ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

Rodák z Kratochvíle - Franz Strunz - průkopník obchodu s uměním

Messerschmidtovy „charakterové hlavy” a jejich první vystavovatel Franz Strunz (Die Charakterköpfe F. X. Messerschmidts und ihr erster Aussteller Franz Strunz)

Deset let muselo uplynout od smrti F. X. Messerschmidta, než se veřejnost mohla poprvé seznámit s jeho hlavami s výraznými grimasami v obličejích, dnes označovanými jako studie hlav a nazývané charakterové hlavy. Vystavil je šestatřicetiletý nadšenec a stoupenec osvícen- ských ideálů, jménem Strunz, který v Bratislavě, pravděpodobně roku 1792, odkoupil 49 bust od umělcova bratra. Z nejnovějších výzkumů vyplývá, že více než deset let zůstaly tyto hlavy v majetku muže, jehož jméno nebylo s jistotou známé dlouhých 220 let.

V tomto článku prezentuji výsledky víceletého bádání: několik podstatných nových poznatků, ale také několik nových hypotéz.

K některým dílčím tématům naleznete podrobnější informace v dalších mých materiálech:

„Der erste Aussteller der Charakterköpfe von F. X. Messerschmidt: der bekannte „Anonymus“ namens Strunz“, jakož i „Miscelanea zu Messerschmidt: Ausstellungskatalog 1793 und Urhe- berschaft, Strunz, Seipp, ein Messerschmidt-Porträt etc.“, které jsou zveřejněny na
http://www.anna-schirlbauer.com/publikationen

Mladý F. Strunz začínal v roce 1792 ve Vídni jako hostinský. Pronajal si tehdy od vídeňského magistrátu nově založený podnik, který bychom dnes označili jako vinárnu. Nalézal se v místě „Bürgerspitalhausu” (doslovný překlad: dům městské nemocnice). Na této adrese se uskutečnila již zmíněná první výstava charakterových hlav. Navíc v messerchmidtovské literatuře je rozšířený názor, že pravděpodobně šlo o jakýsi druh městské nemocnice, kde byl vystavovatel kuchařem.

Tento fakt vyžaduje objasnění. Ve skutečnosti to byl v hlavním městě habsburské monarchie nej- modernější bytový komplex, který vznikl na přání Josefa II. velkorysou přestavbou zastaralého městského špitálu. Původní a zažitý název „Bürgeršpitál” ale nezměnili a ten tedy přetrval až do jeho asanace na konci 19. století. Areál se rozkládal v samém centru města, přibližně mezi dnešní Vídeňskou státní operou, Albertinou, Kärntnerstraße a Neuer Markt. Sestával z 11 dvorů, 18 samo- statných traktů se vchody, s 6 branami a nespočtem vnitřních přechodů a podjezdů. Obyvatelstvo více než 200 bytů bylo sociálně pestré: žili tady umělci, vysoká šlechta, státní i soukromí úředníci, bohaté vdovy, univerzitní profesoři, ale i lepší řemeslníci a služebnictvo. K perfektní vybavenosti přispívaly restaurace, luxusní i obyčejné obchody, sklepy, stáje pro koně a povozy i různé stánky.

Strunzův podnik se nalézal uprostřed tohoto labyrintu, v přízemí a sklepních prostorách tříposchoďového domu, který měl adresu: 12. vchod, dvůr č. 8. Pravdou je, že mladý muž se dal na podnikání s poměrně malým kapitálem a nedostatek financí nahradil půjčkami a hypotékou. To ale už po krátkém čase vedlo ke komplikacím, k čemuž se přidružilo i to, že mu vídeňský magi- strát definitivně zamítl žádost o rozšíření licence na provoz restaurace. Strunzovy původní před- stavy, v nichž mělo hrát hlavní roli provozování restaurace, se tak v podstatné míře rozcházely se skutečností.


Kratochvíle, Jindřich de Veerle, 1686

Na tomto pozadí se odehrávaly přípravy na messerschmidtovskou výstavu. Prvním krokem by- lo, že si F. Strunz v květnu 1793 pronajal pro výstavní účely třípokojový byt, který se o poschodí výš právě uvolnil. Pak se postaral o vhodnou reklamu v tisku. V říjnu se objevilo v „Pressburger Zeitung” oznámení, že byly do Vídně přivezeny Messerschmidtovy hlavy, které zde budou zane- dlouho vystaveny. V listopadu následovalo třikrát po sobě avízo ve „Wiener Zeitung”, v němž byl zveřejněn seznam exponátů, mimochodem poprvé i s jejich názvy (49 hlav a 5 dalších objektů).

