ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

Raritou Libějovic jsou dva zámky

Jen v málo vesnicích je zámek. Obec Libějovice, kde žije 470 obyvatel, se nachází na okrese Strakonice asi 4 km jihovýchodně od Vodňan, má zámky dokonce dva. V současné době jsou v soukromém vlastnictví a pro veřejnost bohužel nepřístupné. Můžeme vidět pouze jejich exteriéry, ale i tak je výlet do těchto míst s nevšední okolní přírodou velmi zajímavý.

Obec Libějovice vznikla na počátku 13. století a její původní jméno Ljubjejovici získala po zemanovi Ljubjejovi. První přesné zprávy o obci pocházejí z roku 1264, kdy patřila Tomášovi z Libějovic. Dalšími bezpečně zjištěnými majiteli byli Malovcové z Malovic (polovina 14.století), kteří pocházeli ze sousední obce Malovice. Jejich rodový znak tvoří půl bílého koně v červeném poli a korunovaná přilba. Představitel rodu Pešek založil v Libějovicích gotickou tvrz. Roku 1539 převzal správu panství nejstarší ze šesti synů Diviš, který však hospodařil velmi špatně a statek zadlužil. Proto byl přinucen v r. 1557 prodat Libějovice Vilému z Rožmberka. Nový majitel zde zavedl lepší a důmyslnější správu. Původní tvrz nechal přestavět na čtyřkřídlý renesanční zámek, který svou architekturou spadá do poloviny 16. století. Do zámku se vjíždělo trojitou branou, která je dosud goticky sklenutá a má otvory pro kladky padacího mostu. Na dvoře ve východním křídle je pavlač s arkádami, jejichž oblouky mají různou světlost. Jižní a východní trakt i s branou je dvoupatrový, severní se západním jednopatrový. Průčelí nad branou a čelní strana východní části jsou zdobeny pěknými renesančními štíty a vyzděnými vázami. Bývalý příkop kolem celé tvrze byl postupně zasypáván. Úmrtím Petra Voka, posledního z rodu Rožmberků v roce 1611 připadlo libějovické panství dle rodové smlouvy Švamberkům. Petr ze Švamberka však byl jako jeden z povstalců po bitvě na Bílé hoře odsouzen ke ztrátě cti a všeho majetku. Císař Ferdinand II. tak mohl po porážce stavovského povstání darovat v r. 1621 švamberské statky generálu Karlu Bonaventurovi, hraběti z rodu Buquoyů. V těchto dobách trpěly Libějovice i se sousedními obcemi válečnými útrapami, neboť přes ně přešly několikráte vojenské síly obou stran. Když po bitvě u Záblatí (1619) vpadlo do obce císařské vojsko, ukradlo vše, co se jen dalo odnést. Ze zámku i z okolních stavení byla zcizena všechna výzbroj, odvezeno na 2.000 měr obilí, 100 ks dobytka, 700 měr ječmene a 900 měr chmele, připraveného do pivovaru.


