ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

Svědectví z archivů

Především v českokrumlovské a třeboňském archívu je uložena většina archiválií vážících se k původnímu schwarzenberskému majetku, hlavně pak k jeho organizaci a hospodaření na něm.

Letos již uplynulo 51 let od zabavení majetku schwarzenberské hlubocké větve ve prospěch tehdejší německé říše (v roce 1940), 46 let od zavedení národní správy (v roce 1945), 44 let od „Lex Schwarzenberg“, jímž byl veškerý majetek primogenitury převeden „bez náhrady“ na zemi Českou (zákon č.143/1947) a konečně 41 let od konečného zestátnění veškerého původního majetku (v roce 1950). Hotové staccato „za jen těch 10 let“.

Je tedy pochopitelné, že nejen naše nejmladší a střední, ale již i část generace starší, nemůže dnes již s takovým odstupem doby – s výjimkou dosud žijících pamětníků- míti přesnější představy o tom, jak se „tenkrát“ na tomto majetku žilo a jak byl spravován.

Studiem dostupných a dnes již historických materiálů, doplněných o informace dosud žijících starších, tj.našich i zahraničních pamětníků, se vynořují mnohé pozoruhodné a průkazné skutečnosti, které svědčí, že úroveň odborného vedení, jeho adekvátní výsledky a ekonomické zabezpečení zaměstnanců, byla ve své době na vynikající úrovni a v mnohých směrech – tak např. v lesnictví – předstihovala standard úrovně hospodaření v zemích tehdejší střední Evropy.

Také platové poměry schwarzenberských zaměstnanců byly, ve srovnání s jinými obdobnými majetky – státní nevyjímaje - vesměs lepší. Byli tedy dobře placeni, měli vysoké naturální požitky a většinou bydleli v pěkných prostorných a dobře udržovaných režijních budovách. Provozní zaměstnanci si mohli držet poměrně velké vlastní hospodářství, přičemž počet dobytka, který mohli držet, byl instrukcemi přesně vymezen podle zaměstnaneckých kategorií. Povolené stavy nesměly být překročeny, na to dozírali revidenti. Zpronevěry nebo krádeže však znamenaly propuštění ze služby.

Při příležitosti různých oslav a výročí knížecího roku brali zaměstnanci zvláštní peněžité přídavky, které bývaly obyčejně ve výši měsíčního služného. Rovněž tak každoroční renumerace bývala v této výši, nebo i vyšší. Zaměstnanci se v průběhu generací ze značné části rekrutovali z vlastních řad. Schopné syny i těch nejnižších zaměstnaneckých kategorií nechával majitel vystudovat na vlastní útraty a po ukončení studia je pak zaměstnal v odpovídajících funkcích lesního až ekonomického ředitele. Nejvyšší funkce – vrchní a generální ředitel – obsazoval však někdy význačnými osobnostmi cizími, prý pro „oživení krve“.

Zde jest však třeba znovu připomenout, že majitel a jeho řídící aparát nepřipustili, aby do některé z vedoucích funkcí byl jmenován ten, kdo nesplňoval požadavky, které byly předpokladem jejího úspěšného zastávání.

Tak kromě nezbytného vzdělání a trvale se prohlubujících praktických znalostí, musel každý vykazovat patřičnou úroveň charakterových vlastností, předpoklady řídícího pracovníka s velkou osobní samostatností a zodpovědností, podepřenou přirozenou autoritou.

U českých vedoucích zaměstnanců se navíc vyžadovala znalost německého jazyka.

Samozřejmostí byly stálé odborné osobní kontakty řídících i mladších perspektivních zaměstnanců s kolegy ze sousedních zemí, četné odborné exkurze, kursy a pracovní stáže.

Tento systém vedl pak nezbytně k tomu, že napři. četní schwarzenberští lesníci bývali osobnosti zvučných jmen, jakými byli např. František Hojdar, Dr.h.c. Franz Heske, Dr. ing. Stephan Duschek, ing. Václav Zumr a další. Obdobně tomu bylo i v ostatních hospodářských odvětvích.