Jak vyplývá z formulace tohoto textu, výstava musela být otevřena už v prvních listopadových dnech. Strunz se ale nemohl opírat o nějaký vzor či normu, protože výstavy v pravém slova smyslu se tehdy ještě nepořádaly. Opomeneme-li zpřístupněné císařské sbírky, prezentace umění byla omezena na šlechtické paláce, kde vystavené sbírky měly dokládat prestiž jejich majitelů. Jisté je, že F. Strunz se svojí výstavou obracel na znalce a obdivovatele umění, i na úplné laiky a v oblasti umění nevzdělané návštěvníky. A samozřejmě na potenciální kupce, když mu šlo o to, aby tyto hlavy prodal. Důležitou součástí výstavy byla jeho brožura, v podstatě první výstavní katalog vůbec, který vydal ve Vídni pod názvem: „Merkwürdige Geschichte des Franz Xaver Messerschmidt, k.k. öffentlichen Lehrer der Bildhauerkunst, herausgegeben von dem Verfasser der freymüthigen Briefe über Böhmens und Oesterreichs Schaafzucht” (přeloženo: Podivuhodný příběh Franze Xavera Messerschmidta, c.k. veřejného učitele sochařského umění, vydaný autorem Prostosrdečných listů o chovu ovcí v Čechách a Rakousku).

V literatuře se můžeme setkat s názorem, že v následujícím roce, tedy roku 1794, se konala na neznámém místě další výstava. Odůvodňuje se to tím, že se zachovaly exempláře výstavního katalogu i s tímto rokem vydání. Jak vyplývá ze starých nájemních knih „Bürgeršpitálského domu“, Strunz měl prostory v prvním poschodí pronajaté od 4. 5. 1793 poměrně dost dlouho, nepřetržitě až do koncezáří 1794. Podle mého názoru to nasvědčuje tomu, že je asi celou dobu, tedy 17 měsíců, používal k výstavním účelům. A tak se nejpravděpodobněji v létech 1793 a 1794 konala jen jedna jediná dlouhotrvající výstava a to zde a ne dvě výstavy na dvou různých místech. Existenci katalogů vydaných v roce 1794 je možno vysvětlit tím, že celý náklad katalogu se vyprodal už v prvních mě-sících a tak bylo třeba zajistit dotisk, který vyšel až v následujícím roce.

Kdo to byl Franz Strunz ?

Narodil se na jihu Čech 17. 2. 1756 jako páté dítě oborníka Jakuba Strunze a jeho ženy Kateři- ny Heyne, na Schwarzenberském panství Netolice. Jakub pocházel z Postoloprt, města nedaleko Prahy, které taktéž patřilo Schwarzenbergům. Domy netolické obory a bažantnice, kterou Jakub Strunz vedl, se nacházely přímo u zdi slovutného zámečku Kratochvíle. V tomto ojedinělém rene- sančním klenotu přicházel Franz už od útlého věku do styku s významným evropským uměním.

V roce 1761 se rodina přestěhovala do Postoloprt, protože otce Strunze povýšili. Stal se revírníkem a tady měl několik pomocníků a podřízených. Po krátkém čase ovdověl a podruhé se oženil, ale už v roce 1767 předčasně umírá. Osiřelým dětem tak zůstala jen nevlastní matka. Kde chodil Franz do školy, nevíme. Vyšší vzdělání pravděpodobně získal jako samouk, v čemž ho, asi, vydatně podporoval Jan Nepomuk kníže Schwarzenberg.


