ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

Zlatá svatba u Schwarzenberků

Občas zahlédneme v novinách (hlavně regionálních) nebo v jiném sdělovacím prostředku kratší či delší zprávu o oslavě padesátého výročí uzavření sňatku, běžně známého jako "zlatá svatba". Při této příležitosti si manželé obvykle vymění nové snubní prsteny, pokud možno zlaté, poněvadž ty původní bývají již velmi otřelé a mnohdy klouby starých prstů na rukou znemožňují jejich sundání a nasazení.

V roce 1907 slavili takovou událost v rodině hlubockých Schwarzenberků, když kníže Adolf Josef a kněžna Ida po padesáti letech společného života obnovili svůj manželský slib. Nutno podotknout, že to byla jediná zlatá svatba v této rodině, která v uvedeném roce existovala již řadu století.

Protagonisté naší slavnosti uzavřeli sňatek 4. června roku 1857. Oddáni byli v kapli Lichtenštejnského paláce ve Vídni za asistence kardinála Bedřicha Schwarzenberka, pražského arcibiskupa, ženichova strýce. Svatba se konala v paláci nevěstiných rodičů, kterými byli kníže Alois Josef Liechtenstein a Františka rozená Kinská. Ženichovi bylo tenkrát 25 a nevěstě 18 let. Novomanželé se usídlili v Libějovicích, poněvadž Adolfu Josefovi svěřil jeho otec, kníže Jan Adolf II., správu panství Libějovice, Netolice a Protivín. Rodiči ženichovými byli již zmíněný Jan Adolf II. Schwarzenberg a Eleonora rozená Liechtensteinová. Adolf Josef měl sestru Marii Leopoldinu, provdanou za hraběte Arnošta Valdštejna, a bratra Waltra, který zemřel ve dvou letech.

Z harmonického a klidného manželství Adolfa Josefa a Idy se narodilo devět dětí: Eleonora (*1858) provdaná za hraběte Jindřicha Lamberg-Ottensteina, pozdější vládnoucí kníže Jan (*1860), který se oženil s hraběnkou Terezií Trauttmansdorffovou, Františka de Paula (*1861) provdaná za hraběte Mikuláše Esterázy-Galantha, Alois (*1863), Marie Aloisie (*1865), která se stala členkou benediktinského řádu, Felix (*1867), který se oženil s Annou Löwenstein-Wertheim-Rosenberg, Jiří (*1870), Karel (*1871), Terezie (*1873).

Oslavy zlaté svatby byly pojaty velkolepě a jejich přípravě byla věnována mimořádná pozornost. Místem konání byl hlubocký zámek, který nechali v šedesátých letech 19. století přestavět rodiče "zlatého ženicha". Vše bylo pečlivě rozplánováno na dny 3. a 4. června roku 1907. Byl připraven časový harmonogram, o němž se předpokládalo, že bude přesně dodržen.

Pondělí 3. června 1907 – 10 hod. dopolední mše v zámecké kapli

  • dopoledne přijímání blahopřání
  • 12:30 snídaně v loveckém salonku
  • 13:30 příjezd hostů z Vídně rychlíkem na stanici Hluboká
  • 15 hod. příjezd hostů z Plzně osobním vlakem na stanici Hluboká
  • 15 hod. bufet v ranním saloně
  • 15 až 17 hod. přijímání deputací
  • 17 hod. příjezd hostů z Prahy rychlíkem na stanici Zámostí
  • 17 hod. čaj v ranním saloně
  • 19:30 večeře v knihovně
  • po večeři odevzdávání dárků
  • 21 hod. ohňostroj a pochodňový průvod

Úterý 4. června 1907 – 8 hod. ranní tichá mše v zámecké kapli

  • 8:30 až 10 hod. snídaně v lovecké síni
  • 10:15 shromáždění k odjezdu do hlubockého farního kostela
  • 10:30 slavnostní bohoslužby v kostele
  • 12:45 shromáždění ve zbrojnici před odchodem na banket
  • 13 hod. slavnostní banket v jízdárně, poté shromáždění v kuřáckém saloně
  • 17 hod. čaj v ranním saloně
  • 19:30 večeře v knihovně

Oficiálních hostů, kteří zasedli ke slavnostní tabuli v jízdárně hlubockého zámku, bylo celkem 91. Oslav se zúčastnili všichni žijící členové rodiny, děti oslavenců se svými životními partnery a potomky, příslušníci rodin spřízněných sňatky dětí. Podle poznámek tehdejšího ředitele Schwarzenberského ústředního archivu dr. Antona Möratha patřili k nejvýznamnějším hostům princezna Terezie Bavorská (manželka prince Arnulfa Bavorského a sestra kněžny Idy), kterou doprovázel kníže Karel Löwenstein-Wertheim, nejvyšší zemský maršál kníže Jiří Lobkovic s manželkou Annou (sestrou kněžny Idy), dědičný princ Jan Schwarzenberg, princ Jiří Liechtenstein, člen benediktinského řádu s řádovým jménem Ildefons. Mezi hosty byla také řada schwarzenberských úředníků, jako například ústřední účetní Bezecný, ředitel českokrumlovského velkostatku Müller, ředitel ústředního archivu Mörath, vrchní inženýr Hartenthal, třeboňský archivář Mareš, vrchní inženýr Sedláček, stavební ředitel Svoboda, ředitel velkostatku Hluboká Jaroschka a další. Překvapující je zjištění, že nebyl přítomen nikdo z orlické větve Schwarzenberků.

Slavnostní oběd sestával z těchto chodů : vývar, studený candát s tatarskou omáčkou, drůbeží krém s lanýži, srnčí hřbet se zeleninou, chřest s lyonskou omáčkou, bavorské vdolečky s jahodami, ovoce, desert. O podávaných nápojích prameny mlčí.

