ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

SVOBODNÁ JIHOČESKÁ BLATA

V dávné minulosti se v západní části Českobudějovické pánve rozprostírala rozlehlá slatinná "mokřadla" - blata. Z lesnického hlediska málo významná, která se ale zapsala do jihočeské historie trvale.

Poddaní sedláci tehdejších panství rodu Rožmberků - Netolického a Hlubockého tuto nevyužívanou půdu odvodnili - půdu kyselou a rozmáčenou - různými druhy meliorací, hlavně struhami a kanály. Svedli spodní i povrchové vody do rybníků Bezdrev, Pištínský, Dívčický, Dehtář i do dalších menších rybníků. Tak ji pracně dokázali přeměnit po odkácení nekvalitních řídkých porostů borovice, břízy, olše a jiných dřevin v ornou půdu a hlavně v louky. Potom dostali od netolické i hlubocké knížecí vrchnosti zvláštní výsady - selská práva. Z nich nejdůležitější privilegia byla samospráva obcí, neplacení daně z hlavy a správa sirotčích důchodů a majetku po odúmrti poddaného. Jenomže v roce 1581 si pan Adam z Jindřichova Hradce usmyslel, že je nutné část těchto výsad blatských sedláků omezit - hlavně chtěl získat právo na sirotčí důchody a sám rozhodovat o majetku při odúmrti - tak tomu bývalo na ostatních panstvích.

Z jednání mezi zmíněným vladařem a sedláky z blat - bylo to podle historiků asi 700 poddaných - vznikl velký spor. Sedláci se při vyhrocení sporu obávali, že pan Adam tyto důchody zneužije pro svoje potřeby a již nikdy jim nesvěří jejich správu, ale i že je postupně zbaví všech dosud privile giem potvrzených a používaných výsad. Pan Adam totiž obviňoval sedláky, že sirotčí důchody zpronevěřují a majetek využívají ve svůj prospěch, protože mu z jeho panství houfně odcházeli sirotci. Proti tomu se sedláci z blat hájili poukazováním na svá odvěká selská práva a pomoc hledali u advoká tů v Písku, ve sporu se též odvolali k Zemské komoře i k samotnému císaři. Když jim však nejvyšší kancléř Vratislav z Pernštejna ve jménu císaře dal na vědomí, že v tomto sporu nejsou v právu, začal pan Adam z Hradce stíhat organizátory sporu jako zemské škůdce - rebely. Proto ve dvou měsících přišel třikrát kat z Českých Budějovic, aby v prohrané při s vrchností vykonal hrdelní tresty. Mezi popravenými byl též rychtář ze Zbudova Jakub Kubata, který byl nejvášnivějším i nejneohroženějším obhájcem blatských výsad i mluvčím sedláků. Na místě popravy na blatech jihozápadně od vesnice Zbudova pak byly postaveny nejprve dva vysoké kameny, nazývané Kubatovými. Na tomto místě byl pak dne 21. srpna 1904 postaven pomník dodnes připomínající památku tohoto statečného muže, o němž se udržuje staré rčení "Kubata dal hlavu za blata". Okolní vesnice s lužními blaty pak místní obyvatelé, ale i ostatní Jihočeši, nazývali Kubatovými blaty. Pokud se dochoval svéráz blatských vesnic, vyznačující se neopakovatelnou krásou staveb v barokněempírovém slohu. Jsou to obce Munice, Pištín, Plástovice, Bavorovice, Opatovice, Sedlec, Hlavatce, Hlodaš, Vlhlavy, Mahouš, Němčice (zde je ranně gotický kostel), Malé Chrášťany, Holašovice (dnes v UNESCO) - tam všude jsou cenné stavby s výzdobou obytných i hospodářských budov, kapličky, kovárny, návsi atp. Bohužel neznámí zůstali jejich tvůrci - mnohdy jen zedník nebo polír.

Podobně tklivý ráz mají i Soběslavská blata s typickým lidovým uměním. V průběhu 17. a 18. století zde postavili nádherné stavby, ovšem stavitele této jihočeské krásy již známe z 18. a 19. století, Jan Šoch a jeho syn František ze Zálší a Jan Martin Paták z Nedvědic a Vlastiboře. Ve štítech budov jsou obvykle letopočty vzniku (např. v Mažicích čp. 5 má letopočet 1613), jiné pak mají štíty barokní (např. Klečaty čp. 1 z roku 1802) atp. Soběslavská blata se rozkládají mezi Bechyní, Veselím nad Lužnicí - Soběslaví a Týnem nad Vltavou. Je to zvýšená planina bez většího odtoku vody a tak zde byla bahniska, z nichž se během dlouhé doby vytvořila rašeliniště - lidově rašeliniska. Podobně jako na Šumavě i zde na blatech místní lidé připravovali levné palivo - vypichovali rašelinové cihly speciálními lopatami. Ty pak vysychaly a uprostřed horkého léta je časně ráno, mírně rosou zvlhlé, vázali do snopů a odváželi do větraných suchých přístřešků - kolen. Mají tedy jihočeská blata vlastní historii, často lidem neznámou.

Jiří Neumann

[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.