Jan Nepomuk Schwarzenberg 1742-1789
První stopou dospělého Franze je jeho působení v moravské metropoli, v Brně, kde už měl malou rodinu. V tamějším zreformovaném univerzitním semináři vedl stravovací zařízení pro studenty a akademický personál. Uvedená činnost a funkce se nazývala traiteur. Jak se dopracoval k tomuto místu a kde se vyučil a získal znalosti a praxi není známo. Další stopu v Rakousku Franz zanechal už ve Vídeňském Novém Městě, opět jako traiteur. Tentokrát však v daleko větším meřítku, v tamější elitní Vojenské akademii, kterou založila Marie Terezie. Takový rychlý postup lze vysvětlit jen tím, že ho protěžovala nějaká významná osoba, která dala osobní záruky. Strunz měl v akademii na starosti zajišťování vysoce kvalitní stravy pro takřka 400 chovanců,160-členný personál a další civilní osoby. Též se staral i o pohoštění pro vysoce postavené návštěvy, nevyjímajíc vizitace samotného císaře. Byl zodpovědný i za produkci potravin, obhospodařoval mimo jiné i dva statky. Jeden z nich se nacházel nedaleko Bratislavy, v Myslenicích, tedy sousední obce Pezinku. A tím se dostáváme k nepřesnému údaji o „rozeném Pezinčanovi“, který se uváděl i opakovaně v literatuře v souvislosti s kupcem charakterových hlav. Vysvětlení staré nejasnosti je nyní už celkem jednoduché: spojení Strunze s tímto regionem skutečně existuje, ale nebyl rozeným Pezinčanem, pouze nájemcem Myslenického statku.

Ve Vídeňském Novém Městě pracoval F. Strunz na knížce, která mu vyšla roku 1788 u předního vídeňského vydavatele Krause: Freymüthige Briefe über Böhmens und Österreichs Schaafzucht (Prostosrdečné listy o chovu ovcí v Čechách a Rakousku). Je to knížka s 228 stranami v osmerkovém formátu, s obsáhlým věnováním jeho dobrodinci, knížeti Janu Schwarzenbergovi. Knížka, jejíž existence se mimochodem v messerschmidtovské literatuře skoro popírá. Ale titul existuje, dokonce v mnohých veřejných knihovnách zemí bývalé monarchie. Tento fakt je důležitý hlavně proto, že tím je dokázáno, že vydavatel brožurky o Messerschmidtovi, jen nepřímo označený na titulní straně, skutečně žil a že to byl Franz Strunz. Kvůli této souvislosti je zajímavé se podívat na úroveň první Strunzovy vydané práce. Je napsaná v tehdejší oblíbené formě listů, v nichž se mísí všeobecné poznatky s autorovými úvahami a bohatými osobními zkušenostmi. Strunz téma chovu ovcí pojal mnohem šířeji a obíral se také dopadem na hospodářství, na zvěrolékařskou problematiku a dokonce popisuje i vlastní badatelské výsledky v této oblasti, jakož i možnosti léčby. A toto mu vyneslo příznivý ohlas odborné kritiky.


Snímek titulního listu knížky ze zámecké knihovny
poskytl Pavel Slavko, kastelán hradu a zámku
Český Krumlov

Věnování Janu Schwarzenbergovi
V tomtéž roce Strunz opustil Vídeňské Nové Město a přesídlil do Bratislavy. Žil a působil tady opět jako traiteur, tentokrát v Generálním semináři a to přinejmenším do konce roku 1791, kdy tento uherský reformní teologický ústav v hradním areálu zrušili. Jak vidno, F. Strunz nebyl v Bratislavě nikým neznámým, právě naopak, musel se vyznat ve zdejších poměrech. Právem můžeme předpokládat, že v průběhu čtyř let, které tu strávil, se dostal do styku s mnoha lidmi, mezi nimiž byl i bratr zemřelého sochaře. Od něho Strunz – jak je známo – odkoupil 49 charakterových hlav a ještě 5 dalších uměleckých předmětů. Koupě se musela uskutečnit až po roce 1790, kdy existuje svědectví o tom, že v tomto roce hlavy ještě stále vlastnil Messerschmidtův bratr.

Po rozvázání smlouvy v semináři na přelomu let 1791 – 1792 Strunz odešel z Bratislavy do Vídně. Někdy v průběhu roku 1792 se však musela odehrát jedna malá „pražská mezihra“. Zmínka o ní se nachází v cestopisné knížce „Reisen von Pressburg durch Mähren, beyde Schlesien und Ungarn nach Siebenburgen…“ z roku 1793, kde autor Christoph Seipp uvádí, že Messerschmidtovy hlavy vlastní pan Strunz a momentálně se nalézají v Praze. Můžeme vycházet z toho, že autor jako herec a ředitel divadla v Bratislavě měl nepochybně přehled o tom, co se děje v tamních uměleckých kruzích a že mu byly známé i takové detaily, které by běžný návštěvník nepoznal. Navíc: Strunzovo spojení s Čechami, kde se narodil, by opravdu nebylo nic neobyčejného. V této souvislosti je však třeba upozornit na jeden zajímavý detail: na vídeňské nájemní smlouvě z roku 1792 se Strunzovo jméno vyskytuje jako Franz Friedrich Strunz Ritter von Skronsky.

