ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

Z HISTORIE VÍTKOVA HRÁDKU ČI VÍTKOVA KAMENE

Co může také vyvolat jeden pěkný výlet v kolektivu milých přátel z jistého spolku? Jedné pozdně jarní soboty roku 2009 vyrazilo několik členů Historického spolku Schwarzenberg na Šumavu. Cílem výletu byl Schwarzenberský plavební kanál u Jeleních vrchů a posléze zřícenina Vítkova Hrádku. Počasí bylo střídavé, ale když ustal déšť a vyrojili se komáři, prošli jsme se okolo pověstného plavebního tunelu a doprovodným mikrobusem vyrazili na výše jmenovanou zříceninu. Naše kroky vedly nejprve ke kostelu sv. Tomáše v podhradí a poté k někdejšímu rožmberskému hradu, který se ztrácel v mracích. Díky pevnému schodišti a upravenému interiéru jsme mohli vystoupit až na ochoz hradní věže a spatřit několik nejbližších smrků, v mračném oparu. Přesto jsme byli spokojení a naše paní Ema projevila velký zájem o romantickou zříceninu. Poněvadž jistě nebyla sama, následující řádky se pokusí přiblížit historii onoho objektu, který zůstával dlouhá desetiletí veřejnosti nepřístupný (díky své příhraniční poloze ve vojenském pásmu).

Počátky hradu tonou v mlze, podobně jako jeho trosky oné vzpomenuté soboty. První písemná zmínka o jeho existenci pochází až z roku 1347. V listině Petra I. z Rožmberka z 15. srpna 1347, jejímž prostřednictvím dává farnímu kostelu pod Vítkovým Hrádkem (dnes kostel sv. Tomáše) nadaci na oltářní osvětlení, je toto místo nazváno „Witigenstein“, tj. Vítkův Kámen. Tomáš Durdík o něm napsal: „Počátky hradu nejsou zcela jasné. Není však pochyb o tom, že jeho zakladateli byli Vítkovci, nejspíše páni z Rožmberka na počátku 14. století“. S určitou jistotou lze uvažovat o tom, že Vítkův Hrádek vznikl v době usazování Vítkovců v jihočeském příhraničním prostoru, podobně jako Rožmberk nebo Český Krumlov, tedy na počátku 13. století, případně v jeho první polovině.

Vazbu na Vítkovce prokazuje již sám název hradu. Václav Březan v duchu jeho době blízké rožmberskoorsiniovské legendy ve svém Summovním výtahu napsal: „Předně o tom starožitně slavným a šlechetně zachovaným ro du věděti sluší, že předek nejprvnější, kterýž do krajiny české ze Vlach přibral se, byl kníže Ursinus jménem Vítek, jakož toho potvrzují i paměti listovní i nejprvnější hradové od něho založení, Vítkův Hrad neb Wittingenhausen, Wittignav, Vitoraz etc.“. Zmíněná pověst o italském původu Vítkovců, která vznikla účelově na konci 15. století, byla již věcně vyvrácena, ale původ názvů jako Wittingstein (Vítkův Kámen) nebo Wittingau (Třeboň) se jménem jednoho z nejstarších a nejznámějších českých panských rodů opravdu souvisí. Je velmi pravděpodobné, že Vítkův Hrádek založili Rožmberkové, sídlící na nedalekém stejnojmenném hradě, a ne páni z Krumlova.

Vítkův Hrádek nebyl klasickým středověkým obytným sídlem pevnostního charakteru jako například již zmíněné hrady Rožmberk nebo Český Krumlov. Jeho poloha nasvědčuje spíše obranné a strážní úloze na nejjižnějším okraji vítkovského majetku, sousedícího zde již s cizí a ne vždy přátelskou zemí. Tato role byla spojena s funkcí správního centra hradního okolí – vítkohrádeckého panství.

