ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

Antonín Nikendey

Antonín Nikendey se narodil 16. ledna 1887 jako syn Antona Nikendeye, ředitele panství Bedřicha hraběte z Dalbergu v Dačicích 16. ledna 1887. Dětství strávil ve svém rodišti, kde chodil také do obecné školy. V letech 1897/98 - 1901/02 navštěvoval vyšší císařsko-královskou reálnou školu v Praze. Počátkem školního roku 1902/3 přišel do Telče kde navštěvoval krajskou reálku a složil 21. června 1905 maturitu. Od 1. listopadu studoval lesní hospodářství na Vysoké škole zemědělské ve Vídni a ukončil studia 4. října 1909 třetí státní zkouškou s vyznamenáním. Od 10. října do 15. listopadu 1909 sloužil jako jednoroční dobrovolník u pěšího pluku číslo 81 v Jihlavě. Od 22. listopadu do 18. prosince 1909 byl činný, jako začátečník v lesnicko-technické kanceláři pana Ing. Josefa Holečka v Praze. Od 19. prosince 1909 do 1. října 1910 byl lesním asistentem na hraběcím dalbergském panství v Dačicích s přestávkou jednoho měsíce, kdy krátkodobě sloužil v lesní taxaci na panství hraběte Frasso-Dentice Kravsko (okr. Znojmo) na Moravě.

Nikendey nemohl dostat žádné stálé místo. Hledal u státních lesů a u knížete Schwarzenberga. A 1. října byl přijat knížecí rezolucí od 14. září 1910, číslo 2.880 jako lesní aspirant s platem XIX. třídy do schwarzenberských služeb a byl přidělen jako lesní aspirant do polesí Stará Obora (Altthiergarten) v Hluboké nad Vltavou. Dne 5. října 1910, v 8 hodin byl pozván k tehdejšímu korunnímu princi Janu Schwarzenbergovi k přijímací audienci.

Revír Stará Obora vedl lesní správce Karel Jambor. Tehdy tam byli přiděleni dva adjunkti, starší byl adjunkt Rudolf Wagner, později lesní správce v Unzmarktu. Služebně mladší měl přidělenu část revíru Stará Obora - Blana a tak dostal tento lesní okrsek Nikendey. K tomu dostal také loveckého psa - barváře, který ho pak dnem i nocí ve službě provázel. Přišel podzim a s podzimem slavné hlubocké hony. Nikendey byl přidělen vedoucímu honů, hlubockému lesmistru Františku Květovi. Jako takový musel po každém honu starému hraběti Adolfu Josefovi hlásit výsledek o ulovené zvěři. Také další podzim byl Nikendey u podzimních lovů adjutantem lesního správce Květa. Před Vánocemi postoupil o jednu příjmovou třídu, což bylo výjimkou, kterou mu záviděli. Jednoho dne obdržel dopis od ředitelství státních lesů v Gmundenu, že se má hlásit k přijetí do lesní služby. Rozhodl se však zůstat v schwarzenberských službách a nikdy toho nelitoval. Revír Stará Obora s velikým plotem byl více než honební revír a hony byly hlavním zaměstnáním personálu. Když se tu Nikendey co nejlépe sžil, myslil, že zde stráví celý život. Jako blesk z jasného nebe ho zastihla knížecí resoluce, že je od 1. května 1912 přeložen jako lesní asistent do Svatého Tomáše, lesní správa Horní Planá. Se smíšenými pocity se rozloučil s krásnou Starou Oborou. Vlakem jel do Horní Plané, kde byl právě úřední den a kde byli shromážděni všichni revírníci. Lesní správce Johann von Scheure ho představil a večer se všichni spolu se svými manželkami sešli v hostinci „U uličky“, kde se po každém úředním dnu konala zábava. V noci je kočárem dovezli přes Fleissheim, Meyerbach, Dolní Vltavici, Sarau až do Svatého Tomáše. Lesmistr si vzal dovolenou a jel se svou ženou na několik dní na Hlubokou. Nikendey zůstal sám pánem v myslivně. Podnikl pochůzku revírem, leč po celý den nespatřil živého tvora. Byl to velký rozdíl oproti zvěři plné Staré Obory. O svátku Božího těla šel do kláštera v Aigenu a poslechl polední modlitby kanovníků, které na něj udělaly hluboký dojem. Po obědě v hotelu Almesberger se vrátil spokojen zase do Sv. Tomáše. Život ve Svatém Tomáši nebyl jednotvárný. Lesnické práce, práce s plavením dřeva a hony s mnoha hosty, dávaly lesnímu personálu dost starostí. Čas plynul a znovu přišlo nařízení, že od 1. května 1913 bude Nikendey přeložen do lesní taxace v Hluboké nad Vltavou. Na rozloučení byla uspořádána v hotelu Vítkův kámen slavnost. Příští den opustil Nikendey Svatý Tomáš a vůz jel do Černé směrem k železniční stanici.

