ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

EUSTACH WLCZEK (1740-1828)

V početné řadě známých a zasloužilých schwarzenberských lesních vyniká dnes již legendární krumlovský lesmistr Eustach Wlczek! K tomu výrazně přispěly jeho pohnutý život a věrné služby schwarzenberskému rodu. Příslušníci rodiny Wlczkových sloužili tomuto knížecímu rodu po mnoho generací a zanechali působivou stopu v lovecké a lesní historii schwarzenberských hvozdů!

Eustach Wlczek se narodil 20. prosince 1740 v Chýnově jako syn lesního pojezdného Tobiase Wlczka 1). Prvního vzdělání dosáhl ve své domovské obci, pak studoval. Kde a jak dlouho studoval, nebylo zjištěno, avšak v listinách je uváděn jako „studovaný“ a znalý obou zemských jazyků. Tenkrát to bylo běžné, neboť mladí nadaní chlapci absolvovali filosofii v Praze a teprve později žádali o povolení vyučit se mysliveckému řemeslu. Doloženo je, že mysliveckému řemeslu se učil nejprve u svého otce v Chýnově, pak na hlubockém panství u vrchního lovčího Josepha Krause, který jej také pasoval na myslivce 2). Poté jej hlubocký lesmistr Wenzl Friedl vyškolil k ochraně lesa a zvěře 3). Po vyškolení v roce 1756 byl zaměstnán jako personální adjunkt v revíru Nová obora na hlubockém panství. V roce 1758 byl přeložen do Krumlova, kde byl zaměstnán v kanceláři u lesmistra Wenzla von Feldegga. Odsud jej vzal dědičný princ s sebou na cesty do ciziny a později, když jej poznal, byl Wlczek v roce 1760 jmenován nabíječem 4). Jako nabíječ sloužil celých deset let5). Protože se dobře osvědčil a těšil se přízni svého pána, sloužil nakonec jako komorník kněžny 6). V této službě se tak osvědčil, že bylo hned vyhověno je prosbě a on byl podle usnesení ze 17. dubna 1771 jmenován lesním pojezdným panství Třeboň 7).

V Třeboni zemřela jeho první žena Karoline. Nedlouho poté, 20. září 1775, dostal povolení k uzavření sňatku s Katharinou, dcerou třeboňského zahradníka Mathiase Formánka 8). Wlczek vedl honitbu na třeboňském panství sedm let k plné spokojenosti svých nadřízených. Pro tak zasloužilého muže bylo místo na panství Třeboň příliš málo. Podle usnesení z 28. září 1778 byl jmenován lesním pojezdným velkého schwarzenberského panství Krumlov 9). 1. ledna 1779 nastoupil Wlczek na své nové místo v Krumlově 10).

Vrchní lesmistr Wenzl von Feldegg byl 1. ledna 1777 jmenován lovčím v Krumlově 11). Úřad lovčího si pod jeho vedení získával stále větší vliv na celé schwarzenberské lesní hospodářství. Von Feldegg plánoval pronikavá opatření ke zlepšení hospodaření. Množily se vpády troufalých pytláků z biskupství pasovského.

Existovaly jen omezené možnosti, jak čelit zlořádu bavorských pytláků. Rovněž měl být vybudován schwarzenberský plavební kanál a zvýšení předpokládaného kácení v tehdejších pralesích nutilo lesmistra obklopit se spolehlivým personálem. Jedním z nich byl Eustach Wlczek, kterého lesmistr znal z dřívějška a jehož inteligenci a schopnosti obdivoval. Pro plánovanou taxaci lesů, z nichž mělo být plaveno dřevo, měl Wlczek potřebnou praxi a kvalifikaci, takže dokázal posuzovat práce.

