ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

Prales na Plešném a na Trojmezné

O něm píše spisovatel Adalbert Stifter v r. 1865 ve svém románu „Vítek“, že…“ odtud lze spatřit daleká a širá území, táhnoucí se k severu a východu, ale lze spatřit jen lesy a lesy. A pak už není vidět nic než nebe. Lesy na Třístoličníku a Plešném nebudou asi nikdy vykáceny, jsou příliš strmé a mají jen lesnatou půdu“. V r. 1981 popisuje tyto pralesy prof. M. Vyskot z brněnské lesnické univerzity takto: „Nejstarší stromy, tj. smrky se dřevem rezonančního charakteru mají věk kolem 300 let. Rozpětí výčetních tlouštěk se pohybuje od 10 do 75 cm, rozpětí výšek od 4 do 32 m. Porost je vitální a rezistentní, takže plní velmi dobře funkce půdoochranné a vodohospodářské.“ O 24 let později píše M. Svoboda z pražské lesnické fakulty o Trojmezenském pralese: „V naší zemi není příliš mnoho přírodních lokalit, které se vyvíjely bez výrazných vlivů lidské činnosti. Rezervace Trojmezná je nejrozsáhlejší komplex horského smrkového lesa pralesovitého charakteru v Česku“.

Od r. 1883 byly lesy v povodí Plešného jezera zařazovány do „výběrné oblasti“ (Plänterregion, Plenterregion). Výjimečnosti této oblasti a potřeby ochrany její přírody si byli už tehdy lesníci vědomi, a tak se povolovala jen jednotlivá „výběrná“ těžba a výslovně se ukládala povinnost pečovat o mechy, opad listí a omezovat jeho hrabání. V r. 1870 se na jezerní stěně jako hlavní dřevina uvádí smrk, jako přimíšené jeřáb, jedle a kleč. V r. 1874 se uvádí z dřevin pouze smrk a průměrný věk stromů 100 - 120 let. Byly zde však exempláře smrku, jejichž věk dosahoval až 544 let. Šlo o souši, která ve výčetní výšce 130 cm nad zemí měla ještě 478 letokruhů. Z toho lze odvodit, že k dosažení výšky 130 cm potřebovala 66 let. Nejstarší strom vůbec se zde uvádí 585 roků. (MACAR V. 1988). V r. 1883 se kromě smrku uvádí jako přimíšená dřevina jeřáb a v r. 1902 také modřín, borovice a bříza. Od r. 1902 se uvádí pouze smrk. Po r. 1949 byly porosty na Jezerní stěně zařazovány do kategorie „lesů ochranných“, v nichž byla připuštěna pouze nahodilá těžba jednotlivých stromů. Je pozoruhodné, že v r. 1902 bylo zjištěno několik modřínů, což by svědčilo o tom, že tato dřevina mohla být i v této oblasti původní. Tvrzení o vysokém zastoupení jedle neodpovídají tehdejší skutečnosti.


Trojmezná - výlet spolku v roce 1996
Foto: V. Macar

V r. 1933 byla vyhlášena oblast povodí Plešného jezera za rezervaci s výměrou 386 ha. Charakter rezervace mělo povodí Plešného jezera i v době německé okupace v r. 1941, kdy nařízením č. 19 Vyššího úřadu pro ochranu přírody v Regensburgu byla celá oblast Plechého s Plešným jezerem, Kamenným mořem, Třístoličníkem až po Hochstein na území Bavorska vyhlášena za chráněnou přírodní oblast o výměře cca 750 ha. Toto nařízení také zakazovalo provádět jinou těžbu než výběrnou nebo těžbu potlačených a odumírajících stromů s ohledem na napadení hmyzem. Jako „výběrné lesy“ byly lesy v povodí zařazeny ještě v r. 1949 (Hospodářská pravidla a odůvodnění sečné výsady pro hospodářský celek Dolní Plešný Hvozd na léta 1949 - 1958). Výnosem ministerstva školství č. 173766/49 z r. 1950 byla rezervace znovu vymezena v plošném rozsahu 386,57 ha jako soubor přirozených porostů smrkového vegetačního stupně, v nižších polohách bukosmrkového vegetačního stupně s azonálními porosty kleče. Vyskytovala se zde přirozená horská smrčina na strmém svahu s velmi dobře vyvinutým přechodem k jeřábovým smrčinám vysokých poloh. Místy je popisována tato smrčina i na strmém svahu i na suti. Pole s žulovými balvany o sklonu 25° a severovýchodní expozicí bylo porostlé hustou klečí (Pinus Mucho, subsp. Mughus) s roztroušenými břízami (Betula verrucosa, Betula pubescens) a smrkem s borovicí. Tento postup platil až do r. 1960, kdy podle tehdy vydaného lesního zákona č. 166/1960 Sb. byly lesy v celém povodí zařazeny do „lesů účelových“ v kategorii II. A120. Šlo o kategorii lesů ochranných, v nichž se podle § 3 neprováděla úmyslná těžba, ale nesměla být dotčena opatření proti škůdcům a škodícímu hmyzu. Tento způsob péče o rezervaci Trojmezná byl přísně dodržován i v letech 1953 - 1992, kdy lesy patřily pod správu Vojenských lesů a statků. Přirozená reprodukce porostu byla studována Lesnickou fakultou v Brně v r. 1981, kdy na 1 ha bylo zjištěno 39125 až 71250 náletových jedinců smrku, z toho bylo 24375 až 29275 jedno a dvouletých a 13750 až 24475 tří a čtyřletých. Z nich mělo 19375 až 38750 dobrou kvalitu. Udává se, že uvedená populace může splnit při dalším správném programu všechny produkční a společenské funkce.

