ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

O JEDNOM SOUBOJI, KTERÝ SE NEUSKUTEČNIL
(detektivní pátrání po 200 letech)

Milí přátelé, dnes vám budu vyprávět dávný příběh tak trochu s románovým tématem. Pravda spíše s historickým tématem, ale z oblasti, v níž se Schwarzenberkové snad nikdy neuplatňovali. Alespoň o tom není dodnes nic známo. Celý příběh začal až těsně před první světovou válkou na jednom šlechtickém sídle v Korunsku. Státkáři Beno Hermanovi ze Schormu u Neuburku tam při kávovém dýchánku jedna dáma, žijící toho času v Rize, připomněla, že kdysi studovala s knížetem Janem ze Schwarzenberku (1860 - 1938) v Mnichově. Ona dáma nelenila a požádala Hermana o přátelskou službu, aby jí zjistil, jak to bylo se soubojem jejího dědečka s některým princem ze Schwarzenbergu, ke kterému mělo dojít za jejich studií ve Vratislavi v letech 1785 - 1796. Po souboji se dědeček dámy domníval, že svého Schwarzenberka v souboji těžce zranil a že ten potom zemřel. Herman trpěl výčitkami svědomí, odložil své pravé jméno a přijal nové jako Bedřich Herman a uchýlil se na statek barona Freitaga Grossborn v Kuronsku, neboť Freitagova manželka byla přítelkyní Hermanovy matky. Bedřich Herman pečlivě odstranil všechny důkazy a stopy, svědčící o jeho původu.

Po dlouhých letech se dozvěděl, že jeho někdejší údajný sok princ Schwarzenberg svému zranění nepodlehl. Herman se však neodhodlal k návratu do Německa a přijmout své původní jméno. Jeho potomci se chtěli pochopitelně dozvědět o něm některé podrobnosti a byli přesvědčeni, že zřejmě patřil do některého významného německého rodu. Nyní se naskytla určitá možnost a doufali, že se ve schwarzenberském archivu najdou nějaké bližší zprávy o onom souboji a tím také o jejich dědečkovi.

Uvedený Beno Herman prosbě rižské dámy vyhověl a obrátil se na knížete Schwarzenberka, aby dal ve svém archivu pátrat po událostech, jež se udály v rámci souboje. Kníže to nemohl zařídit jinak, než jak to bylo tehdy (i předtím i později) obvyklé, že nařídil řediteli svého archivu v Českém Krumlově Hynku Grossovi, aby se o vyřízení Hermanovy žádosti postaral. Pan archivní rada Gross byl pečlivý člověk a znamenitý úředník. Prohledal stohy rodinné korespondence a úřední agendy, ale jakoukoliv zmínku o dávném souboji některého Schwarzenberka nenalezl. Lze tedy pokládat tuto historii, jak tomu bývá i v mnoha jiných případech, sahajících až do dnešní doby, za vymyšlenou či přinejmenším popletenou.

Vraťme se k žádosti pana Bena Hermana a proberme si to s ohledem na skutečnou možnou událost, na které se mohl někdo ze Schwarzenberků té doby podílet. Jediným záchytným bodem pro nás jsou léta 1785 - 1796, kdy sokové údajně studovali na univerzitě ve Vratislavi. Už toto tvrzení vzbuzuje podezření, neboť Vratislav byla mimo knížecí zájmy a cestovní cíle. V té době byl vládnoucím knížetem Jan († 1789), který nemohl dost dobře připadat v úvahu, že by se mohl na nějakém souboji podílet. Jeho bratři generál Josef Václav († 1781) a Antonín († 1764) byli již dávno mrtvi. Této generaci není tedy třeba věnovat další pozornost.

Druhou, mladší generaci tvořili Janovi synové: tehdy ještě dědičný princ Josef (nar. 1769), pozdější hlava primogenitury († 1833), Karel (nar.1771), pozdější hlava sekundogenitury († 1820), biskup Arnošt (nar. 1773) a princ Bedřich (nar. 1774). Další princové Jan, Antonín a František de Paula byli v době údajného souboje již mrtvi. Uvedený princ Arnošt se věnoval duchovní službě a žil střídavě v Německu v Kolíně nad Rýnem a v rakouském Solnohradu a společně s mladšími bratry až do roku 1787 v otcovském domě ve Vídni. Princům se dostalo pečlivého vychování za účasti hofmistra Františka Hasslingera, informátora P. Všetečky a hofmistra a dvorního archiváře Martina Forcha. Princ Karel narukoval roku 1788 k armádě v jižních Uhrách a princ Josef převzal ještě jako nedospělý po otcově smrti roku 1789 správu celého rodového majetku. Za rok nato, v roce 1790, se vypravil se svým bratrem Bedřichem na cestu ke korunovaci císaře Leopolda II. do Frankfurtu a odtud jel s císařským poselstvím k papeži do Říma. Princ Bedřich se věnoval vojenské kariéře a v r. 1792 byl na válečné frontě na Západě. Tam byl 18. října 1795 u Mannheimu smrtelně zraněn a zemřel o měsíc později 18. listopadu ve Weinheimu.

Také princ Karel, pozdější kníže a polní maršálek, se roku 1792 vážně zranil pádem s koně. Je pravděpodobné, že je účast některého z princů na souboji po provedeném šetření vyloučena. Rodinná korespondence podává totiž spolu s účetními doklady dokonalý přehled o životních bězích, cestách a nemocech příslušníků rodiny, ale jakákoliv zmínka o jejich pobytu ve Vratislavi v nich není. Tím lze pokládat bližší osvětlení možného vratislavského souboje za nevyřešené a nelze mít za to, že k němu skutečně došlo. Neznámá dáma z Rigy nebyla ve své zvědavosti uspokojena.

Jiří Záloha

[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.