ČASOPIS HISTORICKÉHO SPOLKU SCHWARZENBERG
ÚVOD  |  ARCHIV  |  AUTOŘI  |  ČLÁNKY  |  KONTAKT  |  O NÁS  |  ODKAZY
...
.
[ zpět ]

VÝVOJ LESNICKÉHO MAPOVÁNÍ V 17. A 18. STOLETÍ

Jedna z přednášek z odborného semináře v Srní

Již na počátku zobrazování zemského povrchu, i v těch nejjednodušších mapách, byly zaznamenávány lesy, zejména velké lesní celky, které současně s významnými vodními plochami, vodními toky a vertikálním členěním terénu tvořily výrazné ori charakteristické orientační prvky, ale často i nedostupné, části zobrazovaného terénu.

Pokud se zabýváme zobrazováním menších územních částí, na kterých jsou na našem území zachyceny lesy, musíme začít někdy v šestnáctém až sedmnáctém století. Důvodem pro zhotovování map v této době bylo většinou buď zakreslení majetku (majetková evidence), nebo to byly mapy vymezující majetek - mapy hraniční, mapy sporných území, často přílohy k soudním spisům, mapy neoprávněných těžeb, mapy určující nebo navrhující prodej atd. Velmi cenným studijním materiálem jsou rukopisné mapy, které byly zhotoveny v několika exemplářích, jednotlivá vyhotovení map stejného území vykazují často z nejrůznějších důvodů různé odchylky.

Mapové materiály nacházíme v různých archivních fondech (Národní archiv v Praze, Státní oblastní archivy, archivy šlechtických rodů, velkostatků atd.) a můžeme je roztřídit podle několika hledisek. Lze použít třídění na mapy rukopisné a tištěné nebo podle roku vzniku mapy nebo podle důvodu vzniku, ale i třeba podle autora mapy. Je třeba hned v úvodu přiznat, že z hlediska kartografického i výtvarného, a často i dokumentačního, jsou mapy netištěné - rukopisné, občas zhotovené v několika kopiích - velice zajímavá, většinou vynikající, grafická díla s velkou výtvarnou hodnotou.

Mapy, na kterých jsou zakresleny lesy, a tedy někdy i celé velké krajin né komplexy, jsou pořizované pro nějaký konkrétní účel - vymezení hranic panství, delimitace, prodeje, a nezřídka i soudní spory. V posledním případě se může jednat i o až neuvěřitelně malé plochy.

Rozsah zobrazovaného území se na starých mapách velmi liší, stejně tak bývá různé používané měřítko, které je někdy uvedeno, jindy nikoliv. Rozměry map jsou nejrůznější, např. od 20 x 30 cm až po stovky cm (například mapa A. L. Klose z roku 1736 "Popis cest z Vimperka do Kašperských Hor a do Pasova"1 má rozměr 950 x 620 mm, a to není zdaleka největší z mapových dokladů, které jsou uloženy v našich archivech).

Velmi složitá je otázka používání měrných jednotek, jak délkových a plošných, tak zejména objemových. Zejména objemové jednotky jsou někdy velmi těžce přepočitatelné na míry metrické, nejen proto, že se velmi liší v různé době a podle různých oblastí (míry české, moravské, horno i dolno rakouské atd.), ale často i podle dalších okolností. Teprve zemský měřič Jan Šimon Podolský (1561 - 1617) sepsal používané míry ("Knížka o měrách zemských a vysvětlení, od kterého času míry a měření zemské v království Českém svůj původ mají"), ale teprve jeho následníkovi Samuelu Globicovi z Bučiny (1618 - 1693) se podařilo tento spis vydat. Například na mapě (NA Praha, rozměr 340 x 800 mm) z roku 1748 "Spor Hluboše o les Baština či Bučina"2 J. J. Manna mimo jiné čteme: "Když potom po vyznačení jednoho zemského provazce bylo v jednom zemském provazci spočítáno plus minus 30 až 40 stromů a jeden strom 3/4 lokte (= 44,4 cm), také jeden loket (= 59,3 cm) a 7/4 lokte (= 103,7 cm) silný, bylo známo podle přiznání lesníků Jana Jiříka a Josefa Kbalíka (kteří byli k lesu přikázáni) a jiných lidí (kteří nesli šňůru), a kteří měli pomáhat za úplatu tento les vykácet a z jednoho stromu měli nadělat nejméně 3 (= 9,99 m3), také 6 (= 20 m3) až 7 sáhů 10/4 loketního dříví (= 23,3 m3)."

