trvajícím obléhání zkonfiskováno a přičleněno ke královskému kamerálnímu majetku. Hrabata Paarovéjako dědicové Schwanbergů po skončení války vznesla nárok na restituci. Po dlouholetých procesech sice Johann Adolf mohl zůstat majitelem třeboňského panství, musel však Paary odškodnit čtvrt milionem rýnských zlatých16.

Po získání třeboňského panství Johann Adolf zamýšlel koupit panství podél dopravní cesty Vídeň - Třeboň v Dolních Rakousích, aby mohl vytvořit geografický spojovací článek mezi dvorní kanceláří a třeboňským panstvím17. Z nedostatku možností však tento záměr nemohl být uskutečněn. Johann Adolf I. místo toho získal další dva významné statky v Čechách. Dnem 1. října 1661 odkoupil od Španěla Dona Bartolomea de Marradas panství Hluboká nad Vltavou za 385 000 zl. r.18. Jeho prastrýc, Don Baltazar de Marradas (1560 - 1638), který pocházel z Valencie, získal zkonfiskované panství Hluboká nad Vltavou roku 1628 za své služby jako císařský generál. Dnem 1. prosince 1662 koupil Johann Adolf od hraběnky Eleonory von Hohenems za 60 000 zl. r. velkostatek Mšec v rakovnickém kraji19. Panství hluboká nad Vltavou a Třeboň s přilehlými statky spolu sousedila a rozlohou 22 mil čtverečních (tj. cca 160 km2 nebo 126 000 hektarů) tvořila významné uzavřené území v jižních Čechách, jehož rozloha se již rovnala rozloze schwarzenberských statků ve Francích a Štýrsku dohromady20.

Vrcholem v politickém životě Johanna Adolfa I. ze Schwarzenbergu však beze sporu bylo povýšením do říšského knížecího stavu 14. července 1670. Císař Leopold I. (1640 - 1705) Johannu Adolfovi nezapomněl jeho podporu při volbě římským králem a císařem v roce 1658. Pro volbu císaře Leopolda I. totiž v létě 1658 bylo nutné kurfiřty přesvědčovat formou výplaty větších peněžních částek. Schwarzenbergové opět vydatně platili. V císařském diplomu k povýšení hraběte Johanna Adolfa do říšského knížecího stavu ze dne 14. července 1670 se proto také píše: "... ist mehrerwenter Johann Adolf Graf zu Schwarzenberg einer von Unseren geheimsten und vornehmsten Räthen gewesen, vermittelst deren getreuen Einrath und Assistenz wir nagst göttlichem Beistand die Uns bey der damals ausgeschriebenen Wahl eines Römischen Königs und Kaysers gleichsam unüberwindlich gemachte Diffikultäten überwunden und zum glücklichen End gebracht haben (... několikráte jmenovaný Johann Adolf hrabě Schwarzenberg byl jedním z Našich nejdůvěrnějších a nejpřednějších poradců, prostřednictvím jeho věrných rad a přispění jsme s boží pomocí zdolali takřka nepřekonatelné potíže při tehdy vyhlášené volbě římského císaře a dospěli ke šťastnému konci)"21. Další pocty se konečně knížeti Johannu Adolfovi I. dostalo 20. října 1671, kdy pro sebe a prvorozené potomky mužského rodu získal "velký palatinát"22. Vědecká biografie knížete Johanna Adolfa I., který je klíčovou postavou jednoho z nejvýznamnějších šlechtických rodů Evropy, dosud nebyla zpracována. Biografická studie schwarzenberského archiváře Theodora Wagnera (1831 - 1892) z roku 1852 (srov. poznámka 13), která obsahuje řadu citátů z rozsáhlé korespondence Johanna Adolfa, dosud bohužel nebyla zveřejněna.(1831 - 1892) z roku 1852 (srov. poznámka 13), která obsahuje řadu citátů z rozsáhlé korespondence Johanna Adolfa, dosud bohužel nebyla zveřejněna.

Pokračování historie nabývání dalších statků bude následovat!