Wlczek byl 4. října 1788 jmenován lesmistrem krumlovského panství 12). Jako lesmistr se musel stále více věnovat lesnímu hospodářství. Hodně jej však zaměstnával i lov, který měl tenkrát velký význam a byl provozován s maximální intenzitou. Když se vpády bavorských pytláků množily, několik myslivců zaplatilo svým životem a nasazení vojska nemělo požadovaný úspěch 13), poslal lovčí delegaci ke knížeti-biskupovi do Pasova. Delegaci určil lovčí - byli zvoleni ředitel panství Götz a lesmistr Wlczek. Oba vyslanci museli jet delší cestou přes Linec, neboť byli z vimperského panství varováni, že v okolí Strážného budou provedeny razie proti pytlákům 14).

Vimperské panství z tohoto důvodu nemohlo zajistit jejich bezpečnost. 26. ledna 1796 odcestovali z Krumlova a bez úhony dorazili do Pasova. 30. ledna1796 bylo na svou žádost ihned přijati biskupem a ústně mu přednesli svou záležitost. Kníže-biskup je ujistil, že dá podnět k opatřením proti loupežím svých poddaných. Oba srdečně přijal i ředitel biskupského panství Waidmannsdorf a slíbil jim svou pomoc. O cestě a přijetí knížetem-biskupem v Pasově existuje zpráva obou vyslanců ze 6. února 1796 15). Vláda v Pasově vydala po této intervenci několik pytláků, minimálně ty nejvyhlášenější, do Krumlova k potrestání a situace se poněkud zklidnila, ale ne nadlouho 16).

Když se město Vimperk v roce 1799 domáhalo úpravy svého prastarého privilegia - odběru dřeva občany, byl krumlovský lesmistr Eustach Wlczek s hlubockým vrchním lovčím Krausem pověřen taxací pro výměnu navržených lesů. Kníže poslal oba lesníky do Vimperka podle usnesení z 30. května 1799 17). Lesmistru Wlczekovi byla svěřena nejen tato taxace lesů, ale kníže jej taxacemi pověřoval častěji. Pod Wlczekovým dohledem byla vypracována i taxace lesů v komplexu Lysá (revír Křišťanov a Veselí). Taxace provedené později, ve dvou prvních desetiletích 19. století, jsou rovněž podepsány jeho rukou 18).

Na přelomu století nabralo řádění pytláků opět na intenzitě 19). Vysoká zvěř se stáhla do komplexu Blanského lesa (Kleť), ale pytláci z Bavorska si troufali i tam a působili velkou škodu na zvěři 20). Pytláctví na krumlovském panství se stále množilo a stav vysoké zvěře se rychle snižoval, neboť na hranicích nebyli jen pytláci, ale i myslivci vyšebrodského kláštera; nakládali se zvěří zle a stříleli nejlepší kusy. Proto roku 1805 vyslal lovčí von Feldegg lesmistra Wlczeka, aby vyjednával s klášterem. Byla snaha propachtovat honitbu v přilehlých revírech kláštera, čímž by se provádění ochrany ještě existující vysoké zvěře přece jen trochu usnadnilo. Lesmistr Wlczek dosáhl u kláštera ve Vyšším Brodě jen malého úspěchu. Klášterní kuchyně byla zásobována zvěřinou z uvedených 8 revírů a klášter si stanovil příliš vysoké požadavky.

Kníže s vysokými požadavky na odškodnění v podobě zvěřiny pro klášter nesouhlasil. Proto plán propachtování vyšebrodské honitby padl. Wlczek tedy s klášterem vyjednával marně 21). Když lovčí Wenzl rytíř von Feldegg 10. února 1809 zemřel 22), vedl Wlczek i tento úřad. Po zrušení úřadu lovčího koncem roku 1809 zůstalo lesmistru Wlczekovi vedení lesního úřadu v Krumlově. Měl rovněž povinnost vést pokladnu mysliveckého bratrstva. Myslivecké bratrstvo vedl až do svého odchodu na penzi v roce 1825 23).