Rozměry map samozřejmě závisí na vyhotoviteli a na účelu pro který byl dokument vyhotoven. Kromě klasických půdorysných map vyskytují se běžně v období před 18. stoletími mapy panoramatické a občas i krásné kombinace.

Je třeba si také uvědomit, že hranice lesa nebyly dlouho v terénu tak zřetelné, jako je tomu dnes. V protikladu k dnešnímu uspořádání naší krajiny, kdy vidíme oddělení lesů od otevřených polí, byly v minulosti hranice mezi lesy, poli a pastvinami plynulé a v mnoha případech pohyblivé. Pro obyvatele vesnic i měst by bývalo asi obtížné odpovědět na otázku, kde les začíná a kde končí. Byly stromy a keři porostlé plochy jejich okolí už lesem nebo jen částí otevřených polí? Byla místa, kam hnali svůj dobytek lesem pastvinou nebo prostorem společného využívání? Mohl by být oddělen les od pole, když orba a lesní využívání po sobě pravidelně následovaly? Odpovědí by tehdy možná bylo, že důležitější je rozlišit intenzivně využívané díly se zahradami a poli, od pastvin či občin, společně sdílených celou vesnickou komunitou." (Schmithusen, 1998).

Osmnácté století je možné považovat za období počátku lesnických map, na kterých jsou někdy velmi zřetelně vyznačeny hranice lesa a často poskytují velmi cenné údaje o počínajícím lesním hospodářství té doby. Jedná se především o mapy menších celků, panství, polesí, jednotlivých lesů, nebo jenom lesíků, dále o mapy sporných území, vymezování hranic až po počátky porostních map tak jak je známe dnes. V 18. století přežívají tradice mapy jako rukopisného a výtvarného díla s charakteristickou barevností a někdy s hezky propracovanou výzdobou. Mapy vznikaly často jako přílohy k záznamům o úředním jednání, ale obvykle se nehodily svým formátem pro uložení k příslušným spisům v registratuře a tak mnohdy byly ukládány odděleně.

Na území rakouského mocnářství byl proveden roku 1747 soupis půdy, to zavdalo příčinu ke vzniku prvního tereziánského katastru (sepsána byla pouze půda poddanská - rustikál) a roku 1757 byl proveden druhý tereziánský katastr (tentokrát se týkal i půdy panské - dominikál).

Skutečné lesnické mapy, na kterých jsou vyznačeny hospodářské údaje lesnické, (tj. dřeviny, porosty, věk. hranice, způsob těžeb, případně dopravní situace atd.) se začínají objevovat v 19. století.

Hezká ukázka zobrazení menších lesních celků je na mapě (NA Praha, rozměr 415 x 305 mm) přiložené ke zprávě lesních úředníků z 16. ledna 1615 o stavu lesů Kladska pro císařskou kancelář (Glätzschische Verhandlungen)3. V 17. století bylo Kladsko součástí Království českého. Ještě po pruskorakouských válkách, v nichž byl prokázán značný obranný význam pohraničních lesů, vznikl podnět ke zvláštním opatřením, podle nichž se mělo ve stanovených pohraničních oblastech, sousedících s Kladskem a tehdejším Pruským Kladskem, kácet jen s povolením vojenských úřadů. Mapa nemá měřítko, ani nejsou uvedeny světové strany. Jednotlivé zobrazené části jsou očíslovány a na kraji mapy slovně komentovány (např.: Kousek lesa Harte, jehož větší část zemští páni vykáceli, nebo: Les zvaný Landecké svobodství - svobodný statek).

Naopak velké lesní komplexy jsou zobrazeny například na hraniční mapě Šumavy4 (NA Praha, rozměr 950 x 620 mm) z 18. století (autor není znám), kde jsou zejména vyznačeny velmi neobvyklým způsobem plochy lesa - není mi znám jiný případ mapy z této doby, kdy les by byl značen neurčitými barevnými ploškami různých odstínů zelené až hnědé barvy. Mapa zobrazuje hranice "mezi zemí nad Emží, biskupstvím pasovským a potom knížecími eggenberskými panstvími Krumlov a Vimperk, totiž panství Krumlov včetně jemu inkorporovaného kláštera Vyšší Brod a ke klášteru Schlägl náležející". Tato mapa Šumavy je mapa majetková (hranice majetku vyznačují barevné čáry), ale také ukazuje pěkně hlavní dopravní cesty směřující ze severu na jih.