Ukažme si model služebního postupu u perspektivních zaměstnanců pro vedoucí funkci v lesním hospodářském odvětví.

Prakticky každý pozdější vedoucí pracovník, jako např. lesní ředitel, lesní kontrolor, přednosta taxace, se musel do svých postupných funkci propracovat „od piky“, což byla podmínka – až na jen ojedinělé případy – vždy dodržovaná. Zpravidla tedy po absolvování příslušného odborného vzdělání, každý pak nastupoval do svého prvního zaměstnání na některém z revírů jako lesní adjunkt, či lesní asistent, aby se zde pod odborným dohledem vedoucího revíru seznámil s provozní problematikou. Poté, tak dvou až třech letech následovalo jeho přeřazení do lesní zařizovací kanceláře, aby se zde podrobně seznámil s problematikou tvorby lesních hospodářských plánů. S přihlédnutím k časové posloupnosti a k osobním schopnostem, vracel se pak zpravidla po pěti až sedmi letech znovu do venkovního provozu s titulem lesní správce, nyní jež ve funkci vedoucí revíru. V závěru pak, po dalších několika letech došlo k dalšímu služebnímu postupu jmenováním do funkce vrchního lesního správce. Poté již následovalo – dříve nebo později – přeřazení na některé lesní ředitelství, zde již do funkce jednoho z čelných pracovníků, lesnímu řediteli přímo podřízených. Během celého tohoto období množí z nich navíc absolvovali různé odborné stáže na schwarzenberských majetcích nejen v Čechách, ale i v Rakousku – v Murau, či v Bavorsku – ve Schwarzenbergu, přičemž se navíc zdokonalili v německé řeči.

Takto „od zdola“ postupně vedený a odborně připravovaný jednotlivec se v rámci časové posloupnosti stal pak čekatelem na místo lesního ředitele. Nejinak byl tento postup uplatňován i v ostatních hospodářských odvětvích panství.

Poněvadž schwarzenberský majetek byl až do konce druhé světové války největší soukromou doménou v Čechách – i když původní majetek byl výrazně zasáhnut postupnou pozemkovou reformou ve 30.letech – nebude na škodu se stručně zmínit o jeho vnitřní organizační struktuře.

Ještě před 1.světovou válkou se základní hospodářské odvětví rozpadalo na jednotlivá panství a to: Hluboká, Třeboň, Český Krumlov, Horní Planá, Protivín, Vimperk, Dlouhá Ves, Chýnov a Domaušice.

Ve své době patřilo do majetku hlubockého panství v Čechách na 218.000 ha lesní půdy. ( Spolu s orlickou větví pak oba majetky obhospodařovaly celkem 243.736 ha.)

Aby tak obrovský majetek dobře prosperoval, musel být také řádně spravován. To zaručovaly různé služební instrukce a řády, které byly čas od času vydávány samotným majitelem.

Celá správa majetku se dělila na čtyři základní hospodářská odvětví:

  1. Lesnictví
  2. Polní hospodářství a rybníkářství
  3. Průmysl
  4. Ústřední účtárnu.
Každé z těchto odvětví bylo spravováno tzv.inspekcemi.
  1. Lesní inspekci podléhala jednotlivá lesní ředitelství a taxační oddělení v Hluboké nad Vltavou.
  2. Hospodářské inspekci podléhala jednotlivá panství (hospodářské sekce).
  3. Ústřední ředitelství pro průmysl a všeobecnou správu, jemuž podléhaly pivovary, doly, výrobna ovocných šťáv , minerální zřídla, stavební správa a právní náležitosti, jakými jsou koupě a prodeje nemovitostí apod.
  4. Ústřední účtárna, jež obstarávala náležitosti finanční, daňové, revizní, rozpočty a správu peněžního majetku, dále nemocenské a penzijní pojištění a konečně prováděla revize na lesních, hospodářských a průmyslových jednotkách všech stupňů.