Na Hluboké ho přijal vedoucí lesní taxace lesmistr V. Wenhart. Sdělil mu, že v létě bude pracovat pod vedením Ing. Palečka na novém měření panství Prášily. Při této práci využil Nikendey příležitost poznat celou krajinu. V říjnu byly tyto práce zastaveny a byl přidělen jako pomoc dipl. Ing. Karlu Meinhardovi při zařizování revíru Stará Obora. Tak přišel zase tam kde začínal.

Příští jaro pracoval s Ing. Meinhardem při taxačních pracech revíru Kušvarda (dnešní Strážný), panství Vimperk. Tam tehdy panoval čilý život. Silnice vedla k přechodu do Bavor a denně jezdil poštovní autobus mezi Vimperkem a Pasovem. Byl to osudový rok 1914 !

Nečekaně obdržel Nikendey psaní od nadlesního Czernaye ze Svatého Tomáše s pozváním k Jakubské slavnosti na Třístoličníku. Šel v neděli s dalšími dvěma kolegy pěšky do Haidmühle, kde se sešli s rodinou Czernayových a vesele vyrazili společně nahoru na Třístoličník. Večer po slavnosti se šlo zase do Haidmühle k přenocování. V pondělí ráno jeli všichni vlakem do Stožce.

Czernayovi jeli dále do Černé. Všichni tři taxátoři se vrátili pěšky do Kušvardy. Tam se dozvěděli, že vypukla válka. Všude byly vylepeny plakáty s poselstvím císaře „Mým národům“ a s vyhlášením mobilizace.

Brzy byly taxační práce v Kušvardě přerušeny a úředníci se vrátili na Hlubokou. Nikendey byl pověřen správou revíru Hrdlořezy, na panství Třeboň, za odvedeného lesního správce Šebestla. Zde zůstal jen asi 10 dní, protože správce Šebestl byl uznán neschopným vojenské služby a propuštěn. Nato byl Nikendey pověřen vedením revírů Bzí a Borkovice, kde lesní správce byl odveden. V první polovině listopadu 1914 musil k odvodu do Týna nad Vltavou. Byl shledán schopným a nastoupil 1. ledna 1915 k dělostřeleckému pluku číslo 24 v Českých Budějovicích. 1. října 1915 odjel do Haliče. Později byl na italské frontě zasypán a těžce zraněn. Teprve po pádu monarchie roku 1918 se vrátil na Hlubokou a od 26. listopadu 1918 byl zase povolán do lesní taxace. Dne 17. března 1919 složil vyšší státní zkoušku pro samostatné lesní hospodáře u krajského úřadu v Praze s vyznamenáním. Při hlavní kontrole nového hospodářského plánu revíru Jílovice, panství Třeboň, r. 1920 došlo k názorovým různicím mezi centrálním lesním ředitelem Františkem Heskem a Nikendeyem z odborných důvodů. Této kontroly se zúčastnil také kníže Jan. Nikendey byl přesvědčen, že ho za to Heske odrovná, ale opak byl pravdou. Centrální lesní ředitel Heske si vzal Nikendeye do svého sekretariátu na lesní inspekci.

Od 1. června 1921 nastoupil tedy jako tajemník do lesní inspekce Hluboká nad Vltavou. Na počátku byl přidělen na 6 týdnů na pilu v Třeboni aby získal nutné znalosti i na pilařských podnicích, zejména při manipulaci a řezání kulatiny, kalkulaci a třídění. Po návratu pracoval v lesní inspekci, která nesla tu největší tíhu ve vyjednávání se státním pozemkovým úřadem. Nikendey jako tajemník připravil všechny písemné i grafické podklady k jednání.

Po odchodu ředitele Heskeho do důchodu byl na jeho místo jmenován vimperský lesní ředitel Vincenc Wenhart. Také s novým ústředním lesním ředitelem Nikendey úspěšně spolupracoval.

V červnu 1921 přijal Nikendey knížecí souhlas k převzetí funkce okresního lesního technika pro okres Budějovice. Tuto funkci vykonával do roku 1928. Jeho dlouholetá práce v tomto oboru byla rozhodujícími místy uznávaná a některé obce jej zvolily čestným občanem.

Vleklá jednání se státním pozemkovým úřadem v Praze, časté jízdy do Prahy a intervence se studijními kolegy a známými stály Nikendeye mnoho síly. Konečně došlo v roce 1928 k podepsání tzv. „Dohody“ se státním pozemkovým úřadem, podle které měly zůstat knížeti Schwarzenbegovi do r. 1955 - 52.594 ha, z toho 42.668 ha lesů. 1. září 1928 byl Nikendey jmenován lesmistrem a pověřen vedením panství Vimperk. Také převzetí velké části panství Vimperk a panství Prášily - Dlouhá Ves mu bylo přiděleno.