Nejstarším dokladem o rozsahu panství Vítkův Hrádek je urbář rožmberských panství ze sedmdesátých let 14. století. Tehdy k němu náležely obce Horní Markschlag, Dolní Markschlag, Muckenschlag, Rychnůvek (Deutsch Reichnau), Ureš, Rožnov (Rosenau), Stroytschlag (?), Hotrtal (?), Gallo (?), Linda (Fuchschlag), Pasečná (Reiterschlag), Multerberg, Pernek (u Frymburka), Jasánky (Asang), Otov (Ottenschlag), Glashut (?). Vzhledem k častému výskytu slova „schlag“ v místních názvech lze soudit, že většina tamních lidských sídlišť vznikla na místě vymýcených lesních porostů v pohraničním hvozdu.

V srpnu roku 1427 Oldřich II. z Rožmberka prodal toto panství Reinprechtovi z Wallsee a v roce 1462 ho Oldřichův syn Jan II. z Rožmberka vykoupil zpět. Je možné, že v tomto období zanikly některé z původních tamních obcí (neidentifikovatelné obce s otazníky), poněvadž urbář z roku 1515 je již neuvádí.

Na konci 16. století bylo někdejší panství Vítkův Hrádek včleněno do českokrumlovského panství, v jehož rámci zůstaly výše uvedené vesnice pospolu jako rychta Rychnůvek. Tak tomu bylo až do poloviny 19. století.

Vlastní hrad sestával z centrální věže a podhradí, chráněného hradební zdí s baštami. Podhradí skýtalo prostor pro hospodářské zázemí (kůlny, stáje). Obytná věž byla přístupná pouze prostřednictvím zvedacího mostu. V přízemí bývala síň s ručním mlýnem, zbrojnice a kuchyně, v prvním patře bylo obydlí hradního správce (hejtmana) a místnosti pro zásoby, druhé patro mělo podobné uspořádání. Zásoby vody byly získávány neobvyklým způsobem. Dešťová voda se sváděla se střechy systémem zazděných hliněných rour do hluboké nádrže.

Se zánikem samostatného vítkohrádeckého panství na konci 16. stole tí ztratil hrad Vítkův Hrádek význam správního střediska a zůstala mu pouze role sídla nepatrné vojenské posádky. V roce 1601 přešel spolu s celým českokrumlovským panstvím do rukou českých králů, kteří byli zároveň císaři (Rudolf II., Matyáš, Ferdinand II.). V roce 1622 se stali jeho novými majiteli Eggenbergové a v roce 1719 Schwarzenbergové.

V době třicetileté války byla hradní posádka posílena a z roku 1649 se zachoval soupis tamních zbraní: 6 děl, 32 mušket, 11 halaparten, 30 oštěpů, 15 soudků střelného prachu, mnoho svazků doutnáků, 661 železných koulí, 129 granátových koulí a jiné.

Poslední zpráva o stavu ještě obyvatelného hradu pochází z roku 1725, kdy se opravovala tamní střecha. Poté byl zřejmě ponechán svému osudu, chátral a posléze se patrně stal vítaným zdrojem stavebního materiálu.

V polovině 19. století byl nedaleko Vítkova Hrádku a kostela sv. Tomáše postaven tzv. lovecký zámeček, který přiváděl do tohoto krásného přírodního prostředí nejenom majitele českokrumlovského panství, ale i jeho četné hosty. Mohutná věž staré zříceniny je patrně lákala k výstupu s možností daleké vyhlídky. Proto nechal Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu v roce 1869 opravit zdi a hradby a zřídit dřevěné schody, aby se dalo bezpečně vystoupit na vrchol věže, což stálo 500 zlatých. Další opravy proběhly v letech 1870 a 1905. Důkladnou opravu celé zříceniny, spojenou s odbornými zásahy zařídil a financoval v roce 1934 dr. Adolf Schwarzenberg (30 000 Kč).

Romantická zřícenina, která upoutala také pozornost básníka Šumavy Adalberta Stiftera, je v současnosti v péči Občanského sdružení Vítkův Hrádek, které se od roku 1998 stará o její záchranu a zvelebení.

Anna Kubíková

[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.