Lesmistr Eustach Wlczek
Na přelomu století (1810) zažilo schwarzenberské lesní hospodářství poslední velkou změnu, když postoupilo zhruba 5000 jiter lesního pozemku obci Volary. To ukončil staletý spor, jehož předmět tvořilo právo kácení a pastvy v panských lesích, které Volarským udělil roku 1596 Petr Vok z Rožmberka. Kníže volil toto východisko odstoupení pozemků dobrovolně. Nemalou roli při taxacích hrál i zde lesmistr Wlczek 24). Náhlá změna v lesním hospodářství, která nastala zavedením různého plavení, měla nejnápadnější účinky na těžbu dřeva a péči o les. Po přelomu století bylo lesní hospodářství krumlovského panství zcela ve znamení plavení polenového dříví. S výjimkou komplexu Blanského lesa byla holoseč všudypřítomná. Tento obrat v lesním hospodářství stál vedoucího lesmistra mnoho sil, energie a organizačního talentu. Lesmistr Wlczek byl nejen zapálený myslivec, ale také vynikající lesník, který ve stáří musel ještě prosadit mnoho věcí proti svým nadřízeným a kolegům!

10. července 1812 informuje lesmistr Wlczek knížete o činnosti 6. divize myslivců, která byla nasazena proti pytlákům a výborně se osvědčila. Při zátahu proti pytlákům se střetli vojáci s několika muži, kteří začali bez varování střílet. Při přestřelce byl zastřelen Sebastian Seiler zvaný Seilerwastl z Neue Welt v Bavorsku. To se stalo 8. července a dřevaři našli mrtvého až 12. července 25).

Téhož roku se úřad prachatického purkrabího pokusil propachtovat honitbu v okrese Volary 23 tamním občanům. Jednání již byla uzavřena, chyběl jen souhlas knížete. Knížecí myslivci se tomuto záměru energicky bránili. Věděli, že by toto opatření jen podpořilo pytláctví. Proti tomu byli nejen myslivci z panství Vimperk, ale také revírníci z přilehlých polesí panství Krumlov. Stožecký revírník Caspar Bohm požádal lesmistra Wlczeka o pomoc, neboť při propachtování volarské honitby předpokládal jen další přepady pytláků 26). 29. listopadu 1812 napsal Wlczek dopis lesnímu úřadu ve Vimperku. V dopise naléhavě varuje před plánovaným propachtováním volarských honiteb, neboť by to jen podpořilo pytláctví, a těžkosti, které jsou již nyní velké, by se jen zvětšily a pytláctví by se stalo nekontrolovatelným 27). Po tomto zákroku lesmistra Wlczeka celý plán padl a od propachtování bylo upuštěno. Volarská honitba nebyla propachtována!

Ještě je nutné poznamenat, že Wlczek podepsal 5. června 1819 žádost knížeti o vystřílení vysoké (jelení) zvěře. Tuto žádost, kterou sepsal hospodářský ředitel Ernst Carl Mayer, kníže 17. srpna 1819 ostře odmítl. Kníže byl toho názoru, že „vyhubení vysoké zvěře by pytláky v Blanském lese neodradilo, jak ukazuje zkušenost v horních revírech, kde se bez ohledu na téměř vyhubenou vysokou zvěř přesto vyskytují pytláci, protože pytláctví provozují jen jako vedlejší činnost při své hlavní činnosti - pašování, ...“. Závěrem kníže pohrozil ztrátou knížecí přízně tomu, kdo by se protivil 28). Vysoká zvěř byla vyhubena až po smrti lesmistra Wlczeka. Když lesmistr Wlczek začal stonat, měl revmatické bolesti a jízda na koni pro něj začala být obtížná, požádal 29. prosince 1825 knížete písemně o penzionování. Kníže souhlasil a ponechal mu do konce života celý lesmistrovský plat. Lesmistr Wlczek přesídlil ke svému synovi Johannovi do Netolic. Jeho syn byl tehdy důchodním na netolickém panství a později byl jmenován purkrabím. Wlczek jako penzista požádal, aby mu byl důchod vyplácen netolickým panstvím, což mu bylo 1. října 1826 povoleno 29).