Rod svobodných pánů Skronských z Bučova skutečně existoval a jeho příslušníci, původně pruští šlechtici, byli povýšeni do českého a rakouského rytířského stavu. V Praze žili dva bratři z tohoto rodu: Gustav a Adam. Byl snad jeden z nich ve spojení se Strunzem a hrál nějakou roli v jeho plá- nech s Messerschmidtovými hlavami ? A když se neuskutečnily, ponechal si potom Strunz alespoň jméno Skronský ?Tato záhada se pravděpodobně nikdy nebude moci uspokojivě vyřešit, stejně jako Strunzův údajný šlechtický původ.

Výstava v roce 1794 skončila, charakterové hlavy se neprodaly a Strunzova finanční situace příliš uspokojivá nebyla. Nepodařilo se mu získat licenci na restaurační služby. Proto vypověděl smlouvu a odešel z pronajatého podniku. Jeho kapitálem byly jen Messerschmidtovy charakterové hlavy a ty mu nyní měly pomoci vyřešit tísnivou situaci. Hodlal je uplatnit v loterii. Loterie, kterou stát pronajímal soukromým osobám, přičemž si podržel hlavní dozorčí funkci, nebyla ničím nezvyklým. Často sloužila jako prostředek na řešení finančních problémů. Strunz požádal o povolení uskutečnit tzv. předmětovou loterii na jeden tah, s devadesáti losy, každý v hodnotě 100 zlatých a s jedinou výhrou, 49 bustami. Jako důvod žádosti uvedl špatnou finanční situaci. Po dlouhých a komplikovaných jed- náních se nakonec v roce 1795 dočkal povolení. Zatím se ale nikde nepodařilo najít zmínku o tom, že by se tato loterie uskutečnila. Fakt je, že i po roce 1795 zůstal Strunz i nadále vlastníkem bust. Další zmínku o nich nacházíme v „katalogu“ od anonymního autora, který vyšel v r. 1797: Beschrei- bung der k.k. Privilegierten, durch den Herrn Hofstatuarius Müller errichteten Kunstgalerie zu Wien.

Za jménem Müller se skrýval Josef hrabě Deym, rodák z Čech, jenž vlastnil známý kabinet voskových figurín. V uváděné brožurce je mezi exponáty i Messerschmidtova hlava. Znamená to, že Deym a Strunz spolupracovali a že Strunz našel možnost, jak si přivydělat ? Půjčoval charakterové hlavy ? V každém případě se musel Strunz snažit, aby nějakým způsobem zpeněžil akvizici, která v podstatě daleko přesahovala jeho finanční možnosti. A to i přesto, že od konce roku 1795 byl už konečně hostinským v centru města a k tomu ještě specializovaným. V messerschmidtovské literatuře bylo zvykem o něm mluvit, že byl „Koch“, tedy kuchař, ale toto označení je matoucí a absolutně nevystihuje podstatu činnosti, kterou vykonával. Stal se nyní skutečným vídeňským traiteurem, o co usiloval ještě v době působení v „Bürgešpitálském domě“. Traiteur byl gastronom v centru města, který měl podnik specializovaný na rychlou obsluhu a rychlé střídání hostí. Podávalo se jídlo na různých stupních kvality a ve vícerých oddělených místnostech, podle sociálního postavení a cen. Náročným zákazníkům se nabízely nejrůznější lahůdky, uzavřené salónky a zvláštní služby.

V roce 1798 Strunz vyměnil tento podnik za jiný, v domě U červeného raka na Rotgasse p. č. 564. Na této adrese uspořádal i další výstavu charakterových hlav, o níž se dosud nevědělo. Strunz tady prezentoval nezměněný počet bust – 49. Ani začátkem 19. století Strunz nepolevil ve snaze uplatnit charakterové hlavy. Například roku 1801 vyšlo oznámení, že umožní zájemcům prohlídku na požá- dání kdykoliv. Další publikovaný údaj o výstavě v roce 1802 je velmi nejasný. Důkazem měl být totiž další nedatovaný plakát, který však ve skutečnosti pochází až z období po roce 1811. Na plakátě je totiž uvedené vstupné v měně, která v rakouských zemích platila až od uvedeného roku.