Čs. akademie zemědělská zvolila 16. března 1928 Nikendeye řádným členem. Dnem 12. ledna 1929 jmenoval československý ministr školství lesního správce Nikendeye členem zkušební komise pro druhou státní zkoušku pro obor lesního inženýrství na Vysoké škole technické v Praze. Také na Vysoké škole zemědělské v Brně byl ministrem školství jmenován zkušebním komisařem II. státních zkoušek. Obě tyto funkce vykonával Nikendey do roku 1948.

5. prosince 1929 jmenoval tehdejší korunní princ Dr. Adolf Schwarzenberg Nikendeye lesním ředitelem. Rok 1930 přinesl konec tzv. první pozemkové reformy a konečnou likvidaci schwarzenberských právních požadavků na zestátněný majetek. Podstatně zmenšené panství Vimperk musilo být nově organizováno, což dalo v neklidné atmosféře hodně práce. Přesto se vše rychle upravilo a všední den se ujal vlády.

1. října 1933, přeložili Nikendeye jako lesního ředitele do Horní Plané. Lesní ředitelství Horní Planá byla největší lesní oblast, která po pozemkové reformě zůstala knížecí. Krátce na to byl Nikendey správní radou akciové společnosti „Vyšebrodská elektrická místní dráha“ zvolen členem výboru.

V Horní Plané se Nikendey mohl plně věnovat lesní správě a výzkumům, což bylo odjakživa jeho koníčkem (také honitbu nepustil ze zřetele) Bylo zavedeno tzv. chov prostřednictvím pušky a pořádány po několik let výstavy srnčího paroží. Personál měl velký zájem a jednotlivé revíry mezi sebou soutěžily, kdo dosáhne nejlepších výsledků při odstřelu zvěře. Po několika letech byly výsledky zřejmé, trofeje ulovené zvěře silnější, dokonce i osmeráci byli složeni honebními hosty.

Na podzim 1938 obsadila Hitlerova armáda Horní Planou a Nikendeye spolu s řidičem Janem Jílkem zatklo gestapo. Několik dní byli oba ve věznici v Horní Plané, pak ve Freistadtu a asi 3 týdny v Krumlově, kde bylo v zámeckém sklepení zřízeno vězení pro Čechy a německé sociální demokraty. Dr. Adolf kníže Schwarzenberg osobně intervenoval až u Himmlera v Berlíně a dosáhl propuštění Nikendeye po pětitýdenní vazbě. Do konce roku 1938 měl Nikendey dovolenou na Hluboké a od 1. ledna 1939 byl pověřen vedením panství Hluboká a lesního ředitelství Hluboká. V červenci 1938 obdržel Nikendey nabídku místa řádného profesora pro lesní hospodářství v Brně a v listopadu 1938 mu bylo nabídnuto postavení profesora pro pěstování lesů po profesoru Sigmonovi na fakultě lesního hospodářství Vysoké školy technické v Praze.

Po nastolení protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 a po zabavení celého schwarzenberského panství gestapem byla situace hlubockého lesního ředitele více než choulostivá. Celá jeho rodina byla gestapem sledována a jen díky nacistickému komisařskému správci Fritzi Hessemu a ústřednímu lesnímu řediteli Dr. Duschekovi mohli Nikendeyovi zůstat na Hluboké.

I po druhé světové válce Nikendey působil na Hluboké. Až dne 28. února 1948 byl Nikendey výnosem krajského výboru v Praze číslo XIII-3-275/80-1948 dán na dovolenou. Tentýž den byl komisí, kterou tvořili předsedové akčního výboru F. Roll, oficiál W. Kopřiva a Ing. V. Zumr zproštěn své funkce, a jeho úřední práci převzal zeměměřický správce Ing. F. Vondrášek. Nikendey už nesměl vstoupit do své kanceláře a od 31. března 1948 poslán do důchodu. Také byl zbaven všech funkcí a členství ve vědeckých organizacích, vysokých školách a odborných spolcích. Po odchodu do důchodu musil vyklidit svůj byt na Hluboké. Byla mu pronajata bývalá schwarzenberská lesovna v Protivíně.

15. května 1948 byl z Protivína vypovězen a přestěhován do mlýna v Milenovicích u Protivína. Protože jeho důchod po měnové reformě v roce 1953 byl velmi nízký, pracoval jako pomocná síla až do konce roku 1959. Podařilo se mu 1958 dostat opět byt v Protivíně, přestěhovat se tam, kde pak žil poměrně v klidu. Dne 10. srpna 1961 dostal Nikendey záchvat mrtvice, byl převezen do nemocnice v Písku, kde 20. srpna 1961 zemřel.

Antonín Nikendey

Z německého originálu přeložila E. Zochová Text článku je upraven podle připomínek našeho dlouholetého člena, Ing. Ctirada Rakušana z Českého Brodu.

[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.