O jeho životě penzisty v Netolicích se nezachovaly žádné zprávy. Ve zprávě hospodářského úřadu v Netolicích o úmrtí penzionovaného lesmistra Eustacha Wilczeka je uvedeno, že zemřel na sešlost věkem 30). Wlczek zemřel 17. března 1828 v Netolicích ve věku 88 let. Byl pohřben 20. března 1828 na hřbitově sv. Václava v Netolicích 31).

Antonín Nikendey

Poznámky

1) SA Třeboň, matrika narození č. 3, fara Chýnov, strana 763.
2) SA Český Krumlov, I-llBO, B-7J-2 (1726-1800), služební tabulky.
3) SA Český Krumlov, OA Český Krumlov, VI-7J-5, karton 11.
4) SA Český Krumlov, OA Český Krumlov, střední oddělení, všeobecné generálie, B- 7B-2, karton 13.
5) SA Český Krumlov, I-llBO, B-7J-2 (1726-1800), služební tabulky.
6) SA Český Krumlov, OA Český Krumlov, VI-7J-5, karton 11.
7) SA Třeboň, OA Třeboň, n A-8J-7, č. 294, 297, 299.
8) SA Třeboň, panství Třeboň,, llA-8J-15f, č. 400, 399.
9) SA Český Krumlov, OA Český Krumlov, střední oddělení, všeobecné generálie, B- 7B-2, karton 13.
10) SA Český Krumlov, OA Český Krumlov, 1-8J-3
11) SA Český Krumlov, Cizí rodiny, karton 12.
12) SA Český Krumlov, OA Český Krumlov, střední oddělení, všeobecné generálie, B- 7B-2, karton 13.
13) SA Český Krumlov, OA Český Krumlov, B-5CB-5BP-2h (1787-1800), fasc. m. 14) SA Český Krumlov, OA Český Krumlov, VIA-5BC-3a.
15) SA Český Krumlov, OA Český Krumlov, B-5BC-5BP-2h (1787-1800)
16) SA Český Krumlov, OA Český Krumlov, A-7J-1a (1784-1800)
17) SA Třeboň, panství Hluboká nad Vltavou, ID-7J-4a (1791-1802)
18) SA Český Krumlov, OA Český Krumlov, f. č. 1062.
19) SA Český Krumlov, OA Český Krumlov, B-5BC-5BP-2h (1787-1800), fasc. m.
20) SA Český Krumlov, panství Krumlov, IB-6W-alfa-8i.
21) SA Český Krumlov, panství Krumlov, B-6W alfa-10.
22) SA Český Krumlov, panství Krumlov, IB-6W alfa-1d, OA Český Krumlov-m-5AE- Sa/3 (1809-1841).
23) SA Český Krumlov, OA Český Krumlov, A-7J-1a, karton 118.
24) SA Český Krumlov, panství Krumlov, m-6W alfa-1. DUSCHEK S.: Pokus o hospodářskou historii ... Schwarzenberská ročenka 1950
25) SA Český Krumlov, panství Krumlov, m-6Walfa-1a, SA Třeboň, matrika zesnulých fara Želnava (1795-1827), strana 18.
26) SA Český Krumlov, OA Vimperk, VI B-W; alfa-9b.
27) SA Český Krumlov, OA Vimperk, VI-W alfa-2S, karton 937, OA Vimperk, VI- W alfa-9b.
28) SA Český Krumlov, panství Krumlov, B-6W alfa-9a.
29) SA Český Krumlov, OA Český Krumlov, střední oddělení, B-7P-3 (1824-1830), karton 425.
30) SA Český Krumlov, OA Český Krumlov, střední oddělení, panství Netolice, B-7P-3 (1823-1834), karton 863.
31) SA Třeboň, matrika č. 51, fara Netolice (Petrův dvůr: Kratochvíle), (1799-1878), strana 13.
[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.