Skoro stejně velký komplex Šumavy ukazují mapy A. L. Klose (z roku 1736). První z nich (rozměr 950 x 620 mm) je popisem cesty z Vimperka a Kašperských Hor do Pasova5. Text na mapě začíná: "Mapka signatury Merkur. Od oka pojatých dohromady vedených veškerých stezek a cest, Kašperské, Vimperské a Pasovské části původní ho dílu s poznamenanými vesnicemi, městečky, zámky, vodami, mokřinami, mosty, horami, výšinami a lesy nacházejícími se ze všech stran na těchto cestách, hak jsou z nich vidět, jak se sbíhají a od sebe rozbíhají. ..." Další mapuje Zlatou stezku ("Goldene Steeg") a třetí popisuje ještě další část Šumavy - všechny tři jsou uloženy ve sbírce map SA Praha.

Na jiné mapě z oblasti Šumavy nazvané: "Mapa pozemků nové sklářské hutě Röhrenbergské v knížecím Panství švarcenberském Vimperk, které byly vyměřeny podle milostivého knížecího privilegia k datu Vídeň 29. 5. 1755 Tobiasu Adlerovi, sklářskému mistru, na podzim zmíněného roku 16 lečí, 1024 strichů, nebo 3072 čtverečných provazců."6, kterou zhotovil Jan Jiří Plansker (rouměry 650 x 500 mm - SOA Třeboň, pob. Č. Krumlov, Vs Vimperk) je zřetelně odděleno 12 lečí "k opětovnému růstu lesa" (zum wieder Wachs) a 4 leče pro pole, louky a pastviny. Celková přidělená výměra je tedy (282 až 290 ha) je rozdělena na dvě části: jedna čtvrtina je určena k odlesnění a přeměně na zemědělskou půdu a tři čtvrtiny musí být zachovány jako les. To je jistě krásný příklad rozumného lesního hospodáře, který podporuje průmysl a dává lidem zaměstnání. Současně to můžeme považovat za náznak jakéhosi zárodku lesnické mapy - rozdělení lesa pro různé účely.

Na jiné mapě "Plán Nové stoky vedené přes pozemky vsi Heřmaň a Ražice do rybníka Řežabinec"7 zhotovené Maxmiliánem Stránským roku 1700 (rozměr 750 x 1080 mm, SOA Třeboň, Vs Protivín) je uvedena tabulka vyčíslující náhrady majitelům půdy (odpočet na daních) a ve spodní části mapy je měřítko ozdobené hezkou parergou znázorňující buzolní měření s vodorovnou záměrou na hladinu kapaliny (vody) v baňce. Tato mapa ukazuje již moderní způsob zaměřování. Není to mapa lesnická, i když drobné lesíky zachycuje.

Nožička považuje jako první hospodářskou úpravu Chýnovských lesů - na mapě nazvané "Geometrická úprava panských lesů Batkov, Spáleniště, Hájek, U Pohnání, Jeviště, Chmeliště"8 autora J. J. Plankera z roku 1939 (rozměr 715 x 565 mm, SOA Třeboň, Vs Chýnov) je ukázka jedné části tohoto elaborátu. Jeho cena je však zejména v části textové. Nožička (s. 140 - 142) uvádí: "Starost o zabezpečení dříví pro ratibořické doly zavdala u nás podnět k prvnímu pokusu o jakousi hospodářskou úpravu chýnovských lesů, které byly popsány již roku 1730 (pro curyšské městské lesy ve Švýcarsku byl vypracován první hospodářský plán r. 1697, kdežto pro Vídeňský les až roku 1718). Správce ratibořických dolů předložil 21. dubna 1739 přehledný odhad zásob dříví ve 167 lečích tamnějších lesů, rozdělených do 4 revírů, kde mělo být 31200 sáhů dříví. ... Proto, aby bylo možno spolehlivě zjistit stav chýnovských lesů a odhadnout, na jak dlouho stačí zásobovat ratibořické doly, panské vápenky a cihelny, aniž by to lesům škodilo, byly tyto lesy podle Schwarzenbergova nařízení ze 13.května 1739 vyměřeny, zmapovány a odhadnuty jejich zásoby dříví, a to nejen mýtné ho, nýbrž i dorůstajícího, a počítalo se s přírůstem. Autorem měřičských a mapovacích prací tohoto odhadního elaborátu byl J. G. Planker, který 25 chýnovských lesů nakreslil v udaném měřítku na 7 map. ... Popisované lesy eloborát roztřídila přestárlé (dubové, bukové i smíšené), dorůstající, které měly dosáhnout mýtné zralosti za 20, 30, 40 a 50 let, jakož i na mladší lesy s tyčovinou, které měly dospět za 51 - 80 let a nálet, mající dosáhnout mýtné zralosti až za 90 - 120 let."