Při banketu hrála hudba s tímto programem : úvodní pochod z Wagnerova Tannhäusera, Fantasie z Pucciniho Toscy, úryvky z Čajkovského Evžena Oněgina, Potpourri z Lehárovy Veselé vdovy, divertimento z Massenetovy Manon, Slavnostní pochod z Griegova Sigurda Forsalfara.

Slavnostní projev pronesl Jiří Liechtenstein, benediktin s řádovým jménem Ildefons. Jeho řeč byla vydána tiskem a patrně ji obdrželi všichni přítomní.

O zlaté svatbě přinesly zprávy nejrůznější noviny a časopisy, jako například Jihočeský obzor, Český svět nebo rakouský Das Vaterland.

Zachovala se řada tzv. blahopřejných adres, které mají ovšem podobu knih, jimiž chtěli schwarzenberští zaměstnanci i soukromé osoby, případně státní úředníci vyjádřit své blahopřání ke zlaté svatbě. Ve Sbírce diplomů na českokrumlovském pracovišti Státního oblastního archivu Třeboň je jich uloženo 19 – od třeboňského tiskaře Karla Brandeisa, manželek schwarzenberských úředníků z velkostatku Vimperk, nájemce restaurace v Aigen Viléma Hiesela, zaměstnanců schwarzenberského ústředního archivu, okresního zastupitelstva ve Vimperku, úřednic schwarzenberského cukrovaru v Č. Budějovicích, od Schwarzenberků z Nizozemí, od schwarzenberských zaměstnanců, manželek schwarzenberských úředníků velkostatku Č. Krumlov, manželek schwarzenberských úředníků z velkostatku Hluboká, manželek schwarzenberských úředníků z velkostatku Protivín, manželek schwarzenberských úředníků z velkostatku Třeboň, manželek schwarzenberských úředníků ze severočeských velkostatků, manželek schwarzenberských úředníků ve Vídni, od města Českého Krumlova, od duchovních na schwarzenberských velkostatcích, od Společnosti Bílého kříže, od kongregace bratrstva nejsvětější svátosti oltářní, od Anny Olzingerové z Předlic.

Kníže Adolf Josef i jeho choť byli nadšenými příznivci cechu svatého Huberta. Rádi pobývali v lesích a pořádali hony. To zřejmě přivedlo schwarzenberské lesníky na myšlenku zřídit jakýsi lesní pomník, který by připomínal zlatou svatbu jejich zaměstnavatelů. Dne 10. října roku 1907, což byla sobota, byl odhalen v koleneckém revíru na třeboňském velkostatku pomník, který podle dobových písemných zpráv "sestává z mohutného pahorku utvořeného z náspu a balvanů v několika etážích postavených, jehož vrchol tvoří velký žulový balvan vyčnívající 5 metrů nad své okolí a nesoucí v kovových písmenách věnování: Na památku zlaté svatby J.J. knížat Adolfa Josefa a Idy ze Schwarzenbergu 1857 4/6 – 1907 4/6. Kolem pomníku nasázeny pestře zbarvené duby, lípy, javory, střemchy a rozličné keře."

Zároveň tehdy otevřeli novou lesní cestu, vybudovanou v roce 1906, kterou pojmenovali "Jubilejní cesta".

Na slavnostní odhalení pomníku a zprovoznění lesní cesty přijel dědičný princ Jan Schwarzenberg a jeho mladší bratr Jiří automobilem, za nimi v kočárech vládnoucí kníže Adolf Josef s manželkou Idou a nejmladší dcerou Terezií. Zahajovací projev pronesl třeboňský lesmistr Heske. Z projevu knížete Adolfa Josefa stojí za ocitování jeho vyznání z lásky k lesu a lesnictví: "Netajím se tím, že již od svého mládí měl jsem lásku k lesu, ale nejen kvůli myslivosti, nýbrž protože jsem živý zájem o lesnictví a jeho pokrok měl. Mnohému jsem se přiučil od svých lesníků, mnohé lesy znám jako kultury; ačkoliv od zvěře byly ohlodány, ačkoliv jiným poškozením a nebezpečím v šanc vydány byly, vzrostly přece v krásné, ba nádherné porosty." Po ukončení slavnostní části nasedli přítomní do nejrůznějších dopravních prostředků a vydali se po nové "Jubilejní cestě". Ta vedla po hrázích rybníků Okřín a Pasecký. Jubilejní cesta byla dlouhá 5 a půl kilometru.

Závěrem něco málo o osudech našich oslavenců. Adolf Josef se narodil 18. března 1832 ve Vídni. Po absolvování soukromého gymnázia studoval filosofii ve Vídni a práva v Göttigen. Na vojně se stal rytmistrem. V roce 1856 doprovázel tehdejšího rakouského vyslance na korunovaci ruského cara Alexandra II. do Moskvy. V roce 1853 převzal na otcovo přání správu veškerého schwarzenberského lesnictví. Od roku 1857 řídil velkostatky Libějovice, Netolice a Protivín. V roce 1859 se zúčastnil bitvy u Solferina a byl povýšen na majora. Od roku 1867 byl poslancem na sněmu Českého království za velkostatkáře. Zemřel 5. října 1914 v Libějovicích.

Kněžna Ida se narodila 17. září 1839 v Lednici na Moravě. Od roku 1858 byla palácovou dámou u císařovny Alžběty. Podílela se dosti významnou měrou na činnosti různých dobročinných organizací a ústavů sociální péče. Zemřela 4. srpna 1921 v Libějovicích.

Anna Kubíková

[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.