ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

PRINC EDMUND, ČERNÁ OVCE RODINY

Tento drobný příspěvek je věnován kontroversní a problematické osobnosti z rodu knížat ze Schwarzenbergu, o níž se příliš nehovoří ani nepíše. Jedná se o prince Edmunda, syna knížete Jana (1860 - 1938), a zároveň bratra pozdějšího knížete Adolfa. Nehledejme však v jeho životopisu žádné senzace a krvavé příběhy. Opakuji, že jde jenom o připomenutí dnes již poněkud pozapomenutého člena rodiny. Mimochodem, Edmund měl slavného jmenovce v orlické větvi rodu, rakouského polního maršála Edmunda prince ze Schwarzenbergu (1803 - 1873).

Kníže Jan měl se svou ženou Teresií rozenou Trauttmansdorff-Weinsberg (1870 - 1945) celkem osm dětí. Pro úplnost je všechny uvedu - Adolf (1890 - 1950), Karel (1892 - 1919), Ida (1894 - 1974) provdaná hraběnka Revertera de Salandra, Josefina (1895 - 1965) provdaná hraběnka Czerninová z Chudenic, Anna Marie (1897 - 1954), Edmund (1897 - 1932), Marie (1900 - 1981) provdaná princezna Croy a Teresie (1905 - 1979) provdaná za barona Guttenberga.

Princ Edmund se narodil 23. září 1897 na zámku Hluboká v 7 hodin a 45 minut. Miminko vážilo 3.800 gramů. Dne 25. září 1897 byl na zámku i pokřtěn, přičemž kmotrem mu byl orlický Karel kníže ze Schwarzenbergu. Novorozenec dostal jméno Edmund Karl Maria Benedikt Hubert Linus. Princ Edmund studoval na soukromém gymnasiu ve Vídni, které v roce 1915 s vyznamenáním ukončil maturitou. Poté vstoupil 6.dubna 1915 dobrovolně do rakousko-uherské armády. Narukoval k dělostřelcům, později (1. II. 1917) se stal poručíkem. Od ledna 1916 bojoval na volyňské frontě (dnešní Ukrajina) proti Rusům, pak byl coby poručík přidělen k dělostřelectvu v Malé Asii, kde přežil onemocnění malárií. Během války ho vojenské úřady na základě udání vyšetřovaly za jistý výrok („mám vlastně ošklivý pocit kolem krku, když vidím, co se v Rusku děje“), ale byl osvobozen.

Dne 16. září 1918 se konečně vrátil do vlasti. V Praze se pak pustil do studia na německé technice, tamtéž složil kolokvijní zkoušky k první státní zkoušce. Bydlel tehdy v Jungmannově ulici, od rodičů pobíral měsíční apanáž 5.000 korun,dále dostával příspěvek na šaty a sluhu. S rodiči tehdy vycházel stále dobře.

Počátkem roku 1922 se však jeho život začíná měnit. Vilém hrabě Kolowrat svedl mladého prince k hazardní hře a obehrál ho za jediný večer údajně o 700.000 korun. Edmund podepsal směnku, z čehož přirozeně vznikla vážná roztržka s rodiči. V tomtéž roce se navíc seznámil se svou pozdější manželkou. Rodiče ho urychleně poslali do Anglie, aby zabránili tomuto nežádoucímu vztahu a aby na tuto ženu zapomněl. Edmund studoval na univerzitě v Cambridge, vzdálen českým poměrům a přátelům. Matka ho pak pozvala do Londýna a nabídla mu 50.000 korun (nebylo to pro ní nijak lehké rozhodnutí), pokud odjede okamžitě do USA, přijme jiné jméno a vzdá se veškerých rodinných práv a výhod. Edmund se právě nacházel ve finanční tísni, a proto na předloženou dohodu bez váhání přistoupil. Beztak mu v opačném případě hrozila kuratela pro marnotratnost. Sice úmluvu podepsal, ale nedodržel ji, neboť se 22. ledna 1923 přes veškeré sliby a ujištění vrátil do Prahy, kde si najal byt. Kníže Jan, Edmundův otec, musel pod vlivem nešťastných okolností dne 22. února 1923 veřejně oznámit v tisku, že nezodpovídá za svého syna Edmunda, a že už za něho nebude nikdy a nikde nic platit. Bohužel, následovaly další smutné události. Dne 26. dubna 1923 zažaloval Edmund, tehdy student čtvrtého ročníku stavebního inženýrství na pražské technice, svého otce. V žalobě tvrdil, že prý nevystačí s výživným ve výši 2.000 Kč měsíčně, a že již od září 1922 měl dostávat 6.000 Kč. Soud dal částečně za pravdu žalobci a nařídil knížeti zvýšit sumu na 4.000 Kč. V listopadu 1923 se Edmund oženil se svou dřívější láskou, Marií Pourovou, sboristkou německého divadla v Praze. Pourová se narodila 13. října 1895 na Žižkově v rodině železničního zřízence Václava Poura a jeho ženy Karoliny rozené Arnoldové, původem z Hostivaře. Novomanželé se usadili v Chebu a celkem pohodlně žili z apanáže od princových rodičů.