V čele inspekcí stáli ústřední, nebo generální ředitelé. Ti se scházeli na společných poradách, kterým předsedal sám majitel, nebo jeho zmocněnec, což byl zpravidla některý člen rodu. Přednosta lesní inspekce měl titul Ústřední lesní ředitel. Mezi majitelem a těmito čtyřmi centrálami stála ústřední kancelář, jako sekretariát majitele. Představitelem této kanceláře byl osobní sekretář majitele, který také obstarával veškerý osobní styk mezi majitelem a generálními řediteli. Personální a platové záležitosti zaměstnanců si obstarávaly tyto čtyři centrály samy, ale vždy po dohodě s ústřední účtárnou.

Platové poměry schwarzenberských zaměstnanců byly upraveny vlastním platovým řádem a jmenování do funkce se dělo rezolucemi, které vyhotovovala ústřední kancelář na základě návrhu provozních jednotek a příslušná inspekce. Rezoluce podpisoval sám majitel, nebo jeho generální zplnomocněnec. V případě jejich pobytu mimo území státu je podepisoval v zastoupení centrální ředitel .

Na základě antinacistického postoje knížete Adolfa, který byl československým státním příslušníkem, vždy se hlásil k české národnosti a byl důstojníkem v záloze československé armády, byl v roce 1940 – jak již jest v úvodu zmínka – celý primogeniturní schwarzenberský majetek zabaven ve prospěch tehdejší Říše. Současně byly zrušeny původní centrály a na místo nich byla utvořena tzv.Ústřední správa statků (Zentralgüterverwaltung) se dvěmi odděleními a to na:

  1. Ústřední správu pro lesy a statky (Zentralgüterverwaltung für Forste und Landwirtschaft). Ústředním ředitelem byl jmenován Ing.Dr.Stephan Duschek.
  2. Ústřední správu pro průmysl a všeobecnou správu (Zentralgüterverwaltung für Indrustrie und algemeine Verwaltung). Centrálním ředitelem byl jmenován Dr.Blaschko.

Tím došlo k zániku téměř 300leté postupně budované perfektní organizace, k jejímuž definitivnímu rozbití pak došlo v r.1950, kdy byl celý původní schwarzenberský majetek administrativní cestou zestátněn.

Tabulka služného pro schwarzenbergský personál z roku 1856.
[zvětšit tabulku]

Vraťme se však ještě zpět do roku 1856,kdy byl vydán majitelem první platový řád s názvem „Platová a penzijní tabulka pro knížecí schwarzenberský personál v Čechách (Gehalts und Pensions – Tabellen des fürstlich schwarzenbergschen Dienst – Personals in Böhmen), který platil od 1.října uvedeného roku.

Tato platová tabulka je sestavena pro různé skupiny personálu podle oborů. Pro lesní personál je rozdělena do 15 platových tříd (I.-XV.) se základním ročním platem v hotovosti od 504 do 182 zlatých. K tomuto základnímu platu pak ještě přistupovaly bohaté naturální požitky.

Do platové skupiny XII. – XV. byli zařazeni mladí svobodní zaměstnanci – začátečníci. Další platové řády pak vydával sám majitel vždy čas od času tak, aby se v nich odrážely celospolečenské a drahotní poměry. Ty se změnily zvláště pak na přelomu 19. a 20.stolení a znovu pak po 1.světové válce, tak jak se vyvíjela celková finanční situace státu zejména podle toho, jak se měnily ceny životních potřeb. Tyto skutečnosti např. potvrzují platové tabulky z roku 1910, 1921, 1931, a poslední z roku 1940, které jsou založeny v archivních dokladech.

Finanční prosperita panství neměla na platy celkem přímého vlivu, poněvadž majetek by řádně a hospodárně veden a jeho celková finanční situace byla v každé době aktivní.

Protože schwarzenberští zaměstnanci v Čechách byli – jak již v úvodu jest zmínka – po celou dobou trvání soukromé držby vždy nejlépe placenými zaměstnanci vůbec, uvádí se zde v závěru a snad i s určitou dávkou nostalgie, již také zmínění prvý platový řád z roku 1856 v plném tabelárním rozsahu.

Byla to paráda – už tenkrát.

Václav Macar

[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.