ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

Od kláštera augustiniánů do anglického parku v Domaníně

„ Tichý dome u svatého Jiljí, našich knížat hrobky strážce ! Vidíš černé prapory vlající, na noc a hrob upomínající, a rozžaté pochodně zářící, jako symbol světla věčného v zemi soudu posledního. Slavnost slzí začne zas – brzy zazní hoře lidské – již slyšíš polnic hlas a tlukot nosičů mrtvých před prahem pokoje tvého : Otevři, otevři předsíň svou ! – Zas zlomilo se jedno srdce – A bylo to srdce šlechtické – Zas upadla větvička, vznešená větvička ze stromu knížecího.“

Citované verše tvoří první a druhou sloku básně Das stille Haus, v níž roku 1873 oslavil rada zemského soudu Leonard Gamsenberg pohřebiště knížecího rodu ze Schwarzenbergu. Tichým domem nazval venkovský kostelík sv. Jiljí poblíž obce Domanín nedaleko jihočeské Třeboně. Hřbitovní kostel, jenž dal roku 1574 postavit na místě starší sakrální stavby Vilém z Rožmberka, sloužil jako hlavní pohřebiště Schwarzenbergů od roku 1786 až do dokončení stavby nové representativní hrobky starší rodové větve v roce 1877. Za téměř sto let v něm nalezlo místo posledního odpočinku celkem šestnáct mužských a ženských představitelů knížecí rodiny. Bezprostředním podnětem k napsání oslavné básně se Gamsenbergovi stala smrt vládnoucí kněžny Eleonory Schwarzenbergové, rozené Liechtensteinové, manželky majorátního pána primogenitury Jana Adolfa II. Báseň je datována k 31.7.1873, kdy byla kněžnina tělesná schránka uložena v samostatném hrobě na hřbitově u kostelíka sv. Jiljí. Podle vlastního přání spočinula zesnulá kněžna po boku svého syna, v dětském věku zemřelého prince Waltera, jehož ostatky byly převezeny na zdejší hřbitov z kaple Waltersruhe u Červeného Dvora. K úmyslu chránit ostatky předků před vykradači hrobů přivedla Schwarzenbergy nepříjemná událost z ledna 1844. Tehdy neznámý zloděj vniknul v noci do kostelíku a otevřel knížecí hrobku. Přestože lupič pravděpodobně nenalezl cennosti, které hledal, musely být znesvěcené ostatky Marie Ernestiny znovu požehnány. Počátkem února roku 1865 byly vyzvednuty ostatky představitelů sekundogenitury Karla Filipa, Karla II. a Marie Anny a převezeny do nové hrobky na Orlík. Ve hřbitovním kostele tak zůstaly ještě více než deset let ostatky 13 představitelů rodu. V létě 1877 došlo k převozu všech zbývajících ostatků knížecího rodu rybničním personálem jenom o kousek dál, do nově vybudované representativní hrobky, kde jsou uloženy dodnes.

Na otázku proč odstěhoval knížecí rod své pohřebiště z Vídně k Třeboni se musíme vrátit v čase ještě o trochu zpět. Schwarzenbergové byli pochováváni v průběhu 18. století v rodinné hrobce v kostele sv. Augustina ve Vídni. Vládnoucí knížata totiž budovala politickou kariéru v bezprostřední blízkosti habsburských panovníků. Na sklonku 80 let 18. století hlava rodiny Jan Nepomuk I. změnil životní strategii rodu. Začal se mnohem více věnovat hospodářským reformám na svých statcích v Čechách. Josefínské nařízení z roku 1782 jej postavilo před rozhodnutí, kde založit nové pohřebiště rodu. Císař totiž zakázal pohřbívání v kryptách kostelů uvnitř městských hradeb, které platilo pro všechny společenské vrstvy. O rok později byl v rámci josefínských reforem zrušen i augustiniánský klášter ve Vídni. Přestože knížecí rodina nemusela po 23. srpnu 1784 stěhovat ostatky svých předků za vídeňské hradby, znamenala reforma pohřebnictví skutečný zlom v její promyšlené a systematicky utvářené zádušní tradici. Jan Nepomuk I. si tehdy poněkud překvapivě vybral malý hřbitovní kostelík sv. Jiljí v jihočeské venkovské krajině na břehu rybníka Svět. Důležitým impulzem pro výběr nového místa byla jistě i skutečnost, že prvním stálým majetkem Schwarzenbergů na území Čech bylo panství Třeboň. Podoba nové hrobky, jež pramálo odpovídala společenskému a duchovnímu významu naznačuje, že volbu ovlivnila snaha uspokojit praktické potřeby vlastní rodiny a současně dodržet platné zákony. Nové místo však ustanovení pohřebního zákona splňovalo jen zčásti. Bylo sice dostatečně vzdáleno od třeboňských hradeb, zato zcela v rozporu s dobovými zdravotně policejními nařízeními uvnitř kostela.

Pochováni v hřbitovním kostele u sv. Jiljí v Domaníně
1/ Marie Eleonora ( 13.5.1748 Vídeň – 3.5.1788 Vídeň)
2/ Marie Terezie ( provdaná hraběnka GoeSová, 30.4.1747 Vídeň – 21.1.1788 Vídeň)
3/ František de Paula ( 29.5.1773 Vídeň – 3.2.1789 Vídeň )
4/ vládnoucí kníže Jan Nepomuk I. (3.7.1742 Postoloprty – 5.11.1789 Hluboká )
5/ Marie Alžběta ( 11.9.1778 Vídeň – 8.10.1791 Hluboká )
6/ vládnoucí kněžna Marie Eleonora ( 22.5.1747 Wallerstein – 25.12.1797 Vídeň )
7/ Marie Arnoštka, provdaná hraběnka Auerspergová (18.10.1760 Vídeň – 12.4.1801 Vídeň)
8/ mrtvě narozený syn vládnoucího knížete Josefa II. a kněžny Pavlíny, roz. Ahrenbergové, nepokřtěn, beze jména, 22.3.1802
9/ vládnoucí kněžna Pavlína, roz. vévodkyně Ahrenbergová (2.9.1774 Brusel – 1.7.1810 Paříž)
10/ Karel I. Filip, vládnoucí kníže schwarzenberské sekundogenitury (15.4.1771 Vídeň – 15.10.1820 Lipsko)
11/ Marie Pavlína, provdaná kněžna Schonburg-Hartensteinová (20.3.1798 Vídeň – 18.6.1821Vídeň)
12/ vládnoucí kníže Josef II. (27.6.1769 Vídeň – 19.12.1833 Hluboká n/Vlt.)
13/ Eleonora Žofie (11.7.1783 Vídeň – 6.11.1846 Vídeň )
14/ Marie Anna, vládnoucí kněžna schwarz. sekundogenitury, rozená hraběnka Hohenfeldová, ovdovělá kněžna Esterhazyová (20.5.1767 Linec – 2.4.1848 Vídeň)
15/ Felix ( 2.10.1800 Hluboká – 5.4.1852 Vídeň )
16/ Karel II. vládnoucí kníže schwarz. sekundogenitury (21.1.1802 Vídeň – 15.6.1858 Vídeň)
Karel II. byl posledním představitelem rodu pohřbeným v kryptě kostela sv. Jiljí v Domaníně.

Literatura : Václav Grubhofer – Pod závojem smrti ( Poslední věci Schwarzenbergů v letech 1732 – 1914)

Ing. Jaroslav Černý

[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.