Tragédie pokračovala. Roku 1926 byla úředně zkoumána příčetnost Edmunda Schwarzenberga. Tehdy bydlel v Praze VII, v Letohradské ulici číslo 48. Podle obžaloby trpěl duševními depresemi, nerozhodností a slabou vůlí. Dne 21. dubna 1926 se podařilo uzavřít úřední dohodu o odstupném pro nezbedného Edmunda. Na jejím základě měl obdržet pět milionů korun. (Původně mu rodina nabízela jednu čtrnáctinu nesvěřenského majetku.) Zároveň se zavázal do půl roku opustit Čechy, podle rozsudku se nesměl usadit ani blízko Vídně, štýrského Murau nebo franckého Schwarzenbergu. Za dodržení těchto podmínek měl dostat sjednané odstupné. Peníze však zůstaly vzhledem k jeho přirozené marnotratnosti vázané a on měl žít pouze z úroků z této sumy. Edmund rovněž nesměl užívat své rodové jméno, a tak si začal říkat Černov. V roce 1927 Edmund Schwarzenberg podal žádost o rozvod manželství, což se projednávalo u Krajského soudu v Praze. Manželství bylo rozvedeno z viny obou stran, rozsudek byl ovšem zrušen na žádost advokáta manželky Vrchním soudem v Praze a krajský soud musel doplnit rozsudek, aby nabyl právní moci.

Edmund zůstal do značné míry osamocen. Se starším bratrem Adolfem se rozešel úplně. Nestýkal se ani s vlastní matkou, u níž si stěžoval údajně na její hlubokou zbožnost. V oblibě měl z rodiny už prý jenom sestru, své dvojče, která působila ve Vídni. Traduje se, že měla podobné názory jako on. Roku 1928 prokázal kníže Jan znovu dobrou vůli. Aby zabránil dalším skandálům, uvolnil 600.000 korun na zaplacení Edmundových dluhů. Ten totiž zanechával dluhy doslova po celé Evropě. Situace dospěla nakonec tak daleko, že byl Edmund roku 1929 částečně zbaven svéprávnosti. Důvod? Chorobná marnostratnost. Potíže činila rodině řadu let i princova bývalá choť. Dožadovala se bytu ve Schwarzenberském paláci v Praze na Hradčanech a navíc užívala zcela neoprávněně titul a jméno princezna Schwarzenbergová. Obojí jí bylo ale rázně zakázáno.

Pan Edmund Černov, dříve princ Edmund Schwarzenberg, skončil tak, jak žil. Na cestách a v neutěšených poměrech. O jeho posledních dnech se zachovalo následující svědectví: „20. XII. 1932 se nalodil v DarEsSalaam, vypadal při tom velmi špatně. 23. XII. byl k němu přivolán lékař, poněvadž Edmund měl vysokou horečku. Přešel pak na lodní ošetřovnu. Byla tam s ním i jeho sestra, která tvrdila, že se choval klidně a svou bolest smířen snášel. Zemřel 25. XII. na cestě mezi Mombassou a Adenem ještě jižně od rovníku, pohřeb se konal severně od rovníku.

V německém úředním výtahu z registru zemřelých je uvedeno: Loď WANGONI, domovský přístav Hamburg Místo smrti: 1 stupeň 20 minut jižně 42 stupňů 52 minut východně Místo pohřbu: 47 stupňů 14 minut východně Zemřel 25. XII. 1932, 9.00 ráno Jméno: Edmund Cernov, neznámé náboženství, 35 let, spisovatel, narozen Budejovice, neznámé bydliště Příčina úmrtí: malárie, zápal plic, srdeční slabost.

Edmundovu pozůstalost tvořila polovina usedlosti číslo popisné 14 v osadě Růžov (leží u jihočeského městečka Ledenic) a domu číslo popisné 8 ve Vlkově (nachází se u Veselí nad Lužnicí). Z jeho rozvedeného manželství zůstala dcera Maria Černovová (doma se jí říkalo Majra). Narodila se 10. srpna 1925 v Praze. Od listopadu 1939 pobývala v pensionátu ve Švýcarsku za účelem ozdravění a výuky cizích jazyků. Jejím poručníkem se dle Edmundovy závěti stal jeho bratr Adolf Schwarzenberg. Její oficiální adresa zněla Tanganyika (Afrika), Dar es Salaam. Knížecí rodina se o ní vzorně na dálku starala a zůstávala s ní v čilém kontaktu. Dopisy adresované dědečkovi, knížeti Janovi, začínaly obvykle slovy „Nejmilejší dědečku!“.

Ke konci života se Edmund Černov sblížil s herečkou Renate Hohn. Ta také později potvrdila Edmundovu otci, že se chystal přijet v nejbližší době inkognito do Prahy. V roce 1934 vyvstaly opět problémy s bývalou Edmundovou ženou. Tentokrát ohledně domu na Královských Vinohradech (Slezská 5), který obývala. Na tento stav si stěžovali jak kníže Schwarzenberg, tak z nějakého právního důvodu i zástupci paní Renate Hohn, o níž se hovoří jako o „odkazovnici“. Marie Pourová se spory nepřestávala. Ještě v roce 1940 stačila opět vyprovokovat knížecí rodinu k akci, když se běžně podepisovala jako Černov-Schwarzenberg a pod tímto smyšleným jménem uváděla i svou nezletilou dceru.

Pavel Koblasa

Prameny a literatura:

  • BUBEN, Milan M.: Schwarzenbergové, I. část primogenitura. Rodopisná revue, roč. 3, 2001, č. 2.
  • SCHWARZENBERG, Karl: Geschichte des reichsständischen Hauses Schwarzenberg, II. Teil. Neustadt a. d. Aisch 1963.
  • Státní oblastní archiv Č. Krumlov, Rodinný archiv Schwarzenberg (primogenitura), sign. F 8 b - Edmund Sohn Johann´s).

[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.