Podle nejstarších stromů (585 let) se lesní porost kolem Plešného jezera vyvíjel od r. 1400 a patrně i dříve. Na vývoji tohoto pralesa se podílely jednak přírodní horské podmínky, ale i podmínky hospodářské a vlastnické. Nejdříve to byli Vítkovci až do počátku 12. století, po nich až do počátku 17. století Rožmberkové, po r. 1622 následovali Eggenbergové a po nich od r. 1719 Schwarzenbergové až do r. 1939. Pak nastalo 6 leté období německé okupace, po něm patřily lesy Československým státním lesům do r. 1952. V r. 1953 převzaly hospodaření Vojenské lesy a statky v Horní Plané, které je předaly v r. 1991 jako zachovalé Národnímu parku Šumava.

Po zřízení Národního parku Šumava nastává v těchto lesích radikální změna. Původní rezervace byla zařazena do I. zóny č. 124, v níž Národní park záměrně připustil katastrofální přemnožení kůrovce, takže všechny dospělé stromy do konce r. 2008 podlehly tomuto škůdci a na skalnatých plochách jsou nyní pouze mrtvé stojící souše, které všechny během 10 let spadnou na zem. Tato plocha nyní přestala být lesem, nebrzdí vítr, který s větší rychlostí dopadá do jiných míst i mimo Národní park, suché koruny stromů nefiltrují vzduch od prašných a plyn ných nečistot. Suché stromy neasimilují vzdušný oxid uhličitý,čímž zhoršují obsah skleníkových plynů a přispívají k oteplování. Suché stromy nezadržují sníh ani odtékající vody. Rozkládá a odplavuje se humus, do vody vniká větší množství dusíkatých sloučenin, které zhoršují její kvalitu. Jen od r. 2007 do r. 2008 se obsah dusíkatých sloučenin ve vodách odtékajících z hřebenů mezi Třístoličníkem a Smrčinou zvýšil šestinásobně. Skalnaté podloží, které doposud zakrývala tenká vrstva lesního humusu rychle mizí, organické látky rozkládá vysoká teplota, sluneční záření a odplavují je vody. Humus se vytváří po velmi dlouhou dobu, což trvá až 500 let. Stromy, které vzniknou na těchto plochách po zničených starých stromech, budou mít proto podstatně horší podmínky pro svůj růst, neboť půda bez humusu je málo úrodná. Velké plochy mrtvého lesa ohrožují bezpečnost lidí, pracovníků NP i turistů, vzniká akutní nebezpečí požárů, které mohou po úderu blesku nebo nepozorností turistů zachvátit rozsáhlé území, na němž chybí zásoby vody pro hašení. Zelené koruny stromů nemohou produkovat kyslík ani volatilní vonné a prchavé látky, které příjemně pociťuje člověk, když prochází zdravým lesem. I když Národní park tvrdí, že připravuje podmínky pro nový přírodní les, v tak velkém rozsahu nikde v Evropě takový experiment nebyl ověřen. Řídký nízký nálet pod odumřelými stromy bude vystaven horku, suchu, plazivému sněhu, námraze a přízemním prudkým větrům. Nové mladé stromy nemohou vzniknout, poněvadž všechny plodící stromy do konce roku 2008 zahubil kůrovec. Na odkrytých skaliskách žádný les po odplavení humusu vzniknout nemůže. Takových ploch je na Trojmezné v nejvyšších polohách na 190 ha, které v budoucnu se mohou podobat vrcholu Luzného, krytého jen kamennou sutí.


Trojmezná dnes Foto: I. Vicena
Ze suchého lesa mizí v masovém měřítku ptactvo. Chráněný tetřev v něm nemůže žít, protože pro svůj život potřebuje zelené stromy se zelenými výhony a pupeny. Nový les nemůže být ani odolnější proti vichřicích, než zdejší původní prales. Od r. 1813 do r. 1962 bylo zde zaregistrováno 98 větrných kalamit, které však vždy zanechaly jen menší škody. Tak např. velká kalamita v r. 1870, popisovaná Karlem Klostermannem, způsobila v rezervaci Trojmezná polomy v rozsahu 15,53 m3/ha, tedy 3,4 % porostní stromové zásoby. Současné uschnutí dřeva nezpůsobil vítr, orkány Kyrill nebo Emma v r. 2007 a 2008, ale kalamitní rozmnožení kůrovce, kterého NP podporuje.

A tak prales Trojmezná v nejvyšších polohách Šumavy přečkal v uplynulých 6 stoletích období 4 feudálů, 6 let německé okupace, 47 let socialistického hospodaření, ale nevydržel 17 let období, kdy jej zahubil Národní park a ministerstvo životního prostředí. Zatímco naše generace mohla prales vidět, mohla obdivovat letité až 500 let staré stromy, naše děti, vnuci i pravnuci takový přírodní klenot vidět nebudou.

Ivo Vicena

[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.