Starý zámek

Nové panstvo v Libějovicích, rod Buquoyů, bylo starou francouzskou rodinou, pocházející z hrabství Artoiského. Ve svém znaku mají červený štít a v něm tři šikmá břevna, vyložená bílým popelínem. Na posledním břevně nahoře je bílý křížek. Generál dělostřelectva Karel Bonaventura de Longueval baron de Vaux, hrabě de Buguoy vedl v českém království v r. 1618 císařské vojsko proti stavům a měl velký podíl na upevnění moci císaře Ferdinanda II. Za Buquoyů, kteří vlastnili Libějovice v letech 1620 – 1801, došlo též k dalšímu rozvoji celého panství. Starý zámek již nestačil pro přijímání šlechtických hostí. Proto se Filip Emanuel rozhodl pro postavení modernějšího zámku asi 1 km vzdáleného. Stavba byla založena v r. 1696, poté několikrát přerušena, ale přece dokončena v r. 1754. Panstvo se tak mohlo konečně přestěhovat do Nového zámku a původní Starý ponechat úřednictvu za byty a kanceláře. V letech 1660 – 1663 byla postavena poblíž obce Chelčice u vyvěrajícího pramene s léčivou vodou, barokní kaple sv. Máří Magdalény. V r. 1702 došlo k dokončení stavby poutního kostela Panny Marie na Lomci s nádherným oltářem. Tím byl položen základ celé osové dispozice : kaple – Nový zámek – lomecký kostelík a jejímu spojení čtyřřadou a posléze dvouřadou alejí stromoví. V okolí obou zámků došlo k vytvoření rozsáhlého anglického parku, kde převažuje lípa a dub. Postupně jsou doplňovány cizokrajné dřeviny, především severoamerické. Přírodně krajinářský park, jehož dnešní vzhled pochází většinou až z období po r. 1801, kdy celé panství koupili Schwarzenberkové. Zásadní úpravy provedl v polovině 19. století dvorní zahradník Gervasius Immelin. Libějovický park o celkové výměře 44,2 ha patřil po dendrologické stránce do poloviny 20. století k nejbohatším ve státě. Jeho východní část o rozloze 14 ha byla v r. 1996 prohlášena přírodní rezervací se svou divokou krásou původního téměř pralesního porostu. Předmětem ochrany je zde přestárlý, dlouhodobě neudržovaný porost lipových doubrav. Botanický průzkum zjistil na 40 druhů dřevin (ze vzácnějších jilm habrolistý a horský, dub uherský a červený, tisovec dvouřadý, kavkazská jedle, jedlovec kanadský, nahovětvec kanadský, statný ořešák černý, převislý perlín japonský, tulipánovník atd.).


Nový zámek

Největšího rozkvětu a zvelebení dosáhly Libějovice za správy knížecího rodu Schvarzenberků, jimž patřily více než jedno století až do r. 1924. V letech 1816 – 1817 došlo k velké přestavbě Nového zámku ve stylu pozdního empíru se současným zvýšením budovy o druhé patro. Za knížete Jana Adolfa Schwarzenberka dochází k postupnému využívání zemědělské mechanizace při pěstování obilovin, olejnin a k zakládání ovocných sadů. Založením hospodářské školy ve dvoře Rábín začíná výchova zemědělských praktikantů, kteří své nové poznatky uplatňují na prosperujícím panství. První světová válka však znamenala veliký zlom a následná pozemková reforma, prováděná již Československým státem provedla mnoho změn, jež zasáhly i do Libějovicko-Netolického panství. Polnosti, lesy a dvůr připadly státu a Nový zámek s parkem prodal v roce 1924 kníže Jan Nepomuk církevnímu řádu Redemptotistů. Ti zde vytvořili Juvenát pro středoškoláky, s jejichž vzděláváním pokračovali až do roku 1948. Katolická řeholní kongregace , která si klade za poslání následovat Krista a hlásat Boží slovo chudým zde vychovala na 942 jinochů, z nichž 286 zůstalo přímo v kongregaci. Po skončení 2. světové války přešlo vlastnictví Nového zámku s parkem na stát, který zde umístnil až do roku 1990 výcvikové středisko pohraniční stráže a služebních psů. Veškeré technické zázemí, vojenské ubikace, garáže, čerpací stanice, kotce pro psy i samotné cvičiště byly budovány bez ohledu na kulturní a historické dědictví. Údržba dřevin a rozlehlých parkových prostor se omezila na pouhé vysekávání luk, pod památnými duby vznikl sportovní areál s fotbalovým hřištěm. Snad jen první zdejší Buquoy by měl radost, protože vojáci mu byli vším, ale to je jen slabá útěcha bývalé slávy, která přetrvává až do dnešních dnů.

Jaroslav Černý

Literatura:

Jan Blesík – Z pamětí Libějovic, 1948, August Sedláček – Hrady, zámky a tvrze království českého
Karel Hieke – České zámecké parky a jejich dřeviny, 1984

[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.