Na jaře roku 1805 Strunz vážně onemocněl a za několik měsíců později, ve věku 49 roků zemřel. V jeho testamentu bychom marně hledali zmínku o charakterových hlavách. Jak ale vysvítá z doku- mentů pozůstalostního řízení, v době smrti se nacházely v jeho bytě a tak se i dostaly do protokolu inventáře, který se tradičně sepisoval bezprostředně po úmrtí. Znalec hlavy ohodnotil na 480 zlatých. Z dědictví však byly vyjmuty, protože, jak se ukázalo, Strunz je ještě za života daroval své družce. Vlastnila je ale skutečně ona, jmenovaná Kateřina Mayer ? Jisté však je, že majitelka busty velice brzy prodala, a tím se začala další kapitola jejich dlouhé a komplikované pouti, která vedla i k pochybným prezentacím a skutečné „trivializaci“.

Ohlédneme-li se zpět je jasné, že Strunzův katalog k první výstavě v roce 1793 byl pionýrským činem. On sám se označil nepřímým způsobem jako jeho vydavatel. Je těžké mluvit o nějakém vzoru, protože dosud existovalo jen několik publikací, které měly podobu nanejvýš trochu podrobnějšího seznamu vystavených exponátů. Strunz měl očividně jiné představy. Lze to vidět už i podle toho, že na frontispice zařadil mědirytinu Messerschmidtovy busty a text rozvrhl do vícerých kapitol.

Kdo je ale napsal? Autor životopisné části se jednoznačně opíral o dvě známé knihy, které přinesly materiál o Messerschmidtovi (F. Nicolai v roce 1785, Ch. Seipp v roce 1793) a o informace od umělcových příbuzných či známých. Jejich spojením a osobními autorskými doplňky vznikl text, kde se místy vyskytují nepřesnosti, ba i omyly. Text, za kterým nejpravděpodobněji stojí Franz Strunz, nese totiž známky, které jsou typické pro jeho styl. Jinak se to jeví v kapitole o Messerschmidtově díle a jednotlivých charakterových hlavách. Na tomto místě shrnuji jen nejdůležitější fakta: většina popisů, které se mohou jevit jako jednoduché až primitivní, připomínají krátké divadelní scénky. Strunz asi neměl žádné zkušenosti s divadlem, a proto se musel obrátit ohledně výkladu „nesrozumitelných“ výrazů tváří na nějakého odborníka. Předpokládám, že to byl bratislavský divadelní ředitel Ch.Seipp, tedy člověk, který se dennodenně intenzivně zaobíral gestikulací, mimikou a citovým výrazem, který i s velkou pravděpodobností poznal F. X. Messerschmidta osobně. Více indicií hovoří i ve prospěch existence styků Strunze se Seippem, dokonce ještě za bratislavských časů. A navíc: stačí porovnat popisy hlav s vybranými pasážemi z jiných Seippových knížek, aby se ukázalo, že v obou je přítomna tatáž jistá dramatičnost, tentýž styl.

Předpokládám tedy, že výstavní katalog vznikl spoluprací obou mužů. Muselo to být v době, kdy Strunz začínal s konkrétními přípravami na výstavu, na jaře roku 1793. Tehdy se i Seipp přestěhoval z Bratislavy do Vídně, kde převzal „Divadlo na Landstrasse“. Jejich spolupráce však netrvala dlouho, protože Seipp dva, tři měsíce na to ochořel a již v červnu umírá. Strunzovi pak nezbylo než navázat na jeho poznámky a úvahy a dokončit neúplný text. Pravděpodobně z tohoto důvodu se Strunz na titulní straně svého katalogu neuvedl jako autor textů, ale jen jako vydavatel a i to „tajemně“.

Vzhledem k jeho zásluhám i k největšímu podílu na přípravě katalogu by však bylo správné, aby se autorství uvádělo ve formě: Franz Friedrich Strunz, s použitím cizích textů.

Mag. Anna Schirlbaerová

[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.