Raimund Paleczek

  1. Srov. F. J. Schopf, Die Rechte auch Pflichten der Grundherren ... im Lande Böhmen, I/1, Prag 1847, § 12.
  2. J. Záloha, O původu Schwarzenbergů, in: OT 24 (2001), 55ff.
  3. A. Berger, Das Fürstenhaus Schwarzenberg, in: Oesterreichische Revue 4 (1866), Heft 11, 20.
  4. Schwarzenberská ročenka 1935, 19f.; Schwarzenbergiches Jahrbuch 1950, 11f.
  5. K. Schwarzenberg, Geschischte des reichsständischen Hauses Schwarzenberg, Neustadt a. d. Aisch 1963, 106f. - K průběhu dobytí pevnosti Raab srov. J. Záloha, K 400. výročí dobytí pevnosti Raab, in: OT 17 (1997), 13.
  6. Schwarzenberg 1963, 117f.
  7. Srov. A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království českého, sv. 3, Praha 1932, 145.
  8. J. Záloha, Schwarzenberský inkolát v Čechách, in: OT 3 (1991), 14.
  9. Schwarzenberg 1963, 119. - Tzv. inkolát představoval právní základ pro nabývání statků v Čechách. Toto právo, původně udělované stavy, uděloval poté, co byly roku 1627 stavy zbaveny moci ("obnovené zřízení zemské"), pouze český král. K vývoji českého inkolátu srov. Österreichisches Staatswörterbuch, II, 897902.
  10. J. Záloha, Schwarzenberský inkolát, 14. - Historik Josef Salaba (1866 - 1945), od 1890 do 1911 adjunkt třeboňského archivu, zdůrazňoval úplatný charakter daru, tj. "za půjčku a za služby diplomatické" (srov. J. Salaba, K dějinám někdejšího augustiniánského kláštera v Třeboni, in: Časopis musea království českého 73 (1899), 427).
  11. Srov. K. Müller: Některé staré příběhy, které se staly v Třeboni aneb na panství Třeboňském, in: Časopis musea království českého 32 (1858), 372; - A. Sedláček, Hrady 3, 145f.
  12. J. Záloha, Schwarzenberský inkolát, 13.
  13. Dopis hraběti Lesliemu, Brusel, 16. 3. 1652 (citováno dle Th. Wagner, Zum Charactergemälde des Fürsten Johann Adolf zu Schwarzenberg", Wittingau 1852, 21; nepublikováno, SOA Krumlov, sbírka rukopisů č. 81).
  14. Zástavní list císaře Leopolda z 14. 2. 1658 (srov. Hrady 8, 45f.; Berger 1866, Heft 11, 105).
  15. Srov. Sedláček, Hrady 8, Praha 1935, 45f.
  16. Heske, Die Forste der Fürst Schwarzenberg'schen FideikommißHerrschaft Wittingau. - Anläßlich der Exkursion des böhmischen Forstvereines im August 1909, Prag 1909, 5; - Schwarzenberg 1963, 122.
  17. Dopis Johanna Adolfa třeboňskému vrchnímu hejtmanovi Eliasu Gattermayerovi von Gatterburg (1622 - 1664) z 1. 9. 1661 (srov. Th. Wagner 1852, 26f.).
  18. Franz Hoydar, Statistischtopographische Beschreibung der hochfürstlich Schwarzenberg'schen Domaine Frauenberg, Prag 1876, 4.
  19. J. Veselý, Geschichte der fürstlich Schwarzenberg'schen Besitzungen Citolib, Vršovic, Toužetin, Kornhaus, Jinonic ..., Prag 1895, 128.
  20. Čísla pocházejí z "Hochfürstlich Schwarzenbergischer Schematismus für das Jahr 1846". U geografic kých hranic panství v Čechách došlo od prvního zemského katastrálního vyměřování (tzv. Steuerrolle, popř. berní rula z roku 1654) do vyvazení pozemků 184953 jen k nepodstatným změnám.
  21. Citováno dle Berger 1866, Heft 11, 109. - Až do povýšení do říšského knížecího stavu Johann Adolf zaplatil přes 300 000 zl. r. V následujícím desetiletí, kdy císař potřeboval větší částky na začínající válku proti Osmanům, dal navrch více než milio (!) zlatých (Berger tamtéž, 115).
  22. "Velký palatinát" (comes palatinus caesareus), relikt privilegia dochovaného z pozdního středověku, opravňoval kromě jiného k povyšování do dědičného šlechtického a rytířského stavu. Kníže Johann Adolf a jeho potomci tohoto práva několikrát využili. - Srov. J. Arndt, Zur Entwicklung des kaiserli chen Hofpfalzgrafenamtes von 1355 - 1806, in: HofpfalzgrafenRegister I, Neustadt a. Aisch 1964, Vff.; - Schwarzenberg 1963, 124, 174, 209.
[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.