Jako počátky jakéhosi oceňování lesů můžeme ukázat elaborát Maxmiliána T. Wolfroma z roku 1778: "Repertorium lesů panství Lipník - část 6"9 - nezačleněné lesy (rozměry 465 x 360 mm, ZA Opava, pob. Olomouc, Vs Lipník n. B.), kde se v připojené Tabulce např. uvádí v popisu jedné části lesa: "Má přibližně 100 ks stromů na trámy, 200 stromů na prkna a 300 na krovy, které byly chráněny a při nutném vystavění mlýna na prkna i mouku a obydlí mlynáře budou použity a mohou mít hodnotu 326 zlatých."

Poznamenejme ještě, že vertikální členění terénu bylo nejdříve znázorňováno, zejména v panoramatických mapách, naznačením kopců, později by la používaná tzv. kopečková metoda (např. i když na Globicově mapě Krkonoš z roku 1668 je vidět znázornění kopcovitého terénu, je možno na kopii této mapy zhotovené J. J. Mannem roku 1753 pozorovat již příklon ke kopečkové metodě - obě mapy jsou v NA Praha a v osmnáctém století se začíná uplatňovat šrafování. Vrstevnice se objevují daleko později.

Teprve v poslední čtvrtině osmnáctého století se začínají objevovat mapy lesy, kde jsou zakresleny trvalé komunikace, začíná se zaznamenávat rozdělení lesa a upřesňují se hranice lesa.

Lesnické mapy tak, jak je známe dnes, s organizačním členěním, rozdělením na věkové třídy, zkameněním apod. prošly také obdobím, kdy byly odlišovány dřeviny, různými barevnými kombinacemi označování stáří atd. Popis tohoto vývoje by však byl podstatně delší. Počátky lesnických map však můžeme u nás hledat v osmnáctém století, tak jak to ukazuje publikace Svědectví map - mapy lesa.

Resumé:

Před vznikem prvních skutečných lesnických map, tak jak je známe dnes, předcházelo dlouhé období, během něhož byly zakreslovány na mapách lesy spíše z jiných hledisek než pro potřeby lesního hospodářství. Jednalo se hlavně o mapy majetkové, vymezení hranic, sporná uzemí, prodej a koupě lesů. V osmnáctém století se začínají objevovat mapy, které se vztahují k lesnímu hospodaření, rozdělení lesa, oceňování lesa, k trvalé udržitelnosti lesního hospodářství. Autor upozorňuje na publikace Svědectví map a Svědectví map - mapy lesa, kde je shromážděno 13 resp. 30 reprodukcí map lesa (od šestnáctého do počátku dvacátého století) z českých archivů.

Ivan Roček

Poznámka:
Mapy označené v textu 1 až 4 jsou publikovány v "Svědectví map";
mapy 5 až 9 ve "Svědectví map - mapy lesa".

  • Roček, I., Fencl, P.: Svědectví map, ČZU-FL Praha, ÚHUL Brandýs n. L., 2001.
  • Roček, I., Fencl, P.: Svědectví map - mapy lesa, ČZU-FL Praha, ÚHUL Brandýs n. L., 2005.
  • Nožička, J.: Přehled vývoje našich lesů, SZN Praha, 1957.
  • Schmithusen, F.: Urwald und Waldkultur, In: Deutscher Forstverein (Hg.); Waldfacetten - Begegnung mit dem Wald; s. 21 - 51, 222 - 225. Leinfelden-Echterdingen, DRW-Verlag; český překlad: Prales - a les kulturní.
  • Dějiny a možnosti udržitelného rozvoje, ČZU, LF Praha, 2003.
[nahoru]

Content Copyright © 1990 - 2015 Historický spolek Schwarzenberg v Českých Budějovicích
Design and Code Copyright © 2000 - 2015

Sponzoruje EMGrafika s.r.o.